Pomaháte si? - diskuze

Přesně jsem si tohle včera říkala,když jsem tu lítala po bytě a uklízela,a můj drahý seděl a koukal na televizi!!!!P Ř E S N Ě !!!!!

U nás více méně stejné, nemusím u toho pokaždé asistovat,ale po očku to sleduju,hlavně manžel si neumí vytvořit podmínky, třeba jde vrtat a jak to tam všechno leží,tak to jen překročí(to já vše uklidím, přehodím přes nábytek ještě igelit..abych měla prostě pak méně práce) no akdyž manžel něco vykoná , tak je kolem toho humbuk,asi tak dva dny se oto mo mluví a někdy mě to fakt už štve.Vždyť to všechny znáte, naše povinnosti jsou automat a ty jejich sláva na výsostech

Jsou místa a práce které raději dělám sama a zase naopak u některých se mě pomoc líbí.A jinak pokud dělá něco manžel má to v podstatě nastaveno stejně.Takže pokud zjistím například že má chuť se vyžívat v kuchyni,tak si klidně vezmu knížku a je mě úplně jedno co tam tvoří.Nějak nemám tu potřebu pomáhat za každou cenu a jsem ráda když mám klid.

ja radeji sama...ale ted mam na vse 2 pomocniky,tak vis jak to vypadsa...nejvice je bavi lestit zrcadla,tak se uz pul roku vidime jen tam kam nedosahnou...jinak manza pomaha sam od sebe...

Já raději jsem taky sama, líp to zvládám, udělám mraky věcí na jednou za poloviční čas než když mi Petr asistuje. Naprosto mi to vyhovuje a většinou si to plánuju když je na služebce a to se po návratu nestačí divit co je zas doma za novinky.

u nás je to přesně jako u vás!!!!!!! a ještě to pak musím po něm uklidit, protože ON PŘECE PRACOVAL (já jen donášela, podávala a odnášela potřebné instrumenty)!!!!! Někdy mu to ale na úklid nechávám a říkám mu, že on po mě přece taky neuklízí, když něco dělám JÁ!

Manzel nesnese, aby ho u prace nekdo rusil. Mne je to jedno, ja mam docela rada i asistenta. Asi jsem po tatovi, ten vzdycky zamestal uplne vsechny kolem sebe

Záleží o jakou činnost se jedná. Když o vaření a manžel něco má kuchtit sám, tak se mě často ptá, já jeho vůbec. Ale zase když mi vyráběl přebalovací pult, tak to já bych mu byla platná asi jako on mě při vaření. Prostě je to pokaždé jinak, ale rádi si navzájem pomáháme, to zase jo.

když to jde, pomáháme....já si ráda u práce pokecám, takže já makám a manža mluví...páč dvě věci jaksi nezvládne ...vážně, co se týče baráku, společně, domácnost většinou já...a v garáži tatínek

\"nebožtík\" manžel taky vyžadoval u každého prdu asistenci.... připadala jsem si jako v povídce od šimka a grossmana, jak strýc věšel obraz:-) a za 14 let posluhování a vynucované asistence jsem si na to zvykla. můj nynější přítel je jako ty- pracovníček samotář. ze začátku jsem se mu do všeho ze zvyku pletla. po čtyřech letech už dokážu přihlížet jak něco dělá, ale občas mi to cuká rukama-nohama:-) občas se stalo, že jsem mu v dobré víře s něčím \"pomohla\" a za chvíli koukám...on si to předělává po svém. a to mne utvrdilo v tom, že pomáhat nemá cenu.on se mne v kuchyni zeptá, jestli něco potřebuju a já ho bud zaúkoluju nebo ne. ale neprudím s blbostma, jen když fakt nestíhám. máme to rozdělený tak, jak to přišlo samo o sebe-přirozeně. kdo se na nádobí ve dřezu nechce koukat, tak ho umeje :-)

My máme moc starý barák, na kterém je příliš mnoho práce, aby jeden z nás seděl a čučel na toho druhého. Navíc když oba pracujeme, Maruška ještě potřebuje neustálý dohled, tak na to bohužel není čas, i když občas se snažíme něco spáchat dohromady, třeba na zahrádce... Ale to, co popisuješ, je přesně můj táta. Tomu jsem taky vždycky asistovala způsobem: Podej mi šroubovák, přidrž vysavač pod vrtačkou, je to rovně, a.t.d. A stejnej je i můj šéf. Taky má rád, když mu při psaní závěrečné zprávy fandím.