banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Sourozenci - v dospělosti - diskuze

54 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Jaký máte vztah se svým sourozencem/sourozenci teď, v dospělosti? Je to pro vás jeden z nejbližších lidí? Taková pomyslná záchranná síť? Pro mne ano. Stejně tak pro mého bratra. Přesto, že je mezi námi šestiletý rozdíl, jsme si hodně blízcí. Vždy jsme byli. Sdílíme spolu všechny radosti i starosti, nové lásky, partnerské neshody, děti, kariéru, krizové nebo zlomové životní okamžiky. Rádi spolu trávíme čas. Je to člověk, na kterého se mohu kdykoliv a bezpodmínečně spolehnout. V případě problému jsme tu pro sebe. Máme stejnou výchovu, vzpomínky, hodnoty, pohled na svět i životní styl. Proto dost těžce nesu, že já sama mám jedináčka (podotýkám, že ne z vlastní vůle nebo pohodlnosti), kterého vlastně ochuzuji o takto spřízněnou duši. Nicméně, když na mne padne takovýto splín, rozhlédnu se kolem sebe, po svém nejbližším okolí, známých i části rodiny a zjišťuji, že ne všude to takto funguje, že i ty sourozenecké vztahy mohou být vážně narušené nebo alespoň neutrální. Že mít sourozence ještě neznamená, mít v něm toho nejbližšího, pomocnou ruku. Jak to máte vy?
Sestru vidam strasne malo, deli nas tak 600 km, ale vztah mame dobry. Jsou mezi nama 4 roky a v detstvi to byl velky rozdil,moc jsme se mijeli,nehraly si moc spolu. Az v dospelosti jsme se vic zblizily, vlastne az po tom,co nas rozdelila ta dalka
Jako malý holky jsme se rvaly jak koně, já, ač starší jsem byla protěžovaná, ségra za mě všechno odnesla. Možná i proto jsme neměly moc dobrý vztah. Jsme spolu od sebe víceméně jako Adam a Marek. Pak se to vyostřilo v pubertě a když se naši rozvedli. Dokonce jsem se kvůli ní odstěhovala k mamce. Vrátila jsem se, postupem času se to srovnalo a teď bez sebe nedáme ránu, cca posledních asi 12 let? Svědčila jsem jí na svatbě, je skvělou tetou pro moje kluky. Ale má svoje nálady, to jako jo, hádáme se, to taky. Teď, když je těhotná, tak po mě chce rady a já se bojím, že budu zase moc za chytrou, tak musím nějak opatrně.
Tak na jednu stranu k sobě máme blízko, ale na druhou mi brácha přidělává jen starosti.Znám v okolí i lidi, kteří se sourozenci vůbec nemají pěkný vztah a nebo nemají vůbec žádný vztah.
Já mám se setrou asi nestandardní vztah. Bydlíme totiž většinu života ve stejném domě. Je starší o sedm let. Rozumíme si víc až asi od mé dospělosti. Vídáme se tedy i několikrát týdně, takže je pro mě vlastně i sousedkou, které se ale můžu svěřit s čímkoli. A opravdu nejvíc toho \"prodrbeme\" na chodbě nebo ve dveřích, když jen zaskočíme a řešíme nějaké provozní věci kolem domu nebo rodičů. Včera jsem společně s rodinami sbírali brambory a večer společně grilovali na ohýnku. Tak to asi vypovídá za vše. Každá jsme úplně jiná. Myslím, že si dokážeme pomoci, když je potřeba. A já si jí moc vážím, i když nemáme na všechno úplně stejný názor.
Já mám s o rok a půl mladší sestrou naprosto perfektní vztah, lepší si snad nelze přát. Vždycky mi uhasí hořící koudel u zadku!Obě se tenhle vztah snažíme přenést na naši nejmladší, nevlastní ségru. Zatím so to snad celkem daří, i když ji nevidíme moc často!
brácha je o tři roky starší, vždycky jsme se mlátili, nadávali si, ale myslím, že jsme se měli rádiKdyž mně bylo 19 (v 97roce), tak odletěl do Ameriky a je tam do teď. Za celou dobu taky nebyl (naši za ním byli 2x). Našim volá skoro každý týden, občas se stane, že jsem u toho i já, ale moc ne. Je to zvláštní, ikdyž se nevídáme, tak mám pocit, že kdyby se něco dělo, tak se podržíme.
Máme právě takový neutrální vztah, i když někdy mě překvapí, že je vlastně i trochu pozitivní, ale to až teď, když je nám kolem toho 25. roku. Jako děcka jsme se rubali, já ho nenáviděla ještě dlouho v pubertě, pak jsem se odstěhovala a od té doby se to zlepšuje :) Nijak zvlášť se sobě ale nesvěřujeme, čas spolu netrávíme, maximálně jdeme jednou za rok na pivo, když se sejdem u našich, pokecáme.. ale že by to byl nějaký extra vztah, to se říct nedá. Jedině, čím mě teda bratr teď překvapil, že odmítl slavit svoje státnice a promoce, dokud neodstánicuju já. Prý počká, až budu mít ten diplom taky a teprve pak se bude něco slavit. To je od něj, si myslím, hezké solidární gesto :)A Adrianu má teda hrozně rád.
mám ho moc ráda,ale někdy bych mu dala pár facek..nevím jestli jsme měli stejnou výchovu,já si na vše musela vydělat,když jsem někam chtěla musela jsem otce prosit aby mě někam pustil ale taky jsem se nikdy neměla zle,ale on si chodil a dělal vždycky co chtěl a otec mu kupoval několikrát ročně nové boty...je mi blízký,když bylo zle vždycky jsme tu byli pro sebe..
Mám bráchu.Je o rok a o měsíc mladší,než já a vztah teda nic moc.Nemůžu říct,že bychom se pomlouvali,nesnášeli,neměli rádi.To vůbec ne.Ale vidíme se tak jednou za rok (pokud se náhodně nepotkáme někde venku)a moc si toho neřekneme.Mám ho ráda,doufám,že i on mě,ale blízcí si nejsme.Bohužel...
Já celý život vyrůstala jako jedináček, věděla jsem, že přes hlavní silnici bydlí mí dva nevlastní sourozenci, jenže oni o mě nevěděli. Poznala jsem je, až když mi bylo 21 a bráchovi 18 a sestře 9. Vídáme se, máme se rádi, ale to společně strávené dětství tam prostě chybí,To Robert má tři sestry a vzájemně by pro sebe položili život..
Co znám tak většinou spolu sourozenci špatně vycházejí.Mám bráchu a segru a jsme každý úplně jiný.Povahově i vzhledově.Brácha je o 2 roky starší a segra o 12 mladší.Ted s nimi super vycházím. Segra s bráchou né,ti se nenávidí.Brácha v 16 emigroval ona měla 2 a vrátil se až jak ona byla dospělá,tak,že se ani moc neznají.Zatím co já jsem jí dělala mamku.Děti jsem chtěla pro sebe,né proto,aby měli sourozence.Tenkrát jsem nad tím nepřemýšlela z toho uhlu.Nakonec jsem moc ráda,že mám ty dva malé od sebe 2 roky.Oni jsou jako manželé.Už jen pozorovat je jak se chovají je obohacující i pro mě.Gabka je pořád jako jedináček-je od nich daleko a vztah si moc nevytvořili.Čím dál tím víc na ně žárlí.Tak,že si myslím,že tak jak to život namíchá je fajn.I když zůstane dítě jako jedináček.
Mám napsat, že se se ségrou řežeme, aby ti nebylo líto, že máš jedináčka?A že jsme se jako děcka řezaly solidně.Teď už jsme kámošky. Máme k sobě hodně blízko. Ale tím, že ona nemá partnera a nemůže mít děti, tak si úplně tak o všem nepokecáme.

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

17 %
11 hlasů

0 %
0 hlasů

8 %
5 hlasů

58 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 66 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40