Před dovolenou jsme nechali Aničku u manželových rodičů na noc,byla to taková rychlá akce a už při telefonu ,zda bychom jí tam mohli odvézt, prý působili nějak chladně.Ale protože jsme vážně chtěli být spolu a Anička je miluje a nikdy neřekli ne,tak jsme jí odvezli na chatu,kde jsou přes den a na noc jedou do bytu ,který je asi kilometr od zahrádkářské
kolonie.Je to taková kůča stlučená,nastavený zahradní domek aby tam mohli v nouzi přespat,mají všude tam jed na myši,je tam pod střechou vedro až nedýchatelno,fouká tam...S batůžkem jsme jí tam
nechali.Tchýně měla starost o plenky,tak jsem řekla,že v batůžku jsou ,na chatě také jsou a doma až tam pojedou na noc spát je další hromádka
plenek.Pak jsem se ptala tchána zda má manžel složit cestovní postýlku,která byla od minule,když tam Anička byla s manželem na odpoledne , a on říkal,že ne ,že to složit umí,že to udělá.Pak jsem jim chtěla dát autosedačku do auta,ale řekli,že ten kílometr jí vezmou na klín s čímž tedy rozhodně nesouhlasím,ale manžel řekl ať to nehrotím,že je to jen
kousek.To sice ano,ale já se přece bojím a ještě ke všemu je to přes železnici my měli auto daleko,až u vjezdu do té kolonie a oni měli své přímo u chatičky,tak je pravda že to bylo jednodušší,ale zuřila jsem-to jsem pitomá vždyť to vím že jde o bezpečnost ať už jezdí tchán krokem,nebo ne...No a pak jsem jim ještě chtěla dát batůžek s těmi věcmi do auta rovnou ,ať to pak nemusí nakládat až večer budou odjíždět,ale že prý ne,že si to sami všechno sbalí.Jaký z nich máte pocit??Stejný jako já??Že tady něco nehraje??Jasně,po krásném večeru jsme kolem desáté vyjeli s manželem z domova a stavili se v bytě u rodičů,abychom si vzali tu cestovní postýlku,v které tady Anička v noci spala a vzali si jí s sebou na dovč
u.Oni už jsou prý na zahradě ,tak ať přijedeme
tam.Manžel byl v bytě asi deset minut a do auta se vrátil s prázdnou,rudý vzteky a nešťastný .Okamžitě jsem mu řekla ,že už od včerejška mi něco nesedělo,že tuším,že ačkoli nás ujišťovali,že pojedou spát domů,určitě s Aničkou spali na té šílené chatičce Než jsme tam dojeli,tak mě šimralo v břiše a bylo mi vzteky zle Přišli jsme ,Anička obr palec,protože jí kousnul čmelák,jídlo na stole a ať si prý
vezmeme.Otulila jsem jí a ptala jsem se jak se vyspinkala,no na to reakce žádná a babička se s ní vytratila na
zahradu.Mezi tím než jsme si nandali polévku nám jen tak mezi řečí děda povídá,že bylo krásně,že spali na chtě,že to dá rozum,co prej by dělali v bytě.Přísahám,že ten talíř bych po něm nejraději švihla !Jakou já měla chuť vyběhnout ven,vzít Aničku a utéct.Šlo hlavně o prioncip,o to že nám do očí lhali a že nás nerespektují a že už ,když jsme Aničku přivezli ,věděli,že tam budou spát!Manžel zuřil,ale je vychován k úctě...Toho bych v tu chvíli taky nejraději něčím přetáhla. Takže to bylo zase na mě,řekla jsem jen,že to snad nemyslí vážně,že jsme byli domluvení s babičkou,že na noc se jede domů.Odpověď : "Ale prosím tě tady bylo tak krásně." Jasně že vím,že se Aničce nic nestalo,ale byla večer nevykoupaná,spala v té sauně pod střechou,která byla určitě děsně zaprděná ,dědek chrápe a vůbec mě děsně naš
tvali.Do pusy jsem nedala ani spousto,sbalili jsme se a vypadli. A perla nakonec,když nás doprovodili k autu,tak šel manžel napřed a prý svému otci řekl,že nechápe jak to mohli udělat a