Rodinné stolování - diskuze

u nás stolování nehrozí, chlap toho není schopen..velkej ústupek je, když si s jídlem sedne ke stolu a televizi jen poslouchá..já si zas často nemůžu pomoct a když jsme sami s d., tak si u jídla čtu nebo odbíhám něco dělat.

no my spolu jime a nejime.. treba obed sni matej sam v kuchyni /teda sem tam s nim ja/ protoze obedva kolem 11:15 a pak jde spat. Manzel chce vetsinou jist v klidu, takze jime az kolem 12h, sice v kuchyni, ale mame tam tv, takze mame zvukovou kulisu. Vecere nejak neresime, Matej veceri za pochodu (jen kdyz ma treba polivku tak ji v kuchyni v zidlicce). Kdyz mame navstevu pozvanou na vecu tak jime vsichni i s Matejem v kuchyni.

My jime u stolu bez hracek, novin, televize, pc. Proste jen my 4 a jidlo. Jednou rukou krmim ja nebo Tom Klarku, druhou sebe. U jidla si normalne povidame. Vita ze skolky rozsiril prani na: Dobre chutnani a bez povidani, ovsem to uz jsem nesnasela jako dite, proto to nedodrzujem. Navic teda spolecna vecere je vetsinou jedina, kdy se vsichni v tydnu sejdeme, i kdyz obcas je to tak, ze ji spolu deti a my se najime az, kdyz uz spi, ale snazime se aby to bylo jenvyjimecne. Ja se vylozene tesim, az si rekneme, jak se kdo mel. Vikend jsou spolecne obedy, odpoledni svaciny a vecere. Vzhledem k nespavosti Klarky, rano jeden z rodicu spi o neco dele, proto spolecne snidaji jen 3 clenove smecky.

Nooo já byla zastáncem toho že jídlo se právě musí sedět u stolu, bez televize. Haha. Jediný způsob jak udržet Barču u stolu (už nemá židličku) je zapnutá telka. Jinak víkendy u nás spočívají v tom že opravdu jíme oběd všichni společně u jednoho stolu, ale bez ubrousků a svíček a opravdu se snažím tu telku vypnout. A jde to. Já jsem strašně alergická když 2 hodiny vařím a pak to tam stydne, takže ať se u nás v bytě dělá jakákoliv práce, jakmile zavolám \"jídlo na stole\", všichni se seberou, odloží práci a jdou jíst. Nesnáším vaření, přijde mi to ztracený čas. Takže jsem si je takhle naučila. A u Toma to byl sakra problém, je z domova zvyklý že je uvařeno cca od 10 dopoledne a pak se jen čekalo až otec zavelel že se jde jíst Máma mohla volat jak chtěla, to si klidně došel i do obchodu pro cigára když byla polévka nandaná na stole. A náhodou mě to přijde hezký se sejít u stolu, povídat si. Neberu to jako nutnost ani jako povinnost a až budou děti větší, ráda bych nirvánu zavedla se vším všudy:)

Tak my jsme vždy jedli a jíme společně u jídelního stolu každý den. A to včetně sladěných talířů, skleniček a ubrousků Takový ten model každý sám, někde jinde a něco jiného, to si moc neumím představit. Jedinou vyjímkou je, že Honzík někdy jí u svého malého stolečku, a to pokud my dospěláci jíme pozdě a on potřebuje v jiný čas. Takže jsou to okamžiky, kdy se v klidu sejdeme, povídáme si, ovšem tak úplné \"stolovací nirvány\" ve tvém pojetí zas nedosahujeme, protože nám u toho většinou (i když ne vždy) hraje TV. Přes den pohádky nebo nějaký sport, večer zprávy. Nicméně, od jídla nikdo neodbíhá a jídlo si i tak vychutnáme. Když byl Honzík malý, probíhalo to stejně, akorát měl ještě na pultíku nějaké hračky.

Kdyžn jsem doma jen já a tonda, jíme vždy spolu. Když jě Martin tak taky. Oni sedějí u stolu já nosím jídlo a martin mezitim krájí a fouká toníkovu porci. To jsou obědy. Večeře už jsou horší, tam je to někdy stejné ale většinou si spíš každý něco urve a někde si to sní :) Tonda je učený, že se jí jen u stolu, ale poslední dobou od jídla utéká, tančí poskakuje, nebo aspon stojí na židli a skáče, bouchá lžící do stolu nebo nohou do zdi takže sice společné ale poněkud divoké stolování. Slabší povahy u nás omdlívají a poučují že dítě má být vychované aby jedlo u stolu...a marně se jim vysvětlí že celý život jedl u stolu až ted dělá tohle....Mě už to ani nepřijde

My jíme u stolu bez televize, pohádek, hraček atd...max. hraje rádio.Stolujeme v kuchyňi, jediné jídlo co jíme u telky a v obýváku je pizza