Smutek a beznaděj - diskuze

Ahoj holky, tak jsem zavítala na tyto stránky, abych se lépe srovnala se svým smutkem a získala pocit, že v tom nejsem sama, že nás je víc s podobným problémem, proto bych se chtěla svěřit se svým příběhem.Já bohužel nemohu mít děti normálním způsobem a jelikož nemám vlastní vajíčka musím mít od dárkyně a to je proces dlouhý na čas a hlavně stojí hodně peněz, protože si vše musím platit sama. Tak jsem sehnala peníze, čekala půl roku v pořadníku a šla na první pokus umělého oplodnění.Bohužel ze tří embryí se neuchytilo žádné. Oplakala jsem to. Začala znova shánět peníze, čekala v pořadníku a šla na druhý pokus. Výsledek stejný, ze tří ani jedno.Zase jsem to oplakala. Poslali mě na vyšetření na protilátky, tam něco zjistili a naordinovali mi léky a injekce pro další pokus. Tak jsem, teď už mnohem pracněji, sehnala peníze, vyčkala v pořadníku a šla na třetí pokus s malou nadějí.Tentokrát mi zavedli 4 embrya. Výsledek při první kontrole: HCG přes 9000, těh.testy pozitivní, podařilo se, otěhotněla jsem.Nemohla jsem tomu uvěřit, ale pohled na ultrazvuku mě ujistil, že tam něco je. Já sama na sobě jsem cítila, že je něco jinak, že se něco změnilo. Za 14 dní jsem měla jít zase na kontrolu, kde by mi přesně řekli, kolik embryí se uchytilo. Jenže vše dopadlo jinak. Na kontrole zjistili, že se uchytilo jedno, ale že je špatné a nevyvíjí se. Výsledek: Zamlklý potrat v 6. týdnu a hned mě poslali na revizi.Dnes jsem druhý den po revizi a je mi hodně smutno. Každá maličkost, která mi připomene moje \"těhotenské\" období mi hrne slzy do očí. Jsem hrozně unavená a psychicky vyčerpaná. Ještě před pár dny jsem měla naději, že se miminka dočkám a teď zase nic. Jen zase dlouhé čekání a pracné shánění peněz, které už jsem vyčerpala a nevím, zde je vůbec dám dohromady a výseledek nejistý. Nevím, zda mám ještě sílu to zkoušet dál, ale vzdát se mi to taky jen tak nechce, život bez dítěte si neumím představit.Pořád se mi vrací ten měsíc a půl, kdy jsem cítila, že jsem těhotná a nemohu se srovnat s tím, že už to tak není.Jak se s tím mám vyrovnat? Mám bojovat dál?Přeji všem, ať se jim jejich miminko povede a těm, které mohou mít mimi normálně bych chtěla říct, ať nezoufají, vždyť až překonají smutek ze ztráty, mohou se přitulit ke svému milému a pokusit se počít nový život jak často budou chtít bez čekání a finančních výdajů, ať si toho váží a užijí si to. A těm ostatním přeji hodně sil a nervů a hlavně víry, že se to jednou povede. Já se také pokusím být silná, i když nevím zda to dokáži.Držte se!