Taky máme bohužel díky porodníkům v porodnici parézu brachiá... - diskuze

Taky máme bohužel díky porodníkům v porodnici parézu brachiálního plexu. A taky jsou podle nich oni bez viny. Váhový odhad před porodem v porodnici nedělali, i když teď tvrdí, že ano. A přesto, že můj první syn měl 4,5 kg, vykašlali se na moje obavy, že toto miminko bude ještě větší a nechali mě odrodit dítě s váhou 5350 g a 56 cm!!! Nechali mě přenášet deset dní, pak mi porod najednou museli vyvolávat kvůli chybějící plodovce, která, světe div se, nakonec praskla a bylo jí požehnaně. Přikázali mi tlačit v době, kdy ještě malý ani nesestupoval do pánve a otvírali mě ručně. Když se jim tak moc nechtělo dělat císaře, tak proč tak šíleně spěchali s normálním porodem, že měli potřebu mě takhle mučit? Když se při porodu malý zasekl ramínkama, skákali mi po břiše a rozhazovali nohama. Nikdo se neobtěžoval mě postavit nebo přetočit. Bohužel, já sama netušila, že k tomuto poranění může dojít a co při tom dělat. Spoléhala jsem na to, že v porodnici jsou na takový případ připraveni. Dle známé porodní asistentky, kterou jsem potom kontaktovala, lze tomuto předcházet. Stačí změnit polohu rodičky. Jak psala maminka přede mnou, neměli by se teda lékaři porodníci tohle učit a taky se neustále zdokonalovat? Nebo jsou skutečně takoví nadlidi, jak ze sebe dělají? Možná, kdybych měla sebou zkušenou porodní asistentku, která by mě v tu chvíli postavila na nohy, aby mohl malý dorotovat a vyklouznout, tak bych dnes nemusela 4x denně ronit slzy nad Vojtovkou a ochrnutou ručkou. Taky podle lékařů v porodnici bychom měli mít tohle \"vlastně zanedbatelné\" poranění rozhýbané za dva měsíce. A to tvrdí všem maminkám ve všech porodnicích. Je to jen proto, že se už pak nestarají, jak to skutečně s těmi dětmi vypadá a neustále se mezi nimi tento názor dědí. Nepatrné procento takto postižených dětí má parézu jen útlakovou a ta sama odezní, ale drtivá většina má nervy přetrhané nebo dokonce vytržené z míchy. A toto jsou postižení na celý život!!! Fuj, porodníci, styďte se.
Nejsem příznivcem domácích porodů, ale skutečně věřím tomu, že v tomto mém případě by mě tehdy odrodila lépe kdejaká porodní bába. Doktor to dokonale po...
Neměla jsem tehdy daleko ke zkolabování a dnes už vím, jak málo stačilo k tomu, abychom já i syn zemřeli přímo na porodním stole. Kam dnes příjdu (rehabilitace a jiné lékařské obory, které jsem musela s malým od porodu navštívit a bylo jich vážně dost), tam mi řeknou, že můžu být po takovém porodu ráda, že má syn \"jen\" ochrnutou ručku. Je fůra dětí, které jsou díky pochybení porodníka postiženy mnohem hůř. Ale díky dobře placeným právníkům porodnice a korupci justice v tomto státě, ani nemají rodiče těchto dětí moc šancí uspět s žalobou na tato zařízení.
Takže proto se spíš občan doví, že pochybila nějaká porodní asistentka, po které se můžou všichni povozit a pěkně ji podupat, než lékař v porodnici, který je z obliga, protože \"to se prostě stává\".
Tak to bych asi tak řekla k porodům v nemocnici. A doufám, že jsem to podala stejně děsivě, jako pan doktor vylíčil domácí porody. Protože pro mě to byl nejhorší zážitek v životě a ještě dnes se mi o tom zdává. Nikomu bych tohle nepřála.