Pořád na to musím myslet - diskuze

Dneska mi říkala učitelka ve školce (před Vítkem), že s ním máme chodit na nějaké cv., že je v pohybu a hrubé motorice skoro nejhorší. A že neumí chodit po schodech, že ho dneska nesla, když šli z divadla, protože jak byl v chumlu dětí, tak chytnul paniku a bál se. Doma máme schody a chodí nahoru i dolů sám. Pravda pomalu, ale chodí. Chumly lidí nemá rád odmala. Když jsme v hudebce, čeká, až si všichni vezmou nástroj a pak si teprve vezme on. Necpe se tam mezi ně. Že je opatrný až moc, je pravda. Hodně se bojí. Má to v hlavě. (Teď si např. usmyslel, že bolí stříhání nehtů na nohou, tak to jsou parádní hysterické scénky) No a ukončila to slovy, že začal být paličatý a že jí dneska řekl, že na písek rozhodně nepůjde, protože ho to nebaví a děti mu tam hází písek na hlavu. Ach jo. Pak se na mě ve školce začal utrhovat a učitelka mu řekla, že se takhle s maminkou nemluví, že on je kluk a musí mamku poslouchat, že není tatínek. (takže chudák T, protože si evidentně myslí, že se mnou doma takhle mluví, což není pravda). Prostě má teď Víťa občas takové výkyvy. Má tendenci sekýrovat a zkouší, jestli mu to projde. Neprojde mu to nikdy a většinou si dá i říct bez jakéhokoli trestu. Občas trest přijít musí. Jsem z toho nějaká špatná. Myslíte, že dělám něco špatně?