Čauko ženské, maminkyDnes bych měla (dle posledního konstatovnání mého stávajícího lékaře) být v 8+2tt. Ihned, jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná (jsem dobrovolnou dárkyní krve a jelikož jsem nedostala včas měsíčky - mám je přesně po 28ti dnech, udělala jsem si test:) a krev už jsem darovat nešla), zašla jsem si na gyndu na Královských Vinohradech. První reakce nic moc, velmi mladá lékařka (asi medička) mi řekla, že je to příliš brzy, že to nemusí vůbec těhotenství být (4+4tt). Na 5+2tt si mě pozvala znovu na ultrazvuk, kde mi děložní těhotenství potvrdila:). Neuvěřitelné štěstí, radost... Jelikož jsme měli s otěhotněním velké problémy a táhlé "ponižování" se v Kladenské nemocnici s pokaždé jiným doktorem, ihned na první možný termín jsem se objednala ke svému doktorovi. Byl příliš "vlažný". Ve finále mi řekl, že je zastáncem názoru, že by si maminky měli těhotenství užívat v klidu od začátku, že právě první tři měsíce jsou velmi, velmi důležité, rizikové. Objednala jsem se tedy dle jeho doporučení na 4.9. ke kontrole. Přišla jsem za ním ale již 21.8. Je mi dost zle, zvracím, nemůžu spát, bolí mě břicho, vychytat, co jíst, bylo umění a stále ho neovládám (milované jídlo končí často v potrubí kanalizace) a tak jsem ho tedy požádala o PN, jak mi ji nabízel minulou návštěvu. Ouha, problém. Vytasil se na mne s větou, že je příliš brzy, že nejde o potvrzené prosperující těhotenství, že on by mi to ještě nepsal. Nicméně přitom strkal PN do tiskárny a PN mi potvrdil, bez vycházek. Další kontrolu mám příští týden 11.9.. Manželův brácha se ale 13.9. žení v Michalovcích a já bych tam chtěla jet, Reddyho (namželovu) rodinu mám strašlivě ráda, jsou to skuteční pohodáři a vtipálkové. Tak teď jen doufám, že mi doktor dá neomezené vycházky a na svatbu pojedu. A nebo se nechám uschopnit (shodou okolností mám již od června zaměstnavatelem potvrzenou dovolenou na tento termín) a po dovolené si najdu jiného lékaře (mám již doporučení od spousty přátel (již s dětmi) na jejich lékaře... Jsem docela rozladěná, že poté, co můj doktor ví, co všechno máme s manželem za sebou s marnými pokusy o otěhotnění, s vyšetřeními, inseminacemi... se k mému těhotenství takto postavil. Ale snad bude vše ok. Jsem doma již druhý týden. Odpočívám, asi 75% dne prospím, učím se znát potřeby svého těla, zda nevolnot je z hladu a nebo mi nesedlo předcházející jídlo... snažím se mimíska si užívat... našeho vymodleného mimískaBudu ráda, když mi napíšete své názory, doporučení... Díky a všem krásné mateřství