Sex jako povinnost..? - diskuze

Holky moje, potřebuju se vám s něčím svěřit a vyslechnout si vaše názory, komentáře. Abych pravdu řekla, vzhledem k mému téměř nulovému sebevědomí, co se vzhledu týče, jsem nikdy sex nebrala jako něco, co mě fyzicky uspokojí, tělesně to prostě nepotřebuju, když to řeknu na plnou hubu,fyzicky si člověk vystačí i sám. Sex jsem ale brala vždy jako vyvrcholení lásky, bavilo a baví mě to právě pro tu blízkost, oddannost tomu druhému, \"dělá mi dobře dělat milovanému člověku dobře\", prostě je to činnost, kterou životně nepotřebuju, ale nedělá mi problém ji vykonávat Doufám, že můj výklad přístupu k sexu nevyzněl moc blbě Nicméně běžná frekvence u nás bývala cca 2 - 3x týdně, než jsem otěhotněla, v rámci snažení, 4 - 5x. Bavilo nás to oba, normální součást vztahu, někdy lepší, někdy horší. Po porodu, s kily navíc, striemi apod., však to většina znáte, jsem se sama sobě nelíbila natolik, že jsem hledala náznaky toho, že se stejně tak nelíbím ani jemu, úplně všude. I v tom, že u nás i po šestinedělí byl sex docela tabu, já jsem strašně chtěla a pořád na něj tlačila, ne že by mi šlo o sex jako takový, ale hrozně jsem potřebovala důkaz, že ho pořád fyzicky přitahuju. V jeho fyzické únavě a usínání u televize jsem viděla to, že se mu nelíbím, nepřitahuju ho, případně nějaké jeho trauma z toho, že byl u porodu, dost mě to trápilo, pořád jsem to řešila a snažila se z něj dolovat důvody. O to horší to pak bylo. No a jednou se povedla atmosféra a první milování dva a půl měsíce po porodu bylo super. Jenže další se konalo až zas za dva apůl měsíce, malé je šest měsíců a dva týdny a my se milovali dvakrát. Jirka je denně v práci a pak maká na baráku, je unavený, je s tím plno práce a starostí, takže ty první měsíce byl vyřízenej on a mě to štvalo, teď jsem ve stadiu, kdy jsem z nelli tak utahaná, že jsem ráda, že mám v noci pokoj. Sice bych se milovat hrozně chtěla, ale jak si lehnu, jsem ráda, že ležím, a on nejspíš taky. Přitom žádný problém ve vztahu nemáme - nehádáme se, kromě běžných dohadů, vodíme se za ruce, píšeme si zamilované sms, objímáme se, na veřejnosti dáváme jeden druhému najevo, že k sobě patříme, usínáme přitulení, prostě normální, pěkný vztah, oba jsme spokojení, máme se rádi, nelli je zdravá, vše je fajn. O sexu tak nějak moc nemluvíme, jsme asi oba rádi, že jsme rádi. Ale já mám pořád pocit, že je to divné, že bychom se jako normální pár přece milovat MĚLI. Není v našem vztahu něco špatně, když sex jako takový téměř vymizel ? Je normální, aby tu absenci potřeby způsobila u obou fakt jen únava? Nejsme divní? Apod. My si večer lehneme vedle sebe, stulíme se, povídáme si a pomalu oba usneme, i v noci se pořád držíme za ruce apod. Toť vše. Mně to v podstatě vyhovuje, jemu asi taky, ale...je to normální? Miluju ho, pořád mě jako chlap přitahuje, ale když si lehneme (mimochodem, hodně dělá i to, že já jsem zralá jít spát už v devět, tak většinou u televize pospávám, on usíná nejdřív v půl jedenácté, takže když jde spát on, jsem skoro tuhá - a v okamžiku, kdy jemu se začne chtít spát, fakt padne a během chvilky spí), jsme rádi, že jsme spolu, ale nejsou síly na nějaké další aktivity. No...co na to říkáte? A omlouvám se za důvěrné téma, být na jiném fóru, držím pusu, ale na BOLu snad můžu, jsme si tu, myslím, všechny dost blízké...děkuju...