Ahoj děvčata,s mým manželem jsme spolu přes 7 let.Od prvního okamžiku,co mě rodičům představil(aniž bych po tom hned toužila!!)mi zamrzl úsměv na rtech.První jejich slova byla : no nazdar!!Jak to spolu myslíte vážně?Co máte za vzdělání slečno???Máte práci??My vás živit nemůžeme,to si uvědomte!!!Já a manžel jsme měli už pár let svoji práci,své výdělky,bydlet jsem taky měla kde,vzdělaní středoškolské s maturitou-nic jsem od nich nepotřebovala!!Bylo mi jasné od prvního okamžiku,že s nima to lehce nepůjde,a také jsem se bohužel nemýlila!Mí rodiče přijali mého manžela báječně,milují ho dodnes,jsou velcí přátelé,důvěřují si,nesustále se navštěvujeme-no ideální vztah,za který jsem našim vděčná a jsem na ně moc pyšná!!!Kdybych tu měla napsat,co vše jsem si za ty roky vytrpěla,a že to kolikrát bylo hodně zlé až neuvěřitelné,jak moc její slova bolela.kolikrát se manžel se svými rodiči pohádal,psala bych to asi hodně dníJsem ráda,že se za mne vždy manžel postavil,nedal mě ani sebe.Jenže ono to není nic platné.Když jsme si postavili domek za městem,dělí nás nyní asi 12 km,je to úplně jedno.Bez ohlášení si jezdí kdy chtějí,tchýně mě neustále šmejdí po domě,kouká jak mám uklizeno,otvírá ledničku,kde kontroluje co máme- a vždy s úsměvem říká: no tak koukám,že nemáte vajíčka,kafe co si kupujete mi nechutná,takže si sem koupím svoje,to jako jíte jenom sýry?a co salámy?Ty má můj syn rád!!!No hlavně,že tu máš hafo jogurtů,a jemu nekoupíš ani salám!!atd.atd.Je to neustálý kolotoč hádek,posměchů,poučování,ale víte co?Já se z ní holky nehodlám hroutit!!Myslím si o ní svoje,což jsem jí i řekla.Od té doby mě jezdí vytáčet častěji,i přesto,že si nepřejeme,aby nás navštěvovali-je jí to jedno.Tchán je bez ní supr chlap,ale jakmile je vedle ní,je to zakřiknutej panáček,který ji podporuje a nám není schopnej podívat se do očí.Když ted čekáme miminko/a ( o tom ještě neví)budeme se to snažit tajit co nejdéle.Užíváme si toho krásného pocitu štěstí.Není to tak dlouho,co mi v nočním stolku našla Betynku a klidně si ji vzala ven a četla-tak prohodila,že až budeme mít jednou dítě,tak že ji bude milovat víc než mě,že si ho bude brát co nejvíc.No tak to jsme se s manželem dlouho smálito totiž nebude ani jedno.Bude/ou to naše miminko/a,my si je vychováme sami,a za kým hned pojedeme a budeme čas u nich budou naši rodiče-ty co nás milují a váží si nás.Věřím,že si jednoho dne uvědomí,že ztratila nejen syna,ale i vnoučata - že už je na dost věcí pozdě a to na lásku vlastní rodiny.Všem Vám přeju pevné nervy i sama sobě a mému muži,protože se máme určitě ještě na co těšit.A víte co je holky smutný???Že mám zase předtuchu,že se na nás přijede podívat a zpříjemnit nám odpoledne svým jedovatým jazykemtak pa jdu si ještě užít paprsky ze sluníčka,protože za chvíli tu budou lítat bleskypaaaaaaaaaaaaaa