tak mě napadá - diskuze

Ja si nekdy tak pomyslim,ze kdybych na to nemela to zvladnout,tak se mi to snad nestane.A spatna obdobi bych vratit nechtela,na druhou stranu tato obdobi a problemy me delaji tim, kym jsem a tak se na ty problemy nemuzu tolik zlobit

ano, zpetne ma vsechno nejaky smysl. Treba kdyz umrela babicka, tak ja jsem zrovna byla s pulrocni Maruskou u nasich. Myslim, ze to tenkrat mamince hodne pomohlo, chovala Marusku, brala z ni silu a nemela cas myslet na to, ze babicka umrela sama v nemocnici.Nebo mene drasticky pripad. Dost casto, kdyz jsme s Pepou na sebe nastvani, tak ma nektere decko nejaky drobny zdravotni prusvih. Treba loni jsme takhle jezdili po doktorech s Maruskou a doslo nam, ze jsme rodina a nejdulezitejsi je zdravi a ne to, kvuli cemu jsme se tenkrat hadali (a protoze uz ani nevim, co to bylo, tak to asi byla fakt hovadina).Ja se snazim ridit podle Dalai Lamy, ktery rika, ze bud se problem da resit, a pak jdu, a vyresim ho, nebo se resit neda, a pak nema smysl se s tim trapit.

hezkej pohled..myslim,ze veci se deji hodne podle toho co delas...ale je fakt,ze smutnim...obzvlast ztrata blizkych boli...alevzdy najdu duvod ktomu jit zase naplno dal

jojo,dívám se tak na to od té od té doby mi umřel taťka.Teda až jsem dospěla aspoň do puberty.prostě se to asi muselo stát.pak když jsem se seznámila s manželem,tak už mezi námi kdysi ve vzduchu pokaždé muselo být (napětí nebo tak něco) a já prostě vím že jsme si souzení a taky to tak mělo být,nehledě na to že když myslíme na sebe asi telepaticky.

Nejdřív jsem smutná a naštvvaná. Potom se zamslím a řeknu si že to lidé mají mnohem horší a já jsem rozmazlená. Že vše zlé je pro něco dobré a každý konec je něčeho začátek. Zatím se mi to vždy potvrdilo. Potom staré dobré buddhistické (buddhismus dost pomáhá v těžkých chvílích). Takže že můj nepřítel by měl být můj přítel. A všechno co se stane ted zachvilku nebude a tak nemá cenu se k tomu upínat.A ze všeho nejvíc mi pomáhá vědomí že stejně jendou umřu a neznamenám tu nic.

jo, někdy si řikám, že se něco asi mělo stát, ale třeba tchán mě štve jeho přístupem - že může jet jako prase, protože jestli má umřít, tak umře bez ohledu na to, jestli to napere do stromu, nebo jestli si hodí záda o schody Já už ani nevěřím na osud, vždycky když jsem si říkala, že něco je osud, tak jsem padla na hubu Od té doby se snažím, aby všechno byla moje zásluha :)

jojo taky beru, že vše zlé je k něčemu dobré. Kdybych to tak nebrala,asi bych se ze všeho už dávno zbláznila, takhle mě aspoň optimismus ještě zůstává a fakt se asi věci dějí z nějakého důvodu a ne jen tak...

já si vždycky říkám \"všechno zlé je k něčemu dobré\"

Ja to někdy vím i dopředu.Říkam si to,že to je osud.Ale nechtěla bych zažít nic špatného.Když se něco přihodí hledám chybu u sebe.Ja si fakt myslím,že za všechny strasti světa mužu já.Jsem pořád v takové provinilé pozici.