roztomilá procházka lesem - diskuze

se změnila v noční můru přesně vten okamžik, kdy jsem se přestala věnovat psisku a dítěti. zaujal mne špinavý potah na kočárku a jala jsem se zkoumat, jak ho nejlépe servat a vyprat. to byla zásadní chyba, ale předurčila mi další konání.po necelých třech minutách jsem zvedla hlavu a zjistila, že pes i dítě jsou asi 200 metrů od cesty v lese. přivolala jsem psa (ten poslouchá) a byl celej od bláta a děsně smrděl. zatrnulo mi..... vrhla jsem se do houštiny a uzřela svoje děcko, jak stojí do půli stehen v obrovské bahnité louži. pesan se přiřítil a začal rejdit kolem něj. cákal, potápěl se a všelijak vašíka vyzýval ke hrám. ten se chechtal jako blázen přesně do chvíle, než si mne všiml.nasadila jsem roztomilý obličej a sladkým hláskem ho lákala z bahna ven. asi mne prokoukl, protože zůstal na místě a vychutnával si svoji převahu.nakonec vylezl a já ho pevně uchopila do náruče, jednou rukou ho mydlila do mokrého zadku a do rytmu ran předříkávala: do louží se v botách neleze!!!!!! řval ještě když jsem ho vmáčkla do kočáru, který opravdu potřebuje nyní vyprat.......