slýchávám poklony - diskuze

ano, jsem ta co doma vaří, uklízí,stará se o děti, dům ,zahradu aaaa. ale my sme to tak měli i doma, s tím, že teda taťka taky uvaří, uklidí a tak, když je potřrba a mamka je pryč. Ale sou i rodiny, kde to tak není, ženy prostě nevaří, takže ono to chce asi dva úhly pohledu.Ale někdy prostě (když je den blbec) tak se mi nic nechce, ale není to, že tu špínou brodíme, prostě někdy se mi nehce a nikdy nic neřekl.

Jak to mám já, jsem v poslední době v jednom kole.

tak ja varim kazdy den(ale priznam se ze me to moc nebavi)ale varim aby deti i chlap a babicka meli teple jidlo kdyz mam naladu a chce se mi tak nekdy i prekvapim chlapa necim dobrym na veceri,ale da se rict ze co se tyce veceri tak se stridame nekdy i chlap sam od sebe jde a uvari nejakou mnamku a uklid ten je celej na me ale ze bych mela porad vygruntovano tak to nemam a myslim ze s dvouma detma to ani nejde aspon u nas se porad nekde neco vali.co se tyce peceni tak cca asi 2 krat do mesice upecu u nas to nikdo neji ani chlap ani deti takze upecu a rozdam po baraku.bud rada ze te chvali obcas je hezky to slyset.me chlap pochvali za dobre jidlo ale za uklid a starani se o deti nechvali to je automatika:-)

především - že je super, že slýcháš poklony!!!!(protože mi přijde, že tady si spíš neustále stěžujeme, že nikdo to, co děláme, nedocení..)já moc nenavařím - když jsem ještě byla pořád doma, tak večeře byla zbytek oběda a ani to nebylo pravidlem. ale i proto, že o to chlap nestojí, on se o sebe umí postarat sám. ale je pravda, že ve všem ostatním, co se týče domácnosti, se starám já, rychle si na to zvyknul.

nedelam to proradost,ale ciste z prakticnosti..hladovej se mi nacpe jen chlebem a na to brzo pojde na nejakou chorubu a kdo by mi pak pomahal s detma a hlavne jeho prijem je urciote mnohem prinosnejsi nez mujtudiz varim,pecu,uklizim,a snazim se at nedostane infarkt za mlada

Ale jinak poklony schlývám taky, né proto, že jsem vzorná manželka, ale všechno dokážu vzládnout a skoubit i bez pomoci manžela

No pokud by to partenr ocenil a občas přiložil i k ruku dílu nemám s tím problém, zhledem k tomu že to neocení, mám s tím dost problém... Bohužel tohle to ve mě není a nikdy nebylo...

Veřeři moc teplou nedělám. Upeču něco jednou za uherák a uvařím tak 3x za týden a manžel vaří 2x za týden. Musí, protože já jsem v práci a neexistuje abych vyvyřovala dopředu. Uklízím hodně a možná víc než dřív, víc peru a žehlím. Občas mu udělám kafe, jinak musí vše sám

Ty jo Luci v tom jsme absolutně opačný. Já to beru jako hlavní životní zlo :DD Vaření je pro mě naprostá ztráta času. Miluju dobré jídlo, ale absolutně mě nebaví ho vařit. Pravdou je že v 90% jsem v kuchyni já, vařím denně nebo maximálně obden a peču 1-2x týdně. Ale to proto že mám ráda jídlo a musím mít denně něco teplého do žaludku jinak je mi zle. A úplně nejhorší je pro mě představa že udělám polévku, hlavní jídlo, upeču dezert a v kuchyni je to jak po výbuchu a ještě to musím uklidit Manžel odnáší odpadky, vytírá podlahy a stará se o takové mužské věci, občas když poprosím pověsí prádlo. Ale jinak je úklid domácnosti čistě na mě a taky to tak občas vypadá, když stávkuju tak holt tu uklizeno není, no Kdybys teď viděla ten koš co tu mám na žehlení Já radši smontuju nějakou skříňku nebo vymaluju byt nebo si vyšívám nebo čtu knížku nebo si zpívám, hraju na klávesy, nebo hraju na kytaru, nebo jdu někam na výlet - všechno radši než typické ženské práce. ALE. Někdo to všechno dělat musí a ten někdo jsem momentálně já, protože nechodím do práce. Pevně doufám že v důchodu si pořídím paní na úklid a na vaření a budu tak maximálně rozmazlovat vnoučata

tak já to taky beru tak nějak automaticky, že vařím, peru, peču. Ale nepovažuji to teda za svoji životní náplň. Večeře máme teplé hodně málo, a zpravidla si je chystá každý sám, stejně tak Michal svačiny do školy. Zastávám názor, že mají ruce a nebudu je obskakovat. Snažím se,aby bylo doma uklizeno, ale už jsem přišla na to, že rodina mnohem víc uvítá, když nejsem vyfluslá po celodenním honění kolem domácnosti, než když je naklizeno a já padám na hubu. Ale je taky fakt, že kromě vyklizení myčky, do čehož sem tam dokopu Michala a vysátí dět. pokoje jsou veškeré domácí práce na mě.

já to beru jako normálně a hlavně mě to baví,líbí se mi když mám doma čisto a vonavo a když mě doma chválí jak jim chutná

O rodinku se starám tak aby jsme byli všichni spokojení

Vařím a peču opravdu často, ale mně to prostě ohromně baví!!! Úklid a péči o děti máme rozdělenou, takže se nedá říct, že by u nás měl někdo navrch nebo byl líný. Ale když vidím, že je Lojza třeba hodně unavený nebo má krapet stres v práci, tak si pak dám na večeři nebo jídle celkově ještě víc záležet, to zase jo. Stejně tak, když je zle mně, obskakuje mě s radostí on. Ale taky často slýchám od kamarádek, jak s dvěma malými dětmi stíhám ještě tak vyvařovat a péct a přitom mně se vůbec nezdá, že bych se nějak extra honila.

A proc by se za to mely stydet? Prece muzou svemu partnerovi udelat radost i jinými věci než varenim? U nás doma teda vetsinou varim já, ale je to proto, ze mě to baví a odreaguji se u toho. Jinak oba chodíme do práce, oba se starame o díte a domácí práce si taky mezi sebe dělíme... Sama bych to nezvládla a manžel by ani nechtěl, abych všechno doma dělala jen já.

vseho s mirou

Tak já to určitě jako svou hlavní životní náplň neberu.Vždycky říkám,že jsem se nenarodila proto,abych jen vařila,pekla,uklízela a prala.Na to je život moc krátký a jen jeden.To ale neznamená,že bych nic nedělala.Vařím,ale stejně tak třeba jednou,dvakrát týdně uvaří i přítel.Dobrovolně a rád.Peču,když máme na něco chuť.Teď,co jsem doma,uklízím v podstatě jen já,ale tak mám na to čas,proč ne.Neuklízím ale denně.Nevidím v tom smysl.Mám vždycky dobrý pocit,když to udělám,ovšem když vidím,že to vydrží půl dne,nebaví mě to a dělám to jen proto,abychom nežili v bordelu.Pere pračka a kdo ji zapne,jestli já nebo přítel,je jedno.Přítel zase vynáší smetí a chodí na nákupy.Karkulka ho hrozně ráda doprovází a já se v té době,kdy jsou v obchodě,můžu věnovat věcem,které mě baví.Pokud to některé ženy mají jako svůj životní cíl a baví je to,proč ne.Ale nevidím jediný důvod,proč by se ty,které to nedělají,měly,proboha,stydět!

Vidíš to a já od takových jako ty slýchávám,že jsem líná a nic nedělám a ani tomu chlapovi neuvařím Já totiž nerada vařím a Davida to baví,tak proč mu neudělat radost a nenechat ho vařit,že. Uklízím když je třeba, denně negruntuju. Peču ráda, ale chlap to moc nejí, jim to hlavně já a děti. O děti se starám,ráda si s nima hraju,ale za svou životní náplň považuji něco jiného,než být jen doma,starat se o druhé a uklízet

Jsi dobrá.Ja dělám doma-domov domovem. 100procentní uklid a vaření nemám,to přiznám,ale je nám všem doma fajn.Je to taky moje životní nápln-postarat se o rodinu,udělat jim zázemí.Martin se zase stará materiálně.

Ja varim, pecu, staram se o deti a chodim do prace, ale neberu to jako normalni, proste JSEM DOBRA.A TY TAKYOno Pepa v praci jit na jidlo nemuze, a ja si rada dam neco jineho nez rohlik s maslem, takze varim rada. Navic neznam lepsi zabavu s deckama, nez neco upect. Relativne malo prace a docela rychle je videt dobrej vysledek, ktery si i hned muzou snist.Na stiru jsem trosku s uklizenim, hlavne s bojem s vecmi. Copak neco umyt a vycistit, to je sranda, ale uklidit tisic malych hovadin, to neni prace pro me.

u nás se hlavně vaří - teplé jídlo máme aspoň jednou denně, protože na obědy chodí jen eli a my si rádi dáme večer třeba pizzu, steak.. takže v tom se snažím udělat manželovi radost, stejně tak i on často vaří, střídáme se..uklízím, aby byl pořád nějaký standard, peču s dětma, třeba zrovna dneska jsme měli chuť na buchtičku, tak jsme ji ráno s verunkou upekli na snídani..chválí mě jen manžel, ostatní to považují za samořejmost, že kmitám kolem rodiny..pokud tě někdo chválí, buď ráda! asi je jedno jak moc kdo vyvařuje a uklízí, hlavně že jsou všichni doma spokojení

Jak kdy. Moc teď nepeču, protože se to nesní. Peču jen před víkendem. Teplé večeře máme tak 4 x v týdnu. Jsou dny, kdy večer učím a nemám čas vařit. Nemyslím si, že by to někomu doma vadilo. O děti se starám :))

nesnáším vaření, naštěstí jsem si hned na začátku s chlapem ujasnili, že on teplé jídlo nijak nepožaduje a i když ho většinou teda má, tak jsou dny, kdy si prostě vezme, co je zrovna v lednici nádobí umývá jenom on, vysává taky, jelikož si pořídil super silný vysavač, který když se zapne, tak se přilepí k podlaze a já ho ani neodervu o dítě se samozřejmě starám, ráda peču, takže domácí buchty máme doma čsto ale péče o domácnost není mou hlavní životní náplní, osobně jsem nejradši, když můžu vypadnout někam pryč, ať už s děckem nebo bez...takže samozřejmost to asi není, ale já obdivuju všechny ženské, které to doma zvládají a ještě je to těší, já jsem asi hodně lenivá

Uklízím když je tady bordel.Ale stejně tak klidně vyluxuje nebo umeje nádobí manžel.Uvařím,upeču,ale manžel taky.I o děti se staráme oba.Takže jediné co dělám jen já,je praní a žehlení.Na druhou stranu nikdy nemeju okna,to je manželova práce.A to nechodím do práce,zatím se flákám doma s dětma.Doopravdy není mojí životní náplní vypulírovaný byt,uvařená teplá večeře a panáčkování okolo manžela.Má štěstí,že to po mě nevyžaduje.

vařím,peru uklizím..a dítě se staráme oba..takže taka za dobré jídlo dostanu vždy pochvalu

neberu to tak,ze moji svatou povinnosti je postarat se o chlapa. Ano ma navareno,jak takz uklizeno, delam mu sekretarku (vygooglit,vytelefonovat atd. co on nezvladne kvuli cestine) a vychovavam deti. Kdyz me chytne lenora,nebo kdyz nestiham, klidne mu zavolam,at se naji venku, pripadne at i mi doveze treba kebab nebo pizzu. Muz to nastesti bere tak, ze je o nej postarano ve vsech smerech a hlavne taky o decka a taky mam narok sem tam na \"volno\",kdyz uz mi jinak nepomuze (krome nakupu, obcasneho vareni,nebo vyjimecneho uklidu,kdyz pozve nekoho na posledni chvili).

Tak já vařím přes týden obědy klukům,takže teplá večeře sem tam je.Sem tam i něco upeču přes týden nebo si to nechám až na víkend.Na nákup buď chodím já nebo manžel.Co se úklidu týče, když nestíhám já, tak to udělá manžel nebo to nakonec uděláme společně.

Co v domácnosti nestihnu přes týden, doženu některý víkendový den. Každý den teplou večeři nevařím, jsou lovecké večery, pokud ji tedy neuvaří táta. On sem tam něco uklidí(špinavé prádlo dá do koše, když lazaruju, vysaje a umyje nádobí), a takové ty chlapské věci v domácnosti. Já chodím na osm hodin mrznout do práce a on jen pár masáží denně, a ještě mu poskytovat servis??? Domácnost celou uklízím já, obědy navařené má, chodí v čistém a vyžehleném prádle, nebrodí se prachem, čisté okna taky jsou, takže jen pomáhá s nákupy a vodí Helu do školky, příp s ní jde k lékaři. Jednou týdně i buchty napeču a o víkendu jezdím na celý! den k mojí mamce, takže si úplně odpočne od rodiny a stráví ho na kompu nebo v posteli. Proto když nemusím, fakt nemíním vyvařovat každý den. Pokaždé, když se vracím z někama, vždycky mu něco dobrého dovezu, on když někam jede, m,álokdy něco dostanu.... Za mne, myslím si, že se starám adekvátně a servis má velmi dostatečný, ani k jeho tchýni(mojí mamce ho nechci, radši at je doma), jen absolvuje návštěvy z povinnosti jako Vánoce, narozky.

Lucko, mám to stejně, beru to jako normálku.

Luci, nikdy jsem nevyvařovala. Vařím jen obědy o víkendu. Večeře si manžel chystá sám, společně i klukům, když jsem ze začátku měla nějakou tu tendenci něco mu nachystat, řekl mi, žemá snad ruce a dokáže si nachystat sám a k tomu na co má chuť. Sem tam něco upeču.Co se úklidu týče, tak má na starosti kuchyň, myslím tím nádobí. A vysává většinou on. To jsem mu nijak nepřikázala, samo to nějak vyplynulo znašeho společného žití. Na nákupy chodíme bud společně a nebo se střídáme, záleží, co je potřeba.Já prostě asi nejsem ten typ, že bych šla z práce na nákup, táhla se s plnou taškou, pak přišla domů a vařila a pekla a uklízela a večer padla na hubu. Obdivuju ženy, co to dělají a zvládají. Potřebuju svůj klid, odpočinek a čas na své koníčky a zároven to nějak skloubit s klukama a manželem. Přes týden jsou věci kolem domácnosti na které kašlu a dodělám o víkendu. Nejsem otrok , život je krátký a já ho chci strávit v rámci možností co nejpříjemněji :-)

já teda doma přes týden vařím jen pro mě a Verču, teplé večeře tatínkovi fakt nedělám o víkendu samozřejmě vařím pro všechny. Upečeno máme občas, když si zrovna vzpomenu a máme chuť, ale když si řekne, ráda mu něco upeču. Jako životní náplň vaření a pečení nemám. Jinak se samozřejmě starám o ty dva moje miloušky, ráda a pořádně. V ženských pracech se nevyžívám, ale dělám je spíš proto, že musím a nikdo je za mě neudělá.

popravdě ne, on to stejně neocení. Kdysi jsem jako mladá snaživá přítelkyně měla potřebu pořád uklízet, vařit, péct, vařit, péct... ale on mi pořád říkal, že to dělat nemusím, že to jako nevyžaduje. Dobu jsem to nemohla pochopit, já to tak ráda dělala a přišlo mi, že by se to tak dělat mělo, ale nakonec mě to fakt omrzelo. On pochválí, když je dobré jídlo, dobrá buchta nebo dortík, když je hezky uklizeno, ale nedrbe mě, když to není a k životu to nepotřebuje. Takže já vařím, protože já chci, uklízím, protože já chci, večeře teplé nedělám, páč to fakt nechci , buchty peču pro sebe a dítě, ne pro něj. Všechny věci, které dělám, dělám kvůli sobě a děcku, on se jenom veze na společné vlně (sní to jídlo, dá si tu buchtu).