Pohanské Vánoce Keltů, Slovanů, Římanů - diskuze

Přeji vám přijemné prožité svátků Vánočních, hodně zdraví i štěstí.Slavíte tu někdo Slunovrat – tedy 21. prosinec?Slované:Zimní slunovrat je určitě důvodem k radosti a oslavám. Možná si pomyslíte – v dnešní době ale máme v období slunovratu „na práci“ něco úplně jiného – slavíme přece Vánoce! Svátek, který se Sluncem nemá nic společného…Není to tak úplně pravda. Vánoce – druhý nejvýznamnější křesťanský svátek – jsou oslavou zrození – v té době (25. prosince) se údajně narodil Ježíš Kristus. Alespoň to tak vypočítali křesťanští teologové, žijící ve 3. století. První písemná zmínka o oslavách narození Páně pochází z roku 336 („Depositio Martyrum“) a 354 (Filokalův kalendář). Všeobecně se ale Vánoce v křesťanské církvi slaví až od 7. století. A co se slavilo předtím, v dobách, kdy ještě křesťanská církev neměla takovou moc? Zrození Slunce. A to nejen „u nás“, ale i jinde ve světě – u amerických indiánů, v Asii atd. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia.Oheň: je to nejdůležitější element, které oslavy procázely. Symbolizoval ochranu zapaloval se při západu Slunce (vstřebal poslední zbytek Božicovy síly) a musel hořet po celou noc. Byla to pořádná vatra, u které se sešla celá vesnice (To bylo později trnem v oku církvi – takže se ohně zmenšovaly a „přenášely“ pod střechu – odtud zvyk zapalování svíček…) Nechodilo se spát, ale bdělo se u ohně – najediném bezpečném místě. Jižní Slované mají obyčej: hospodář odešel už za svítání na Štědrý den do lesa a zde odsekl speciální poleno – tzv. badnjak (nebo bădnik) – jeho název je odvozen od slovesa „bdíti“ a souvisí právě se zvykem hlídat oheň celou noc. (Štědrý den nazývají Badnji dan.) Sekání „badnika“ předcházely různé magické praktiky – např. ho posypali ho obilím, polévali mlékem nebo vínem, mazali medem… Kmen se směl porážet jen z jedné strany (na druhé se pouze udeřil sekyrou), nesměl padnout na jiný strom – to znamenalo neštěstí – ale musel směřovat k východu apod. Nejčastěji se jednalo o dubové dřevo, ale mohlo být i jiné (např. hruška). Poleno se doneslo domů a zapalováno bylo až za soumraku. Pravděpodobně „badnik“ symbolizoval starý rok nebo Dažbogův idol.Slavnostní večeře přípitek, pozvou se i duše zemřelých předků. postní (nemastné) jídla – lišila se podle krajových zvyklostí a česnek (s ochrannými účinky), jablka (symbolizující zdraví), ořechy (symbol hojnosti) pečivo se podávalo hned po přípitku a rozděloval ho hospodář. Nejčastěji se jednalo o chléb, později ho nahradila vánočka (calta, húska) či zvláštní kulatá oplatka/koláč – tvar slunečního disku. Bývaly zdobené svastikou či křížem v kruhu. Pečivo se dělilo na několik částí, kolik bylo členů domácnosti (včetně předků). Staří Slované dávali slámu na podlahu či na stůl, kde byla uznávána do tvaru kříže (někde do kruhu)Magické praktiky: nejdelší noc byla kouzelná Země otvírala svoje poklady, skály pukaly, kapradí rozkvétalo, pod sněhem kvetly louky a stromy plodily ovoce, divoká zvířata se budila ze zimního spánku a mluvila lidskou řečí. Ze studny si mohli nabrat medovinu či víno, koryty řek proudilo zlato i stříbro. Člověk mohl nahlédnout i do budoucnosti. Věštilo se – při i po večeři. Louskaly se ořechy, krájelo se jablko. Svobodné dievčata ve studní mohly vidět obraz svojeho budoucího ženicha.Koledování Muži se přestrojili za zvieř či si navlékli různé masky. Jejich smyslem bylo zahnat démony i běsy někdy se převklékaly i ženy (aby je strašidla nepoznala) ve skupinách obcházeli domy, zpívali koledy, hráli různé scény a přáli domácnostem úrody i štěstí. Od hospodyně dostali dary (jídlo i pití)Zrození Božice: první sluneční paprsky následujícího dne a kokrhání kohouta oznamovalo znovuzrození Dažboga (či Božice) první rituál byl raňajky – třebas nekvašená pšeničná placka z bílé louky [čestnica] – symbol plenek nově narozeného boha (hlavně v Srbiji) oběd starobylé posvátné zvíře – prase. Odtud pochází rčení postít se na Štědrý den, aby uviděl zlaté prasátko. Kulaté prase symbolizuje zářivé slunce – Božice Kosti prasete byly obdařeny kouzelnou mocí – prý když se jimi chlapec dotkl vyvoleného děvčete, zaručeně uspěl. Slavilo se až do Tří králů Po celou tu dobu byl zakázán sexuální styk a též domácí práceKeltové:Název: Meán Geimhridh (i Yule), 21. prosinec, bůh i bohyně Dagda i Brigid, patronka druidů a bardů, bo­hyně lékařství, kovářství, hudby a poezie i řemeslníků, umělců a domácích zvířat. Jedli rybu i rozkrajovali jablka.Zimní slunovrat je nejkratším dnem a nejdelší nocí v roce. Ohnivá sluneční síla se tu zdánlivě vytrácí; vzápětí však opět s prodlužujícím se dnem mohutní a nabírá sílu. Proto je slunovrat svátkem smrti a následného znovuzrození. V některých tradicích bývá svátek Yule oslavován dokonce jako začátek nového roku místo Samhainu. Má to svojí logiku. Kdy jindy začít rok než v den, kdy se začne vracet Slunce, které pro nás znamená zdroj životodárných energií – tepla a světla?Další tradicí bylo věštění budoucnosti například z rozkrojených jablek nebo ořechů, což se opět zachovalo až do dnešní doby. Zdravý a nepoškozený plod znamenal stěstí a prosperitu, červivý nebo jinak poškozený pak nemoc nebo neštěstí.Na zimní slunovrat se pekly rituální koláče, zdobené tak, aby připomínaly slunce. Jeden velký koláč se potom rozdělil mezi celou rodinu, což mělo zajistit, že všichni zůstanou pohromadě a budou zdraví.Keltové také zdobili své domy jmelím, cesmínou, břečťanem a stálezelenými jehličnatými větvemi na připomínku znovu se obnovující životní síly. A samozřejmě si předávali dárky, snad jako připomínku velkého daru Bohyně v podobě narození slunečního boha, nebo jen tak pro radost, aby prosvětlili tento temný čas.Se zimním slunovratem se opět pojí mnoho tradic a rituálů. Nejdůležitějším bylo pálení ohňů, které měly na základě podobnostní magie posílit světlo „nového“ slunce. V dnešní době můžeme tuto tradici stále ještě objevit v některých zemích, kde jinazývají pálení vánočního polena. Pro poleno se vypravolali vyvolení mladíci, kteří vybraný strom, nejčastěji dub, nejprve uctili obětinami, vysvětlili mu, že ho musí porazit a celkově s ním zacházeli jako s živou bytostí. Když strom porazili, nařezali ho na velká polena, která se slavnostně nesla do domů. Zde byla uctivě přivítána celou rodinou. Hospodyně potom jeden konec polena pomazala medem, posypala moukou a polila pivem nebo medovinou a druhý konec byl slavnostně zapálen pomocí třísek z loňského polena. Tento oheň měl vydržet hořet 12 dnů a zajistit tak ochranu celému domu. Popel ze shořelého polena byl potom přimíchán do krmiva pro dobytek a do jarního osiva, část byla uschována jako amulety a zbytek rozprášen po polích a zahradách… Římské Saturnalie jsou zasvěceny etruskému otci bohů, Saturnovi, který u Římanů získal atributy božstva krdele, polního hospodářství, sklizně a úrody. Vyznačovaly nevázaným veselím, radovánkami a hodováním, jako vzpomínka na „zlatý věk“ Saturnova panování kdy bylo všeho dostatek.Oslavován byl nočním bděním a přísným půstem a prováděly se rozličné obřady, které měly zajistit bohatou úrodu, krdel potravy a zdraví pro nadcházející rok. Ráno 22. prosince se vítalo Slunce.