Tak a pěkně popořádku.V září byla moje mamča s Ondráškem v Luži na rehabilitaci.Po týdnu pobytu(možná si některá pamatujete)mi volala,že si zlomila nohu v krčku a vezou jí do nemocnice.Pro mě začala dost blbá situace nebot jsem nevěděla co bude nebot jsem Ondrovi léčebnu rušit samozřejmě rušit nechtěla.Já jet nemohla nebot bych dvě chodící děto nezvládla.Fanouškovi bylo teprve 5 měsíců a manžel mi oznámil,že ho z práce asi nepustí.DRuhý den mi volal,že mu mám zbalit,že ho z práce pustili a může tedy Ondula bezproblému pokračovat v rehabilitaci.Já už se od ledna těšila jak si letos budu S Ondrou na rehabilitaci užívat a budeme mít celý měsíc sami pro sebe.Mamča už je relativně v poho a že se o Františka celý ten měsíc co budu pryč postará.Tak jsme začátkem dubna balili kufr a před velikonocema odjeli.Po příjezdu jsme byli spokojení nebot tam byli lidičky s kterýma se tam většinou pokaždý potkáme začali si užívat.Jenže co čert nechtěl.V pátek třináctého jsem špatně šlápla a skončila jsem na zemi.Říkám to nic nebuje jen vymknutý kotník.Ale za 3 hodiny po tom jsem na to nemohla pomalu stoupnou.Dopadlo to tak,že holky to nahlásili sestřičce ta zavolala doktorku která měla službu a mě v 8 večer odváželi sanitkou do Chrudimi na rengén a závěr.Zlomená noha v kotníku.Tak jsem holt musela v sobotu zbalit saky paky a opět mě vystřídal manžel u Ondráška a jsou tam kluci spolu.Prostě když se to sere tak se to sere.Ted už to docela jde mám přes týden chodící sádru.Sice to stojí za prd hrozně dlouho mi trvá než se někam dobelhám.Ve středu si jede s mojí mamčou pro kluky a už zase budeme pěkně pohromadě.Jen chudák Ondra to letos špatně snášel a hlavně potom mím úrazu.Když v sobotu manžel s mojí mamčou dorazili tak chudáček malej zvracel a měl přes devětatřicet horečku.Nakonec měli holky pravdu,že to je psychického rázu.Vyspal se z toho a pak už si to jen s tatkou užíval.A mě je z toho hrozně smutno nebot jsem se opravdu hrozně těšila.Ted už jen musíme doufat,že máme zlomeniny odbité a nic už hrozného nás příští pobyt nepotká.