Poslední poznánmka ohledně Pajdíčka. - diskuze

Nedá mi to - holky, promiňte. Jen jsem si v souvislosti s tím vším uvědomila, že Pavla se chová úplně stejně jako já v šestnácti - osmnácti. To nemyslím nijak proti ní, já byla stejná - akorát jsem tedy neměla skoro dvě děti. Ale to chování, vyjadřování - překrucování okolnostéí podle toho, co se mi zrovna hodí, používání nadnesených, bohémských slov - chci rozdávat lásku dál, definitismů typu \"už nikdy\", \"zítra odcházím\"..pocit, že jediná já mám pravdu, každý mi ubližuje, nikdo nerozumí, ve všem, co mi jiný dospělý řekl, jsem viděla narážky a skrytou zášť..i když jsem si to uvědomovala, výbuchy vzteku jsem nedokázala úplně vždy kontrolovat, byla jsem tvrdohlavé ztělesnění hrdosti a zároveň uzlíček nervů toužící se někomu schoulit do náruče a vybrečet se..přibarvovala jsem si skutečnosti a tak jsem tomu sama věřila, že i lež už mi pak připadala jako pravda..byla jsem envyrovnaná, neuměla se rozhodovat a jednat, vlastně jsem nikdy ani sama nevěděla, co chci. Z toho člověk (pokud není chlap :D :D :D )většinou vyroste, jen je průser to, když se takhle nedospělý člověk stane rodičem. Tím neříkám, že jsi špatná máma, to chraň Bůh, to vůbec ne..a ono je to asi normální a k dospívání to patří. Nicméně, když mě v osmnácti přepadla touha po dítěti, po tom, mít někoho, komu budu moct dávat veškerou svou lásku a starat se o něj - pořídila jsem si čivavu. Dítě až ve dvaadvaceti s chlapem, o kterém vím, že nás uživí, mohu se na něj spolehnout a i když má své chyby, v podstatných věcech se shodneme a mohu se o něj opřít. Prostě je to chlap, a kdyby byl sebevíc na dně, vždycky to bude on, kdo bude schopen mě podržet. Ale to odbíhám. Napadlo mě, že by sis možná všechny ty diskuze tady o tobě mohla někam uložit a za 3-5let si je přečíst. S největší pravděpodobností pochopíš, jak jsme to všechny myslely a dáš nám zapravdu. Hele my jsme s mámou řešily jednu dobu hádky a spory tak, že jsme si psaly dopisy. Normálně jsme si odpovídaly,psaly o svých pocitech atd. KDyž jsem si to před porodem ve dvaadvaceti pročítala, musela jsem se smát, fakt jsem se chovala jako rozmazlenej fracek, navíc ty věty a slova, která jsem používala..znělo to jak slohovka ze šestnáctého století. A to, že jsme tě tu trochu zkritizovaly - to rozumný člověk jako signál k odchodu nebere, nesmíš se divit, že to holky naštvalo, dkyž jsi vše přetočila.Na druhou stranu ti hodně rozumím, jak jsem už psala, byla jsem ti dost podobná a chápu, jak se cítíš.....držíme palce.