stihnout co se dá

Ahojte, to je dalo by se říct moje motto. Manžel teď má samé přesčasy a není vůbec doma - pracuje 300km daleko, takže VUBEC je doslova.
No a ja jsem nervozni - ještě peru, uklízím, třídím a zařizuju, co se dá. S malým dvouletým to jde pomalu, když ho nikdo nepohlídá a do všeho se plete, ale pomaličku to zvládám. Mám z toho hlavu jako balón. Asi jako každá maminka bych chtěla mít všechno tip-top před příchodem miminka, tak lítám a pořád nejsem spokojená, pořád je tu toho na mě moc.
A ještě jsem nervní, že manžel nestihne z Prahy do Ostravy už zase vůbec dojet a budu na to sama i tam v porodnici :-(
Přeju všem, ať se daří a všechno proběhne v pořádku!!! :-D