Přece jenom se odvážím, a veřejně si tady postěžuji na toho... - diskuze

Přece jenom se odvážím, a veřejně si tady postěžuji na toho mého chlapa. Jsem tak vytočená, že to potřebuji ze sebe dostat. Oba jsme dneska měli náročný den, včetně skoro 1,5 ročního syna. Večer probíhal v pohodě, až do chvíle, kdy šel synátor spát. Byl přetažený, plný zážitků a tak odmítal usnout. Má přítomnost ho rozptylovala, když jsem odešla tak řval. Manžel si v klidu balil své věci na víkend a pak se jako každý večer uložil u televize. Provozní nepořádek ho absolutně nezajímal, to že syn nespí taky ne. Já taky celkem utahaná, navíc před sebou představu, že musím uklidit kuchyň, sbalit věci, abychom hned ráno mohli vyrazit k bráchovi. Po více než půl hodině už celkem vytočená, jsem syna opatrně s vysvětlením, že ho uložím u tatínka v obývaku přenesla. On ale bohužel si myslel, že zase něco bude, a spustil hysterický řev. Manžel místo aby ho uklidnil, tak ho trochu plácl přes pusu Tak že uspávání se nekonalo. Opět jsem ho za hysterického řevu přenesla zpět, omluvila jsem se mu za tatínka a \"šoviškáním\" jsem ho nakonec uspala. V děvět večer jsem teda umyla nádobí, pak se umyla, a asi od půl desáté jsem samozřejně za rozsvíceného světla balila věci. Omlouvám se za dlouhý příspěvěk ale muselo to ven. Nejvíc mě ale na tom štve to, že já už jsem vůči jeho aroganci a bezohlednost tak obrněná, že nedokážu prásknout dveřma a v koutě se vybrečet. To zabíralo, aby pochopil, že to přehlal, a překročil pomyslnou hranici.