Rozuzlení situace - diskuze

Milé holky moje,Tak vám chci napsat, jak to vše včera pokračovalo. Bylo to hrozné. Já jsem vám tu psala okolo poledního a to jsem se cítila hrozně, ale to jsem ještě nevěděla, co přijde dál za smutek. Malá se vyspala a mne strašně unavovalo si s ní vůbec hrát. Pořád jsem sledovala telefon, zda nevolá, pořád jsem koukala z okna, zda nepřijel. Poslouchala klíče v zámku, svíralo mne u srdce, cítila jsem čím dál tím víc nejistotu. Měla jsem nutkání mu zavolat, ale také mne vždy polil znovu hrozný vztek, jak jsme mu lhostejné. Neudělala jsem to. Nezavolala jsem. Pořád jsem ale v koutku doufala, že přijede, a ono se tak nedělo. Ač nesmíme s malou ven, vzala jsem jí do kočáru a šly jsme aspoň na půl hodiny. Bylo krásně, chodili rodinky s dětmi, a mne to bylo tak líto. Doma jsem si myslela, že mi to venku uteče a bude mne to tam bavit, a venku jsem si říkala, že chci domů. Čas vůbec neutíkal a já nemluvila ani na malou. Bylo mi čím dál hůř. K večer přišla má ségre a já se plně rozbrečela. Přestala jsem doufat, ale zároveň jsem stále neměla pocit nějakého provinění. Stála jsem si stále za svém, a šlo to z vnitřku, žádné výčitky, snad jen ten vyhazov, ale to mne stále nepřesvědčovalo mu zavolat. Ségra odešla, já si šla malou koupat, jak jsem jí nesla z vany, má 16kg, tak jsem si jen tak řekla, co kdyby se mi něco stalo s bříškem, co bych dělala, co by dělala on, v té chvíli jsem si uvědomila, že už to přeháním, jestli se moc nelituji. Že když odejde, tak to budu muset dělat stále a mohla jsem si to vyřešit i tím, že jsem ji mohla nechat jít. Zakázala jsem si na to myslet. Když jsem malou krmila, bylo půl osmé, zvonil telefon, byl to Martin. Nevěděla jsem, zda to vzít či ne. Ale nakonec jsem to zvedla a čekala ty nejhorší slova o našem konci. Najednou jsem tam slyšela slabý hlásek, jestli se mnou může mluvit, že by chtěl přijet a jak se na to tvářím já. Že se mu stýská, že to byla nejdelší doba, kterou vydržel bez nás, a déle by to už nevydržel. Mne to strašně potěšilo, spadl mi kámen ze srdce, ale nedala jsem to najevo. Chtěla jsem ho ještě trochu nechat. Řekla jsem mu, jestli se mu stýská a chtěl přijet, že už tu teda dávno měl být, a že on musí vědět jako chlap, jak se k tomu postavit. Ale samozřejmě jsem to nenechala bez toho, aniž bych mu řekla své, a všechno jsem mu rovnou do toho telefonu řekla, co mne od něj mrzí, že mi nebyl oporou, když jsem to nejvíc potřebovala, že jsem fakt už vyčerpaná. Omluvila jsem se i za ten vyhazov, ale to bylo vše, za co jsem se omluvila. Také jsem mu ale řekla, že mne hodně zklamal, že si vypnul tel. A odjel a ani neřekl kam i když jsem věděla, kam pojede. Holky a víte, co jsem se dověděla během toho našeho hovoru? Že spal celé dopoledne, odpoledne si šel ven ke včelám-jeho koníček, pak si zapnul telefony a zjistil, že jsem mu nevolala, tak znejistil. Jak jsem teď ráda, že jsem mu nevolala. On tedy pak ještě čekal do těch půl osmé, a pak zavolal. Dostalo mne to. A řekla jsem mu, jak si může vypnout telefony, když nikdy neví, co by se mohlo stát. Já toto tak nesnáším, a sama to nedělám. Uznal to, že je vůl. Že si tím vůbec nepomohl, naopak uškodil, a že už jen tak neodjede, že mu tak dobře nebylo a pořád na nás myslel. No to bych u chlapa ani neřekla, ale budiž, mne to potěšilo. Dovolali jsme asi až v devět s tím, že mi řekl, že jede domů. Holky a ono bylo jedenáct a on tu ještě nebyl…tak jsem začala mít strach, zda se mu něco nestalo a volala mu. Byl teprve v půli cestě, že se ještě zakecal se ségrou, tak to už jsem nekomentovala. Přijel v půl dvanácté, pak jsme ještě polemizovali v posteli, a já jsem skutečně cítila, že pro něj něco znamenáme, bylo mu smutno. Možná si teď řeknete, že jsem tvrdá, ale já jsem mu mé pocity neřekla, a ani nepřiznala. Prostě to tak cítím, a nechci, aby mne viděl, jako nějakou ubrečenou holku, která se zblázní když odjede. Musí to na mne vidět, že jsem ráda, že je doma, ale nemusí vědět všechno. Dnes když mne pohladí bříško, nebo zadek, nebo cokoliv, tak je tam cítit takový cit lásky, vážnosti. Myslím, že je rád, že je doma, a já s Eliškou také. Strašně si s ním dneska hrála, jako by to vše věděla. Já vám holky děkuji za Vaše názory, i Ty, které mne donutily se na to podívat i z druhé strany a jsem za ně ráda. Jsem ráda, že jste stály za mnou, a že vás tu mám. Každopádně mateřská není žádná výhra, a máme to holky někdy fakt těžké. Ale teď už se na svět koukám zase lépe. Děkuji vám.