Rodinné stolování - diskuze

u nás stolování nehrozí, chlap toho není schopen..velkej ústupek je, když si s jídlem sedne ke stolu a televizi jen poslouchá..já si zas často nemůžu pomoct a když jsme sami s d., tak si u jídla čtu nebo odbíhám něco dělat.

no my spolu jime a nejime.. treba obed sni matej sam v kuchyni /teda sem tam s nim ja/ protoze obedva kolem 11:15 a pak jde spat. Manzel chce vetsinou jist v klidu, takze jime az kolem 12h, sice v kuchyni, ale mame tam tv, takze mame zvukovou kulisu. Vecere nejak neresime, Matej veceri za pochodu (jen kdyz ma treba polivku tak ji v kuchyni v zidlicce). Kdyz mame navstevu pozvanou na vecu tak jime vsichni i s Matejem v kuchyni.

My jime u stolu bez hracek, novin, televize, pc. Proste jen my 4 a jidlo. Jednou rukou krmim ja nebo Tom Klarku, druhou sebe. U jidla si normalne povidame. Vita ze skolky rozsiril prani na: Dobre chutnani a bez povidani, ovsem to uz jsem nesnasela jako dite, proto to nedodrzujem. Navic teda spolecna vecere je vetsinou jedina, kdy se vsichni v tydnu sejdeme, i kdyz obcas je to tak, ze ji spolu deti a my se najime az, kdyz uz spi, ale snazime se aby to bylo jenvyjimecne. Ja se vylozene tesim, az si rekneme, jak se kdo mel. Vikend jsou spolecne obedy, odpoledni svaciny a vecere. Vzhledem k nespavosti Klarky, rano jeden z rodicu spi o neco dele, proto spolecne snidaji jen 3 clenove smecky.

Nooo já byla zastáncem toho že jídlo se právě musí sedět u stolu, bez televize. Haha. Jediný způsob jak udržet Barču u stolu (už nemá židličku) je zapnutá telka. Jinak víkendy u nás spočívají v tom že opravdu jíme oběd všichni společně u jednoho stolu, ale bez ubrousků a svíček a opravdu se snažím tu telku vypnout. A jde to. Já jsem strašně alergická když 2 hodiny vařím a pak to tam stydne, takže ať se u nás v bytě dělá jakákoliv práce, jakmile zavolám \"jídlo na stole\", všichni se seberou, odloží práci a jdou jíst. Nesnáším vaření, přijde mi to ztracený čas. Takže jsem si je takhle naučila. A u Toma to byl sakra problém, je z domova zvyklý že je uvařeno cca od 10 dopoledne a pak se jen čekalo až otec zavelel že se jde jíst Máma mohla volat jak chtěla, to si klidně došel i do obchodu pro cigára když byla polévka nandaná na stole. A náhodou mě to přijde hezký se sejít u stolu, povídat si. Neberu to jako nutnost ani jako povinnost a až budou děti větší, ráda bych nirvánu zavedla se vším všudy:)

Tak my jsme vždy jedli a jíme společně u jídelního stolu každý den. A to včetně sladěných talířů, skleniček a ubrousků Takový ten model každý sám, někde jinde a něco jiného, to si moc neumím představit. Jedinou vyjímkou je, že Honzík někdy jí u svého malého stolečku, a to pokud my dospěláci jíme pozdě a on potřebuje v jiný čas. Takže jsou to okamžiky, kdy se v klidu sejdeme, povídáme si, ovšem tak úplné \"stolovací nirvány\" ve tvém pojetí zas nedosahujeme, protože nám u toho většinou (i když ne vždy) hraje TV. Přes den pohádky nebo nějaký sport, večer zprávy. Nicméně, od jídla nikdo neodbíhá a jídlo si i tak vychutnáme. Když byl Honzík malý, probíhalo to stejně, akorát měl ještě na pultíku nějaké hračky.

Kdyžn jsem doma jen já a tonda, jíme vždy spolu. Když jě Martin tak taky. Oni sedějí u stolu já nosím jídlo a martin mezitim krájí a fouká toníkovu porci. To jsou obědy. Večeře už jsou horší, tam je to někdy stejné ale většinou si spíš každý něco urve a někde si to sní :) Tonda je učený, že se jí jen u stolu, ale poslední dobou od jídla utéká, tančí poskakuje, nebo aspon stojí na židli a skáče, bouchá lžící do stolu nebo nohou do zdi takže sice společné ale poněkud divoké stolování. Slabší povahy u nás omdlívají a poučují že dítě má být vychované aby jedlo u stolu...a marně se jim vysvětlí že celý život jedl u stolu až ted dělá tohle....Mě už to ani nepřijde

My jíme u stolu bez televize, pohádek, hraček atd...max. hraje rádio.Stolujeme v kuchyňi, jediné jídlo co jíme u telky a v obýváku je pizza

Aktuálně nedělní oběd: Manžel v pololehu v křesle, talíř na klíně, kluci u stolu v obýváku, Karolína taky. A já bez jídla sedím u počítače. Tak je to u nás.

z dětství jsme právě tyhle stolovací nirvány nesnášela. Zejména o Vánocích. Ted je malý zázrak, když se sejdem u jednoho stolu tři, tedy lidé. Pod stolem asistovávají kočky, většinou taky tři. Já mám u jídla ráda klid, takže vesměs jím u telky nebo notasu. Šereda taky, Heli je jedno, kde co pojídá. Jediné, kde se to musí dodržovat, je na návštěvách. Když se řekne jídlo, vybaví se mi pohoda, a né jídelní drezura.

Máme malou kuchyň, není tam televize a panuje tam přísný zákaz nošení hraček. Nicméně... Hanička sotva si sedne, tak se zase zvedá, protože musí jít čůrat. Kubík nedokáže sedět a jíst - neustále se zvedá, sedá.... Neřve tu miminko, ale maminka, která se dožaduje \"aspoň jednoho jídla v klidu\" :DDD Ale už je to lepší, když mohu používat obě ruce na vlastní jídlo a nemusím nikoho krmit. ;)Stolovací Nirvanu máme, když děti jedí ve školce a Tom přijede na oběd domů :))))

ano když jsme všichni doma, jako třeba dneska obědváme společně u stolu, neřve televize, nikdo si nečte apod. Že se tomu říká stolovací Nirvana jsem netušila :DDDD

Víkendový oběd máme vždy v kuchyni u stolu, snídani většinou v obýváku s pohádkama, večeři jak kdy. Přes týden se nesejdeme, takže s malým večeříme v obýváku. Já jsem ráda že aspoň někdy kulturně jíme u stolu.

Taky zatim \"hodujeme\" u konferencniho stolku. Josifek ji sam uz od 10mes, kdy uplne odmital prikrmy, ale zjistila jsem ze to neni jidlem, ale mnou. Takze sice binec vsude okolo, ale pan je samostatny.Nejvic me stve manzel, protoze ho napred nahanim, aby vubec prisel a pak hleda neco v televizi. Kdyz zjisti, ze je tam opravdu prd... tak zacne jist, ale to uz ja s malym mame po jidle, takze syn po nem hopsa a manzel je samozrejme nervni.Ve vysoke zidli sedal Josifek do dvou a pul let, ale ted chce byt s nami. Takze ma svuj tacek (s delfiny a lodickami) a ji kdekoli, ale jen na nem.Tento mesic snad budou vyslyseny vsechny moje narky a konecne budeme mit i maly jidelni stul.

sedime celoi dobu vetsinou jen 3,bez hracek a vseho,ottas totiz koukne na talir,zobne nebo se naji poradne a po par minutach zdrhne ....snidane mame spolu,obedy jak kdy krome vikendu a vecere vetsinou spolu...

Přes týden jsme doma až odpoledne, tak si uděláme, kafe, něco na jídlo a sednem ke stolu a probíráme den, někdy jdem hned doobýváku ke konferáku. Večeři jí kluci v kuchyni, peta později v obýváku, já nevečeřím. Ale o víkendu máme spoloečné snídaně-pokud peta ještě nespí, to snídám u kompu..., obědváme u stolu v kuchyni, jen výjmečně u konferáku. Večeře je pak stejně jak v týdnu.Já mám moc ráda, když se sejdem u stolu, pokecáme....V práci nemám na jídlo čas a klid a tak chci aspon někdy u jídla sedět.

O víkendu snídám s dětma, když jdou do školky, tak jim dám snídani, mezitím se oblékám a než oni se obují a vezmou bundy, tak něco sezobnu.Obědváme spolu, televizi v kuchyni nemáme, nikdo si nečte, povídat se může, ale ne s plnou pusou, na prostírání a takových věcech si moc nezakládám, hlavně, že si máme kam položit talíř Večeřím většinou já s dětma a táta až později.