že se sem dneska musím jít vypoví
dat.Není to o tchýni,ale o matce...Když jsem byla těhotná,tak mluvila o tom,jak se těší,že to bude holčička,jak jí bude nakupovat hračky,že bude mít nový smysl života
atd.Ona už dva vnuky má (brácha má dva kluky),ale těm se nikdy nevěnovala (jednak se nesnáší s bráchovou ženu a jednak nikdy nebyla \"typická\" babička).Myslela jsem si,že s Karolínkou to bude jinak,ale zase to byly jen
kecy.Je líná k nám přijít,že bydlíme daleko,přitom od práce to má pouhých 5 minut a z města,kam chodí téměř vždy,když má volno,to je 10 minut.Mě nevadí,že k nám nechodí,já ji nepotřebuju (posledních asi 8 let,kdy jsem bydlela doma,už to bylo peklo a náš vztah není zdaleka ideální),ale ať si teda pořád nestěžuje,jak se doma nudí.A hlavně se pak diví,že k ní Karolínka nechce jí
t.Jednu dobu začala vždycky brečet,jen ji vidě
la.Posledních asi 14 dní jsem k ní chodila často (měla dovolenou),tak už Karolínka nepláče,ale vzít se nenechá.To ale není to hlavní,proč píšu tenhle románMě strašně vadí,že ona neumí Karolínku za nic pochvá
lit.Začala lézt až v 10 měsících a ona místo toho,aby mě uklidnila,že některé děti prostě začínají lézt,tak mlela o tom,že je to divné,když děti nebo vnoučata jejích kámošek už lezou a některé si stoupají.Pak začala lé
zt.Schválně jsem jí to neřekla,ať jí to Karolínka rovnou ukáž
e.Viděla to a ani se
nepodivila.Když jsem se jí zeptala,jestli si toho všimla,tak řekla,že jo.Říkala jsem jí,že se ani neraduje a ona na to \"a mám skákat do stropu nebo co?\"Sotva malá začala lézt,už začaly dotazy typu \"a už se staví?\"Tak jsem jí říkala,že sotva začala lézt a má dost č
asu.Pak si začala stoupat,už krásně obchází nábytek a ona pořád \"tak už se pusť a utíkej po svých\".Pokaždé se jí ptám,kam tak spěchá,že si Karolínka prostě jde svým tempem.Ví,že mi to vadí a dneska se zeptala na to samé.Tak jsem jí znovu opakovala,že snad není kam spěchat a ona na to,že má
obavy.Ptala jsem se proč a ona,že když nechodí v roce,tak je to divné.Mě to tak vytočiloPřece každé dítě nemusí do roka umět samo
chodit.Fyzioterapeutka nám kdysi říkala,že vůbec není řečeno,že to musí být do roka,běžně to může být i ve 14,15 měsících.Já nemám strach,že by se Karolínka nenaučila chodit,ale neskutečně mě moje matka s**e,že ji nedokáže pochválit za nic,co už umí,jen se pořád ptá na to,co ještě ne.Já se vůbec nedivím,že jsem taková jaká jsem,protože si nepamatuju,kdy mě za posledních cca 15 let za něco pochválila.Mé sebevědomí je na nule (ale to už je jiný příběh)Mě jen strašně štve,že ani svou vnučku nedokáže mít ráda jen tak,za to,že existuje a je šikovná (a to opravdu je)Svou tchýni sice nemám ráda,ale babička je teda lepší na celé čáře.Já se,holky,moc omlouvám za tenhle šílený román,ale potřebovala jsem si ulevit