Protože se tady můžu beztrestně vypovídat,tak píšu.Aby se mi... - diskuze

Lukáš byl minulý týden hodně pracovně daleko,což obnášelo ,že ráno vstal ve čtyři a vrátil se v deset.Takže jsem byla na děti sama,do toho probíhal víkendový kolotoč kolem dělání svatebného dortu,příprav pro Andulčinu úlohu družičky, děda slavil devadesátiny...Místo abych si odpočinula v týdnu , zůstala jsem zase sama, odjel hned ráno v pondělí ještě za tmy na služebku a vrátil se ve středu v noci.Dneska ráno jsem tu jen našla nevybalený tašky a už je zase pryč.Snažím se to chápat , ale jsem z dětí úplně vyšťavená. Zakopávám o všechno, Štěpánek navíc začal být jako pravý roční kluk a tak si prosazuje svou, musím ho krotit. Buď děsně řve- křičí ,nebo pořád loudí jídlo a dostane, pochopitelně ,aby byl klid. A pak kloužu po kouskách jablka, rohlíku, dokonce se mi dneska na ponožku přilepilo i hovínko (běhal nahý asi tak před 2 hodinama!) A v určitou chvíli, jako je to teď už nemůžu. Jsem unavená z uklízení, vaření s dítětem na noze,sbírání všeho-hraček, drobků,hrnců a misek,tašek, bot(nejlepší Štěpánova pochoutka) z věčnýho řvaní,už mi praská hlava.Už jsem ani neměla kam dát odpadky a tak jsem musela navlíknout děti (kdy jedno už je oblečený a řve že je mu vedro,druhý mi utíká a já jsem zatím nahá) sjet výtahem dolů a prokličkovat s odpadkama ke kontejnerům,kde se sápe chtivá Andulka po papírech,igelitech,skle a všechno chce dělat jako já,a mě všechno padá a lítá kolem,Štěpán zase křičí,protože jsme se mu ztratily z dohledu.A já už tiše křičím.Musíme to všechno absolvovat 2x,protože víc jak dvě děti a dva pytle nepoberu. Když je definitivně vyodpadkováno,ztropí Anička scénku,už nevím kvůli čemu,držím se a zároveň se snažím zaměstnat,abych na ní zbytečně neštěkala a nenechala se vytočit.Posílám jí do pokoje, scéna ale graduje a dostat přes zadek je nevyhnutelné,Štěpán už řve jako tur a sápe se po mě,abych věděla,že on je ten hodnej. Rychle mu dávám přesnídávku,kterou si patlá po puse,dělám rohlík s máslem a sýrem a už jen čekám až to sní a ukládám ho do postele. Andulka už klidná za mnou přijde z pokoje a říká \"Moc mě to mrzí ,mami .A teď ty se mi omluv,že jsi na mě křičela\" Tak jsme se navzájem uklidnily a omluvily a já volám manželovi,kdy se vrátí.Jenže on se nevrátí,on je v práci a bude zase až do večera.Ono se to nemá psát,ale za tu almužnu to teda nestojí,všechno padne na hypotéku,věčně domů chodí naštvanej, že dělá práci za dva a ten druhej co nedělá nic,je to totiž externí pracovník, bere přes padesát tisíc-bohužel měl tu smůlu že to jednou viděl,to manžel prostě nemá ani polovinu :-( a tak jsem se dohadovali po telefonu až jsem se ho zeptala,jak to bude až se budeme stěhovat? \"No to nevím asi,to přestěhuješ ty,já se odtud nemůže hnout,vždyť víš,jak to tady je před zimou.\"Tak to byla jobovka,kam dám děti?To nevím,to by si totiž někdo musel vzít na to dovolenou,jak odtahám skříně,postel?Nevím,na stěhováky nemáme peníze ,tchán je před operací zad, táta je pořád v práci a zaměstnám ho jinak-bude pomáhat s truhlařinou-kuchyně atd.,švára je hasič co nemá nikdy čas,brácha je denně v lihu,druhý brácha je mladý a asi jediný,kdo by mi mohl po škole pomáhat.Sousedi?Ani náhodou,možná jeden.A budu to převážet naším Sharanem?To nemůže myslet vážně.Ale asi to není vitp,jeho podělaná práce!!Ředitolovi pomáhá pořád, v práci i soukromě,odměnu za to nedostane a já jsem strašně smutná.