Tak jsem se ale naštvala - diskuze

Malovala jsem si dnešek jako hezký den. Já míním, manžel mění. A tentokrát mě naštval a to dost. Spíme rozstrkaní on v obýváku, já v ložnici, malý v pokojíčku. V rámci prevence, abychom se nenakazili vzájemně znovu. Já v pondělí i s Tomem v kočárku jsem mazala k doktorovi, nechat si dát ATB, abych ho nenakazila. Nakoupila jsem roušky, cpu ho vitamínama. Ládík nakoupil pomerače, džusy, hroznové víno. To by bylo všechno hezké, kdybych mu nemusela neustále připomínat, aby si tu roušku vzal, aby si ji znovu vzal, když ji sundal. Od pondělí mi není dobře, měla jsem tři dny celkem vysoké teploty, ale normálně jsem fungovala, dokonce i koupala Toma a uspávala, aby měl klid. A co dělá on? Místo toho, aby si šel lehnout, když je mu zle, tak vysedává u počítače a pak čumí do noci na televizi, takže je nevychrápaný a organismus nemá šanci se pořádně bránit. Ve středu se mi ho konečně povedlo přesvědčit, aby si začal brát aspoň Upsarin, aby se mu ulevilo. Aniž by se poradil, tak šel do lékárny si koupit něco na bolení v krku, samozřejmě si nechal nacpat drahou s.ačku, místo klasického Septisanu. A vezme si pomeranč nebo hroznové víno nebo aspoň ten pitomej džus? Neeeeeeeeeee, nač. Včera jsem mu nabízela, že budu spát v obýváku já. Není nutno, jemu to prý nevadí. V pět ráno jsem šla k Tomovi, protože poplakával a jak jsem našla mého drahého manžela? V pololehu polosedu, puštěná televize. Takže výsledkem je nas.aný, unavený, zlámaný a nachcípaný chlap. První co musel bylo do koupelny, takže jsem to přetrpěla a čekala s Tomem, abychom společně snídali. No, nakonec jsem radši snídala sama u BOL a nechala je samotné. Pak jsem se vykoupala a vyrazila na Gyndu. Po návratu jsem zjistila, že manžel krmí polonahé dítě běhající po obýváku těstovinami, co jsem včera ještě uvařil. Že při jídle běhá to bych přežila, že je polonahé teda ne. Já se snažím to dítě udržet zdravé a on je jak praštěný. Před chvilkou se mi ho povedlo vykopat k doktorce, ale ještě před odchodem se na mě naštval, když jsem mu dvakrát připoměla roušku. Ale k čemu mi je veškerá prevence, když on tu pobíhá po bytě bez roušky a hledá svoje věci, aby mohl jet? Omlouvám se, že to tady tak ventiluju, ale musím si ulevit, než přijede, jinak bych na něj ječela a to ani jednomu z nás nepomůže. On pořád nechápe, že musí být taky zdravý, jak nás chce vézt do Prahy, když bude nemocný? Budu pak mít strach, aby s mu něco nestalo, protože mu fakt není dobře.