Přítel u porodu - diskuze

Holky, moc vám všem děkuji za podporu, včera jsem mu k tomu něco řekla a on mi řekl ať tomu nechám volný průběh, tak to mi stačilo, tak uvidíme, jak se na poslední chvíli rozhodne..., budu doufat

Já manžela u porodu nechtěla, byl s tím obeznámen hned na začátku těhotenství. Bylo mu to líto, ale smiřoval se s tím. Do porodnice nás vezla šéfová a bolesti nebyly tak silné, tak jsme tam ještě asi 2 hodiny čekali a kecali, celkem jsme se nasmáli... Do té doby jsem byla frajer, že to zvládnu sama, doktorka mě, na mou žádost, protrhla plodovou vodu a pozvolna mě začínaly bolesti, sestřička se mě ptala, jestli chci manžela u porodu, řekla jsem, že ne, ale on že by chtěl, tak nakonec se mnou zůstal a jsem ráda. Moc mě pomohl. Za pár dnů mám jít rodit znovu a pokud mu v práci dají volno, tak ho tam chci.

Naděje umírá poslední....chápu, že tě to mrzí, ale nezoufej, třeba se ještě rozhodne, být u narození vašeho miminka.A jestli se na to necítí, tak dobře i tak, aspoń se v těch bolestech nebudeš muset ještě strachovat a řešit, jestli je tvému příteli zle a jestli to zvládne ustát.porodní asistentka ti když pomůže co bude potřeba....polohovat, sprchu,napít.... a psychicky s tebou bude přítel celou dobu.....to mi věř.... i když bude třeba CHLAPÁCKY čekat za dveřma.

Mně by to taky bylo líto a souhlasím s holkama, když píší, že rodiče jsou dva, tak proč to má absolvovat jen ona... Já jednou přítelovi rezolutně řekla, že tam sama nejdu, že sama rodit nebudu. Asi bych stejně musela, že jo On tedy by k porodu chtěl, ale je na něm vidět, že se trochu bojí, tak mu budu stále naznačovat, že ho tam budu potřebovat, když už nic, tak musí alespoň fotit, no né? Tak držím palce, ať i ten tvůj se rozhoupe, třeba až to přijde se nebude rozmýšlet a udělá to Přece jen nikdy nevíš, jak zareaguje na tvou bolest

Můj manžel od začátku těhu říkal, že tam nepůjde, já jsem to brala, ani na žádné kurzu jsme nebyli, ale když jsme jeli do porodnice, bylo to všechno tak rychlé, že se doktor nejdříve zeptal mě jestli chci aby tam byl a pak jeho a on v tom natěšení a zmatku souhlasil a byl celou dobu tam, a vůbec toho teď nelituje. Tak třeba to tak dopadne i u vás, držím palce

No já myslím,že pokud by mu mělo být špatně tak to ať tam raději fakt nechodí.Je to docela silný zážitek,který nemusí každý unést.Ještě bych to nevzdávala spousta chlapů se rozmyslí těsně před porodem.Tak nesmutni.Hlavně,aby ti byl oporou potom doma-to je někdy mnohem důležitější.

třeba si to ještě rozmyslí, zkuste to ještě v klidu probrat. Já jsem měla manžela u všech tří porodů a bylo to moc fajn. Pomohlo mi to a taky pořád vidím, jak celý zářil, když si ty naše drobečky poprvé choval v náručí

tak to je škoda,třeba se ještě rozmyslí,vždyť s tebou nemusí na porodní sál stačí na "hekárnu"tam je nejvíc potřeba

Ale bude aspon v budove ne?! Zkus ho poprosit o pomoc kdyz jeste nebude to nejhorsi.Jak se nebudes moc valit tak aby ti nosil piti, mokrej rucnik, prikryl te.Pak muze byt venku.Ale zase to stesticko videt to mimi od prvniho okamziku :) Ale nejak to zase chapu.Docela i verim ty teorii,ze je pak porod delsi.Ja jsem se fakt zamerovala asi dost na to,ze se vlastne stydim v jakym stavu me vidi - bylo to fakt nechutny.Tak jsem se ostychala,ze uz me nikdy nebude po tomhle mit za atraktivni, ze jsem se asi min soustredila na to "vypuzeni" mimi ven...ale ani tak bych nemenila.Na konci jsem fakt potrebovala ujistovani,ze uz to bude dobry a hlavne myslim,ze muze mit lepsi vztah k mimi.Jsou pro a proti,ale zkus o presvedcit aspon o predsali a ujisti ho,ze by mohl kdykoli odejit a ty se zlobit nebudes ( i kdyz mozna budes).Jeste si rika, mozna chce bejt zodpovednej a jestli se mu dela blbe, byl by tam fakt dost na obtiz - jeste by jsi mela strach ve finale o nej, ver mi

Tak se s nim domluv, ze by u tebe byl jen kdyz budes treba na mici, aby te masiroval, chodil s tebou, proste ti byl oporou. No a na ten samotny porod, na to tlaceni tam byt nemusi, pokud mu to vadi. To je stejne chvilka a tam ti neni moc platny. No a pak uz zase muze byt u miminka a po osetreni hned i u tebe. Ja myslim, ze tohle by snad zvladl, ne?Jeste by byl nakonec rad, ze sel. Kamosky manzel nechtel, jen ji tam dovezl. No a sestry na nej, jestli tam chce byt, on ze ne. A ony na nej spustily, at jde, ze mu pomuzou, kdyby mel strach a ze tim udela manzelce nejvetsi radost. Tak sel a nakonec byl strasne stastnej, ze tam byl. Protoze ty prvni okamziky s miminkem, to uz se nikdy nevrati

třeba,až mu bude švagr vykládat,tak si to rozmyslí,taky by mě to mrzelo.U početí jste byly taky oba,tak proč ne i u porodu,manžel byl u obou a byl rád a já taky.A napadla tě třeba mamina,když nemáš blízkou kámošku?

to je mi te lito,zkus s nim jeste promluvit,treba se rozmysli.Ja mela manzu u obou porodu(druhy cisar)a byla jsem rada ze tam je.

tak to mě mrzí. Je to dost emotivní zážitek hlavně pro muže, ale pokud nechce nedá se nic dělat. Já být tebou tak ho nechám třeba se rozhodne jinak. Nebo si vem kamarádku. Já bych šla hned.

Nevěš hlavu,chápu,že tě to zaskočilo,ale zkus si představit,že tam půjde a uprostřed všeho sebou sekne.A ty budeš tlačit a očima po zemi lovit drahou polovičkuTřeba se mu to ještě rozleží a nakonec tam bude s tebou,ale i kdyby ne,rozhodně na to nebudeš sama..věř mi,že ani v čekárně těm našim hrdinům není kolikrát nejlíp a tlačí s tebou i přes tři zdi

Taky by mě to mrzelo a to moc...Ale na druhou stranu si myslím,že by se do toho nutit neměl.Třeba si to ještě rozmyslí.Normálně mu řekni,jak je to pro tebe důležité,nebýt v těch okamžicích sama....a zeptej se ho,jestli se chce opravdu připravit a ten zážitek,kdy vaše miminko uvidí hned,jak se vyklube na svět.Manžel měl taky obavy,nepřemlouvala jsem ho,nakonec šel v obou případech a byl moc rád,podruhé střihal i šňůru.Uvidíš,že ještě několikrát změní názor,jak už jsem psala,mluvte spolu o tom.

Několikrtá jsem četla v příručkách ať se tatínkové nepřemlouvají,že to stejně vyplyne ze situace a že ten co chtěl a celé těhu být u porodu si to rozmyslí na sále a NAOPAK.Jenže já taky nechtěla být sama a musím říci ,že to na sále bylo pro manžela myslím to nejmenší,tam jsme byli jen čtvrt hodinky,ale to co bylo doma a cestou do porodnice,to byl jeho nejhorší zážitek.V těhu jsem se mu snažila vysvětlit proč ho tam cjci,že věřím jen jemu a že je to jediníé co pro porod může udělat.Kdybych to věděla předem,že mu bude ještě 14 dni zle,stejně bych to chtěla,protože (sobecky) si myslím,že jsme rodiče oba a já na výběr neměla a tak by to bylo nefér.

tak to mě moc mrzí...takhle skoro na poslední chvíli tě to asi dost zaskočilo, viď? Tak si s ním zkus ještě promluvit v klidu, o jeho pocitech, čeho se vlastně bojí a tak