S tchýni jsem relativně dobře vycházela, pokud jsme bydleli... - diskuze

S tchýni jsem relativně dobře vycházela, pokud jsme bydleli na druhém konci republiky a viděli se jednou za 3měsíce. Po přestěhováni do stejného města začalo peklo. Narodil se nám první syn. Jenže ona sama měla z druhého manželství chlapečka, kterému byo 2,5roku. Takže řekla, že naše děti ji nebudou říkat "babi". Vadilo jí vše, co jsem udělala, i to, že malý nechtěl cumlík (její malý taky né). Ale u mě to bylo špatné. Pak jí vadilo, že se dokážem postarat sami o sebe a nepotřebujem její pomoc. Přijít na kafe, popovídat si,odpočinout si, když byla sama na MD už se 4,dítětem jí bylo málo. Žárlila na mě až tak, že její maminka(babička)se jí bála říct, že byla u nás na návštěvě. Nakonec to dopadlo tak,že odešla od druhého manžela, se kterým dosud dobře vycházíme a manžel ho bere, jako svého tátu(toho vlastního neviděl od 12ti let). Od té doby, co je pryč o nás nejeví zájem. Když se potkáme, nepozdraví ani manžela. Když se nám narodila dcera, ani se na ni nepodívala (ona má 4kluky). Takže naše děti ji neznají. Je to už skoro 6let. Nyní jsem opět těhotná a dost mě mrzí, že naše děti nepoznají babičku. Tomu staršímu teď bylo 6let a už se vyptává na manželovy rodiče. Co mu máme říct? Že ani jeden o nás nejeví zájem? A proč vůbec? Na to nejsme schopni odpovědět, protože tomu sami nerozumíme.