tradiční sobotní příběh ze cvičáku - diskuze

Musím se podělit. Na cvičák chodím v džínách, mikině a staré vestě a to jsem tma hodně vyfiklý člověk. Klasika jsou šus´táky a mikča. Dneska tam byla pani v kozačkách na jehlovim podpadku. V drahých uplých bílých kalhotech, bílé drahé bundičce a načesaná jak na modní přehlídku.Bylo luxusní jí pozorovat jak na té zabahněné travnaté ploše se těma jehlama boří do země a nemůže se dostat ven. Cesta od vrat jí trvala sakra dlouho a my se tam všichni smáli.Jen co přišla skočil na ní jeden pejsek a ošlápnul jí baheníma packama ty kalhoty. Ona na tu pani začala řvát že ty klahoty jsou drahá značka a že je zničil a že je chce zaplatit. Mumraj spatřil many přišel k ní a oslizl jí botu. A že many oslizuje opravdu solitně, všichni psi by tam měli mít pláštěnku když on příjde.Pani tam řvala a chtěla vidět člověka co je za toto všechno zodpovědný. Potom se to vyřešilo. Ona pak najednou vrazila vodítko se svím psem tomu cvičiteli a že ho chce vycvičit a šla si sednout. On že ne, že to tu vede a cvičíme si je sami. zase frflala.A nejlepší bylo její pes nic neuměl, ale to nevadí kvůli tomu se tam chodí. Ale ona na toho psa pořád (jmenoval se princezna) tak ona vždycky: princes šedniši, pošaďše, hačinky, kemněěě, pačinku, hajinky....No to byly povely. A prý jí to normálně drsně (sedni, lehni) nebude říkat neb je to pes citlivý a už tak jí dost antodepresiv...Uhh no ta byla. Já s takovým klukem co se s ním tam bavím jsme na sebe pořád koukali a usmívali jsme se a jendou jsme chytli brutální záchvat smíchu. A ostatní na tom byli podobně.