a přiznávám,že já vlastně také ne.Jirka byl teď od víkendu doma,také ho nakonec dostihl rotavir.Naštěstí stejně jako naše nejmladší to odnesl jen bolením břicha a průjmem,takže celkem nic závažného.Dohodla jsem se s jeho učitelkou,že ho dnes přivedu na poslední hodinu aby si své první vysvědčení užil s celou třídou.Zůstala jsem tam tu chvíli s ním a proto vím,že všichni měli za 1.Jdem ze školy,Jirka se tváří nechápavě,že ho chválím za samé jedničky.Já-\"ty nemáš radost?\"Jirka-\"pořád mám jedničky\".Já-\"ale vysvědčení je víc než jednička z písemky,na tom je vidět jak jsi se celou dobu snažil a jak ti to jde\".Jirka-\"ale na vysvědčení se všem dávají jedničky,při čtení a počítání ne\".To mě zaujalo a tak mě to vysvětlil.Holčička která matiku neumí a dokonce dostala i trojky má vlastně na vysvědčení také jedničku a taky jí pani učitelka chválila,takže na vysvědčení se jiná známka než 1 nedává,není proto důvod dělat z toho takovou vědu.Ach jo,mé naprosto realistické dítě bohužel své vysvědčení nijak neocenilo.Na druhou stranu,já ho vlastně chápu.Když jsem dostala pololetní vysvědčení já,byla tam jedna známka ze všeho a všichni jsme tenkrát dostali jedničku.Jenže v tom případě bych mu dokázala vysvětlit,že známka je ze všeho,takže holčička sice neumí matiku a kašle na domácí úkoly,ovšem jde jí třeba psaní atd.tak má také za 1.Jak vysvětlit 6 letému dítěti,když mají samostatnou známku za každý předmět,že pani učitelka jí sice dala během půlroku i nějakou tu trojku,mračí se na ní když nedonese dom.úkol,ale nechce jí dát špatnou známku na vysvědčení nejspíš proto aby holčička nebyla smutná?No nějak jsem to zpatlala,ale syna jsem tím stejně nenadchla.Prostě 1 na vysvědčení je něco,nad čím netřeba jásat,mají to všichni.