Tak jsem se právě vrátila - diskuze

Ne z Hradu,ale z dětské chirurgické pohotovosti v Krči.To bude asi tím,že nejsem budoucí prezident,ale matka dvou příšerných dětí.Už od rána se překonávali v zájemné shodě kdo maminku vytočí víc,v poledne Jirka spal snad jen 20min.,odpoledne byli na procházce zralí na pořádný výprask a já se těšila až je večer odložím a bude chvíle klidu.Dostali večeři,najedli se a já svlékla Jitku že jí osprchuju a budu pokračovat s Jirkou.Během mytí mladý v koupelně najednou z pokoje rána,řev a do koupelny se přiřítil řvoucí Jirka ze kterého tekla krev.Letmým ohledáním jsem zjistila že si rozsekl vzadu hlavu.Jen jsem na něj zařvala ať si okamžitě sedne a on chudák si dřepl na zem,vytáhla Jitku,nacpala jí do postele a volala manželovi že potřebuju auto takže ať okamžitě přijede domů.Zvládl to během 20min.v té době už Jirka neřval,taky skoro nekrvácel,já měla zjištěno že pro Prahu a blízké okolí je pohotovost jen v Krči a dětičky byli rozhodnutý pokračovat ve svých hrách.Taky se mě podařilo z Jirky dostat,že vylezl na gauč a dělal blbiny,spadl a hlavu si rozčísl o stolek.Do Krče jsem s mladým dorazila v 19,30,z hrůzou zjistila že je úplně plná čekárna,doporučila Jirkovi ať se příště radši zabije o trochu víc(třeba by nás vzali přednostně) a připravila se na skvěle strávený večer.Naše zdravotnictví nezklamalo.Měli jediné štěstí,že Jirka nezvracel,nemotal se,tvářil se celkem spokojeně,takže takovou maličkost,že aniž by na něj někdo koukl tak nás vyhnali na RTG jsem celkem skousla.Tam jsme strávili skoro celou hodinu neboť rentgenolog byl prý někde na oddělení.Další hodinu a půl jsme se bavili v čekárně po návratu z RTG,naštěstí dětí tam bylo stále celkem dost,hraček taky a Jirka byl velmi spokojený jakou večerní společnost jsem mu sehnala.Bylo něco po 22hod.(3 hodiny poté co se mu úraz stal)když jsme konečně přišli na řadu.Naštěstí ordinující doktor byl pohodář a docela fajn,takže při řevu Jirky pronesl že na to má nárok,ocenil že jenom řve ale nezmítá se,udělal 2 úhledné stehy,RTG dopadl dobře nikde nic neprasklo a v 22,30 jsme odjížděli domů.Tam jsem našla polomrtvého manžela a celkem čilou Jitušku která bez bratříčka odmítla jít spát.Ted už spí oba,ale doufám že takovýchto \"klidných\"večerů nebude moc.