Jak víte,naší prostřední je 7 let.Nědy v lednu začala madam vyvádět kvůli škole,nejde jí psaní a ona se začala kvůli tomu vztekat.No tak jsme jí uklidňovali,ustupovali,pak začali hysteráky i kvůli jiným věcem,prošli jsme tedy na začátku června PPP (tam jí uznali za hyperaktivní leč normální) no na začátku prázdnin aby se jí pomalu člověk bál něco říct jak se po nás okamžitě rozeřvala a šla do hysteráku.Do toho začalo divadlo kdy ječela jak jí nemáme rádi,nahlas ječela o pomoc aiž by se jí někdo dotknul,ale prostě jen proto že jsem něco nepovolila......no prostě neustále řev.Pak teda odjela na tábor,k babičce no a začal srpen.Mladá se vrátila a šla do starých kolejí.Inu pohla jsem nebem i zemí a do 14 dnů sehnala nejen neurologii s EEG ale i psychiatra.Ono když na vás sousedka začne ječet,že jí tejráme a pošle na nás sociálku a domácí má jakési kecy že vyluzujeme moc hluku.....nic moc pocit.Navíc Jirka začal radši zdrhat ven aby jí náhodou neřekl něco co zase rozjede řev,malá se jí pomalu začínala bát.Nepomáhali domluvy,prosby-nic.No a pak přišla návštěva psychiatra kde výsledek zněl-hyperaktivní,afektivní záchvaty,ona z toho vyroste.Rada při záchvatu-obejmout a říkat jak jí máme rádi.Tohle zkuste když to dítko v tu chvíli nenávidíte a máte spíš chuť ho vyhodit z okna.Uplynuli asi 3 dny od návštěvy psychiatra kdy jsem vlastně získala jistotu že parchantě je zdravý a jen vysírá.Od rána zase neustále prudila a ječela po nás.Pro vylepšení taky vybíhala na chodbu,asi aby si užilo i okolí.Mě rupli nervy,milé dítko jsem chytla,mrskla jí na hlavu deku-abych jí utlumila a okolí nic neslyšelo,sedla si na ní a vařečkou jí ztřískala prdel tak,že si ještě druhý den nesedla.A ejhle,ono už je to skoro 14 dní a mladá si nedovolila jediný záchvat a funguje jako každé jiné 7leté dítko.Jediné čeho lituju je ,že jsem to neudělala hned jak s tímhle začala.Ušetřila bych si půl roku nervů,blbé kecy sousedů....Někdy jsou prostě staré metody nejlepší.