Tchýně - diskuze

já mám z toho, že nejspíš budu tchýní, taky strach!!! nemyslím si totiž, že to není jen o povaze tchýně, ale hodně o snaše, o tom, jaká je..plus ten generační rozdíl..už tak ve 23 letech jsem s hrůzou zjistila, že opravdu vůbec nechápu některý osmnáctiletý holky (pěstovala jsem s nimi kolektivní sport:-), hlavně jejich přístup k životu, životní a morální hodnoty, byl to pro mě šok, vždyť byly jen o 5let mladší a já jsem velice liberální..odtud vedla má úvaha k tomu, že jednou budu stará, nemocná, konzervativní, se spoustou životních zkušeností a potřebou o nich mluvit..a někdo takový, mně ještě víc generačně vzdálený, bude vychovávat moje vnoučata...brr, vždyť to samo o sobě musí být konfliktní!jinak já mám s \"tchýní\" velice zvláštní vztah, ona je hodně asociální, navíc můj přítel odešel v 18 z domu a ona se s nama začala stýkat až po danielkovým narození, jen kvůli němu..vpodstatě se se mnou nebaví, jen pár zdvořilostních frází (což je dobře, nesouhlas s našima výchovnýma praktikama vyjadřuje pouze příteli, čímž my dvě nepřijdeme do konfliktu)..sama jsem docela zvědavá, jak se to mezi náma bude vyvíjet...

já mám tchýni celkem napohodua se všema maminkama mých bývalých(i těch se kterýma jsem byla když mi bylo 12:D)jsem vycházela v pohodě a ony mě měli rády..myslím si že není tchýně jako tchýnějá zase nevycházím se svojí matkou

jasně že se nemusíš bát,můžeš a nemusíš být špatná tchýně. Já osobně věřím že jsou i ty hodné. Je to asi o povaze a myšlení. Moje tchýně k nim bohužel nepatří, ale třeba maminky mých bývalých partnerů jsou báječné a dodnes když je potkám tak si povídáme a máme se rády. Takže ve slově tchýně to asi nebude.základní pravidla podle mého:-neplést se mladým do života-nebydlet s nimi-nevychovávat vnoučata-jen rozmazlovat-respektovat snachy výchovu a pokud možno jí dodržovat-stát na její straně- fakt,že miluje syna je jasný-nekupovat dárky podle svého ale jít společně nebo si nechat poradit-nekomentovat nahlas případný nesouhlas se vším tímurčitě jsem si nevzpoměla na všechno...a vzhledem k tomu že mám dcery tak mě to i mine

Já bych řekla, že moje tchyně byla jiná před tím, než jsme měli kluky a je jiná teď. Bohužel je to změna k horšímu. Není zlá, ale prostě mě v jistých věcech nevyhovuje. To, že si podryla mou důvěru tím, že slibovala, jak bude vozit kočárek a vozila 2x, když šla kluky ukázat kámoškám, jak bude kupovat plenky a koupila troje, ne že bych s tím počítala a vyžadovala to po ní, ale přece jenom... a jak párkrát slíbila, že pohlídá a hodinu před tím volala, že ne... To je asi prkotina. To že jí nemůžu pomalu nic říct, protože to ventiluje dál do rodiny a někdy není moc příjemné se od někoho dozvědět, co jsem kdy řekla, zvláště něco, po čem je všem ostatním prd... Mnohdy se z toho co řeknu musí za mě zodpovídat manžel... Ale zase jako matce se jí ani nedivím, ona má 3 děti a jen u nás je to, že já jsem ta více vůdčí a diktátorská osoba ve vztahu. Taky by se ti nelíbilo, kdyby ti syna buzerovala megeroidní snacha.Ale když je u nás nebo my u nich tak myslím, že je to celkem v pohodě a mám s ní i dost příjemně strávených chvil a dnů.Ale zase druhá strana... Moji rodiče jsou jakéhokoliv zájmu...

Já mám tchýni dobrou zato tchán mi sere. Ale s ní máme moc hezký vztah. Když byla Stellka menší tak mi občas štvala, že ji neustále tahala za ruce ale těd je fakt bezva. A malá ji zbožňuje.

mylsím,že s enemusíš bát. stačí se řídit pravidlem-všeho s mírou,nic nepřehánět.prostě se chovat jako normální dospělá osoba... mít své zájmy a koníčky. nestavět svůj život na synovi a vnoučatech... mít svůj život. poradit,když jsi žádána a nevnucovat se, nedělat zbytečné dusno,které nikam nevede....

Neboj,ty budeš dobrá tchýněOno totiž nejde o to,že to není vlastní matka,ale o to,jak se chová.A když se budeš chovat normálně a nebudeš se vnucovat a radit,když o to snachy nebudou stát,tak tě určitě budou mít rády.Pokud si ovšem tví kluci nenajdou nějaké semetriky

moje tchyně spíš ve věku mojí bábiny, takže ji beru spíše tak. Má svoje mouchy, kterými nervuje nejen svou rodinu,a mne vytáčí, ale kdo je dokonalý. Pokud zrovna netrpí tou svou \"mouchou\", tak ji vidím ráda. Je ze staré školy, a zvládá jen pár obecných témat, takže dost jednotvárná konverzace. Ale už jsem si ji naučila, že než kupovat pro Heli kdejakou hračku a ptákovinu, at radši koupí ovoce nebo jogurty. Když potřebuje, klidně s ní jedu na nákup nebo k lékaři já, neposílám mojeho. Můj dojem je, že mně moc nemusí, ale v Helence se vidí, takže mne spíše toleruje. Vycházíme spolu dobře, ože si umím věci vyříkat.

Já mám tchýni taky ráda a myslím, že máme pěkný vztah. Mám s ní lepší vztah než s vlastní mámou. A že si tu na ní někdy stěžuju? Protože nechci prudit jí a vyventilovat to potřebuju ;)

Ja mám ráda svoji tchýni.Ide niekedy pekne na nervy,ale je to poklad

Já mám svou tchýni taky ráda, sice jsou věci, kterýma mě dokáže absolutně vytočit, ale nikdo nejsme dokonalý, že?

Tak tchyně je super, stěžovat si nemůžu, pomůže, pohlídá. Prostě je fajn. S tchánem je to horší, ale zas tak často ho nevidívám, ikdyž jsme v jednom baráku:o)

já mám ráda svoji tchýni, je to obyčejná a jednoduchá žena, ale moc hodná a pomůže mi, když je to možné, maminku už nemám a tatínkova nová partnerka nás nemá ráda, tak je fajn, že mají naše děti alespoň jednu babičku, která je miluje

Nejde o to, že bych jí nesnášela, to je moc silný slovo. Nevadí, že chce vidět mimčo, to je jasný, ale jde o respektování soukromí, jiných názorů a postupů. Nedávání rad, o které nikdo nestojí a přílišnou péči o věci, do kterých jim nic není. Ona po mě něco chce, já po ní ne, tak by se měla přizpůsobit.

Já taky nemám se svou tchýni problémy,ale ani se moc nevidíme, bydlí 100 km daleko, auto nemá, chodí brigádně do práce. Je fakt, že ani sama nevolá jak se třeba mají děcka (naši se o ně zajímají mnohem víc), maximálně manžela prozvoní,ale prostě je tak nějak zvyklá nemíchat se nám do života. Těžko říct, určitě má vnoučata ráda, vždycky nám nabalí různé věci (králíka, vajíčka atd.), ale děti nehlídá, nechodí s nima na procházky a takové věci jako třeba naši. Ale konflikt jsem s ní žádný neměla.

Taky tě uklidním, mám moc hodnou tchýni i tchána a myslím, že i oni mě. Jsou báječní prarodiče pro Mišulku a navštívit jsem jim ho nikdy nebránila. Je fakt, že bydlí docela daleko, takže poprvé ho viděli až v jeho prvním měsíci, ale já bych je tu ráda uvítala i dřív. Faktem ale taky je, že já nejsem typ, který by si určoval pravidla, donekonečna někoho poučovala. Jasně, svůj názor řeknu, ale vždy slušně a tak aby se tchýně nebo tchán neměli vůbec potřebu urazit. Taky se jim nesnažím něco vyloženě zakazovat, jen vždy vysvětlím, co ještě Miška nejí a ať mu to raději nedávají. Vážím si toho, že ho hlídají a tak v tu dobu platí jejich pravidla výchovy. Mně babička taky rozmazlovala a myslím, že ze mě vyrostl vcelku slušný člověk.

No moji axtchýni jsem nikdy zrovna v lásce neměla, byla hold jiného myšlení a názorů než já. Před těhu mě některý věci nevadili tak jako v těhu a po porodu - kuření,alkohol, a chlácholivý postoj ke svému synáčkovi, mému manželovi. jsme opravdu ráda že s ní moc do kontaktu nepřicházím,ale kvůli Ondrovi budu ještě chvíli muset. S Martinovou maminkou si zatím rozumím, nepřišla jsem zatím na nic, kvůli čemu bysme se chytli. A hlavně chová se normálně k Ondrovi. i když jsem měla strach se s ní seznámit, přeci jen jsem rozvedená a mám dítko a její synáček byl let pod její ochranou, tak zatím je fajn

Svou bývalou tchýni mám ráda, i když mi na ní vadilo, že se vždy zastávala svého syna i když by provedl něco hrozného. Svoji skorotchýni (současnou, nejsme s Petrem jejím synem sezdáni) mám ještě raději. Je pro mě jak moje vlastní maminka a ona mě bere jako svou dceru. Pokud zůstaneme sami tak si spolu povykládáme o všem. Řekneme si své zážitky nebo co kterou trápí, co které se na druhé nelíbí nebo co by ta druhá měla udělat jinak a žádný naštvání tam mezi námi není. Říká, že ze svou druhou snachou by si tak povídat nemohla, protože hromadu věcí nepochopí a nebo pochopí jinak než to bylo myšleno. Taky se mě tchýně jednou zastala před svým vlastním synem a za to má můj obdiv, že bere všechny stejně a zastane se tam, kde je pravda a né jen vlastních synů. Co se týká dětí tak řeknou co si o tom myslí, ale rozhodntí nechají na nás. Jinak Ondra k babičce jezdí už od malička a věděla jsem, že tam bude o něj dobře postaráno, protože babička by se pro vnoučata rozdala. Po rozvodu Ondru jsem taky raději dávala babičce než jeho otci. Babička Petříka se taky dobře postará o vnoučata a kdybych nekojila tak ji ho klidně na nějaký ten den svěřím. Kdyby tady byla tchýně s tchánem několikrát do týdne tak mi to nevadí, protože děda ten je z vnoučat nadšený tak by šel hned vozit a tchýně by si řekla o práci, že mě s něčím pomůže. Ještě jsem si tak vzpoměla, když jsem byla těhotná a nebo když byl Petřík malý a já kojila tak mi tchýně tak vyvařovala, když jsme byli u nich jako už dlouho ne. Pokud to jde tak alespoň 1 za měsíc tam jezdíme na víkendy a nebo na dovolenou, aby si babička s dědou užili Petříka.Jednou až budu tchýně chtěla bych mít se snachama taky takový vztah. Snad jsem tě uklidnila.

Já :-) Manželovo rodiče jsou báječní lidé, je u nich legrace, nekecají nám do výchovy, řeknou svůj názor a přitom respektují ten náš (ale moc se nelišíme) ... hrozně ráda tam jezdím, Adámek babí strašně zbožňuje, protože ona s ním dělá vše, co on chce (zvedá ho, kam chce, apod) .... takže za mně mají manželovo rodiče