sourozenci těsně za sebou - diskuze

ahoj my čekáme druhý přírůstek každým dnem a mezi dětmi bude rozdíl 2 roky a 2 měsíce. Anetka už je celkem samostatná, co se týče jídla tak se už nají sama, plenku má jen na noc. O vše si pomalu už řekne, akorát jí musím pomáhat s oblékáním a obouváním-ale to tak hrozné není. Napíšu ti za měsíc jak to u nás vypadá - jestli jsme nezešedivěli . Ale myslím si, že to má každý takové jaké si to udělá - pokud naučí starší dítě se osamostatnit a ne za ním furt běhat a vše mu podávat apod, tak to bude v pohodě. Jsem ze 4 dcer, nějak se to také muselo zvládnout

Mám dva chlapečky jeden 2roky druhý 13dní...Zatím je to jen kouzelné,péče o novorozeně je vcelku nenáročná (nakrmit,přebalit,pomazlit,uložit do postýlky)Nepříjde mi,že je to zvláštní změna oproti jednomu dítku,jen teď na procházku oblékám dvě a v koupelně trávíme víc času..

My máme zatím prvního červíčka. Jáchymek je zlatíčko. Ale já se evidentně přecenila. Říkám si, zda jsem vůbec ve svých 30ti letech na mateřství připravená. Mám pocit, že to nějak nezvládám. Jsem strašlivě unavená a děkuji svému neuvěřitelně super chlapovi, že si už dvakrát vzal homeoffice, aby mohl pracovat z domu a pomoct mi tak s Jáchymkem. Jsem perfekcionistka a mít uklizené je pro mne stejně důležité jako šťastně nakojený, přebalený a spící Jáchymek. Tedy na úkor odpočinku. Jistě, je to otázka priorit, ale můj perfekcionismus není rozmar, už bohužel diagnoza:(. Bohužel jsem si ale také uvědomila už v těhu (měla jsem rizikové), že mi neuvěřitelně chybí práce, chybí mi lidi, možnost pohybu, komunikace. Teď mi to chybí o to víc, že s maličkým do centra MHD ještě nejezdíme, do velkých center plných lidí jdeme jen, když je to nevyhnutelně nutné a musíme tam být oba, pak musí i Jáchymek s námi... Asi to bude znít sobecky, ale pro druhého cvrčka jsme se rozhodli později. Po rodičovské s Jáchymkem, chci zase do práce. Vlastně už během rodičovské mám v plánu zase pracovat, jistě jen tak, abych Jáchymka nijak nezanedbávala. Věřím, že nejsem jediná maminka a snad mne za to neodsoudíte. Jáchymka miluji, koukán na něj, když spí a brečím, jak je dokonalý, překrásný, povídáme si, hrajeme, tancujeme, prostě blbneme. Když je zlé počasí a mění se tlak, s maličkým stále ležím a on je přicucnutý k prsu, ale je mu tak nejlíp a nepláče... Ale já jsem nějak mimo:(

Já mám děti 2 roky po sobě a super, hrajou si spolu, spolčujou se spolu, mají se moc rády. Jistě, taky spolu soupeří a hádají se, ale to je myslím normální mezi dvěmi sourozenci.

já teda mám dítě ještě jedno, ale švagrovka je na tom podobně jako ty...dneska je dětem 5 (holka) a 6 let (kluk), on je v lednu, ona za rok v červnu, takže fakt rok a půl, a teda je to mazec pořád...říkala, že si druhé těhotenství téměř neužila, a potom, po narození druhého potomka, že to byl jen shon, naštěstí teda ten starší už parádně chodil, ani nechtěl do kočáru, takže to bylo v pohodě, ale přešla v podstatě z jednoho kojení do druhého, střídavě kojila a připravovala jídlo pro staršího, když neřval jeden, řval druhý...a když to vidím dneska, ty děti jsou šílené, pořád jakoby bojují o přízeň mámy (táta jim moc pozornosti nevěnuje), a to prý dělaly vždycky, hrozně na sebe žárlí, kolikrát jsou až nesnesitelné, když jsou spolu, ječí na sebe, perou se o hračky, závidí si...ale ono jde asi o to, jaké jsou děti povahově a jak je vychováš, švagrovka je naučila, že když má svátek nebo narozeniny jeden, druhý dostane naprosto rovnocenné dárky, pořád je má za zadkem a tak, takže to je spíš otročina...náš Honzík je teď (11 týdnů) zlatíčko, tak jsem si říkala, že bych zvládla druhé, ale až začne lézt a potom chodit, tak se to asi sakra změní, takže jsem tu myšlenku zavrhla...

Mám po roku. Okamžitě jsem si je přispůsobila k obrazu svému. Neříkám, že tošlo hladce, práce bylo spoustu, ale teď je to celkem v pohodě. Dnes má mladší 11 měsíců, starší bude mít rok a 11 měsíců 6.7..