Manžel měl už dávno rybičkám vyčistit akvárko,já jsem se toho vzdala, protože jsme doma nikdy akvárko neměli, zatímco jejich rodina byla vyloženě něco jako chovná stanice s pejskama.Dneska, když jsem mu to zase připomněla (laicky jem odhadla, že chuchvalce a kal by ta, být fakt neměli), tak se naštval, a cs velkou okázalostí to šel udělat.Já \"v klidovém režimu\" makám jako normálně, úuklid, prádlo, vaření a on že prý mu mám pomoci. Tak jsem řekla, že až zadělám těsto.No a on se naštval a šel to udělat sám (jak jsem pochopila jde to). Ale Andulka šlápla do kaluže uuakvárka a protože byla první po ruce,tak na ní strašně vyjel, co tam leze. Ona koukala, vystrašeně proč táta tak řve a šla za mnou kuchyně. On za ní vyběhnul a řvalna ní dál, jestli má mokrý ponožky. To už zacouvala ke mě ke dřezu a nic neříkala. (Ještě tady to mohl manžel podle mě ukočírovat a nenechat se ovládnout vztekem) A protože mu nic neodpovídala, tak jí vzal, seřezal a odnesl do pokoje,kde plakala. Bylo to během pár vteřin. Nestihla jsem zareagovat.Já jsem ale za ní šla nahoru, protože si myslím, že za nic fakt nemohla a on je debil. Strašně brečela a bylo mi jí líto a na něj jsem měla děsnej vztek. Štěpán za náma přišel nahoru, že se bojí táty.Po nějaké době jsem o tom chtěla mluvit, například proč jí seřezal a poslal nahoru, že to nevyřešilo ani mokrý ponožky, ani to že mu neodpověděla.Dostala jsem drsnou odpověď: \"Ježiš po tom se mi tady fakt stejskalo, zase tyhle kecy,když jsi tady nebyla , tak ty děti fungovaly, na slovo.\" Řekla jsem mu, že se ho bojí. :Mě je jedno že se mě bojí, musej fungovat a poslouchat.\"A tak se mi z něj dneska zvedl žaludek. Já s takovým člověkem vůbec nechci žít. Vidíte to stejně jako já? Nebo se vám zdá jeho vychovávání adekvátní? On je takový pořád.