To nemám sociální cítění? - diskuze

Mně je těch zatopených lidí hrozně líto a na jejích místě bych taky plakala a do poslední chvíle bych asi doufala, že se nám ta voda vyhne.My bydlíme u malé říčky cca 10m od ní, v létě často vysychá a podle pamětníků se vylila z koryta někdy před válkou. Ale pokud nastanou deště, nebo velké tání, tak v ní vody přibude a to mívám strach, aby se nevylila a my nepřišli o všechno, co jsme si pracně vybudovali. Odnášet nábytek bychom neměli kam, máme jen půdu a tam malé dvěře a leze se na ni po žebříku. A kdyby přišla záplavová vlna, tak se tady asi utopíme i mi, jsme v údolí. Na pojištění jsem se ptala už v několika pojišťovnách a když zjistily, kde se náš domek nachází, tak nás pojistit odmítly. Jen jedna by nás snad proti vodě pojistila, ale předběžný odhad pojistné částky byl tak velký, že bychom si to prostě nemohli dovolit. Takže máme pojistku snad na všechno, kromě záplavy a potopy, nebo jak to rozlišují... A tak si vroucně přeju, aby se nám povodně vyhnuly a my se tu v pohodě dožili důchodu. Odcházelo by se nám odtud moc těžko, protože je tady krásně a máme to tu rádi.

Je to hrozně těžký, starousedlíci nechcou pryč, ty pozemky jsou vcelku neprodejný, nikdo takový pozemek nekoupí. Já bych taky nectěla plácek v Troubkách. Ti lidi neměli na výběr a vláda slibovala a slibovala a za 13 let se nekoplo do země. Na takovou vodu se nemůže nikdo připravit dopředu, to má tak ohromný rozsah, to nejde při každým dešti odnášet věci. Když jsem viděla ty babičky jak je převáží na člunech tak mě jich bylo hrozně líto. Odjakživa jsou vesnice u řek a potoků. A je otázka času kdy víc zaprší u nás a budeme na tom stejně-nepřipraveni.

Tak k tomu se ráda vyjádřím.Vždy a všude budu říkat, že pokud to nikdo nezažil,neví o čem mluví. Samozřejmě jde se preventivně na to, že povodeň přijde připravovat, ale stejně tomu pořád moc nevěříte. Takže lidi začnou balit max. ty nejdůležitější věci,o které přijít nechtějí.Já povodně zažila v roce 2002. Celou dobu říkali, že se Prahou prožene max. stoletá voda a všichni víme co se stalo a jak to dopadlo. Až později jsme se dozvěděli, že ty nahoře to všechno věděli. A ač se tenkrát vyklízelo, hodně věcí se vynosilo třeba jen na nejvyšší schody do patra, protože tady nikdy voda nedosahovala na dvůr a do sklepa. Ale to co přišlo, bylo neskutečné. 4m vody a zničené naprosto všechno.Jenže je to váš domov a nedokážete odejít..jsou lidi,kteří to dokázali, moje rodina ne, kor starší lidi ne.My bydlíme na soutoku, doufáme, že se to už nikdy nebude opakovat. Mohli jsme tenkrát využít nabídky Magistrátu na odkup domu, byla to jediná možnost, děda řekl ne. Teď ty domy tady neprodáte ani kdybyste se snažili.Jo prodáte za minimum částky, protože nikdo nechce riskovat. A musím říct, že u nás jde opak, lidé se sem vracejí. Prodali jsme kus zahrady a máme milé sousedy..ti co s tím pocitem, že velká voda může přijít kdykoliv dokáží žít, tak tu žijí. Je to prostě domov, přesto, že platíme zatraceně vysokou pojistku, protože jsme v záplavové oblasti, že nás většina pojišťoven rovnou odmítla a ta poslední nám tenkrát opravdu nasadila velkou částku. Jak říkám, kdo ten pocit nezná, tak neví. Nevíte jaké to je, když procházíte vlastní dům plný bahna, v tom bahně plavou vaše vzpomínky ve fotografiích.A věřte je to bezmoc a přesto se ty lidi nevzdají a ano pláčou, protože to je projev citů.Už budu končit, ale klidně bych se tady o tom mohla rozepsat hodně, poněvadž ta zkušenost a ty vzpomínky na to jsou pořád.

Holky, ono to není jednoduchý. Jasně, měli vystěhovat anebo aspoň mohli se pokusit, ale do nejposlednější chvíle všichni tvrdili, že se to nevyleje. Troubky mám asi 10km, zažila jsem 97, kdy nám všem valili do hlavy, že Bystřička to zvládne, že se nikde nic nevylije a za pár hodin plaval nejen Přerov, ale i Troubky a mnoho dalších vesnic kolem dokola. Většina lidí si letos hodně věcí určitě uchránila, ale upřímně, kdyby se tohle stalo mně, tak taky budu brečet.