Početí dítěte bez vědomí partnera - diskuze

ano, věřím, že žena může být takového činu schopna. ale pevně doufám, že já bych to nikdy neudělala. co se týče pocitů podvedeného muže, je to zřejmě různé podle povahy toho chlapa, některý se s tím smíří a dítě přijme, jiný uteče dřív nebo později

já nevím jak vy, ale já stejně počala bez vědomí partnera. Vysvětlím: dítě jsme chtěli oba dva a hodně dlouho. Ale stejně jsem se po každém \"zaspermatování\" neptala, zda už můžu počít dítě.... Prostě jsem počala a on u toho nebyl. Dle odborníků totiž ono oplodnování trvá(nastane) i několik hodin,(dle některých i až za tři dni), a několik hodin jsme spolu max v noci a to spím, a né abych myslela na to, jestli zrovna počínám dítě anebo nepočínám dítě....

když jsem byla mladá a blbá a hlavně nezkušená, neznalá situace co je vůbec to-mít děti, tak bych to možná udělala. Poté co jsem zjistila jak moc je to zodpovědné, jak mě to provází celým mým poporodním životem až do smrti, jak je důležité aby i otec svoje děti chtěl a miloval je, jak je nebezpečné a nemorální říct pravdu do očí nejen otci ale hlavně tomu dítěti, které se rodí čisté a důvěřivé...tak potom už vím na milion procent že bych to nikdy neudělala. těžko se ale takhle uvažuje holce, která otěhotní v 18 s ,,nespokojeným,, ženáčem a myslí si že spasí svět.

Ja uz jsem sem psala vcera ,ale zrovna se to nejak neulozilo.Nicmene - ja bych to neudelala! Teda, nikdy jsem v takove situaci nebyla,tak nemuzu rict na 100%,ale rozhodne bych to nechtela udelat.Prijde mi to hnusny a ulisny a taky sobecky.Navic doufam,ze mam i jine komunikacni schopnosti se na vecech nejak dohodnout jinak.A to, co by mi vadilo asi nejvic po technicke strance je to,ze bych s tim musela zit a mit to pravdepodobne na taliri pri kazde hadce nebo by mi bylo receno,at se postaram a vstavam,hlidam dite ja,kdyz jsem ho chtela ja.Byla jsem v podobne situaci co se tyce vztahu a presne tohle byl muj rozhodujici duvod...bylo mi receno,ze mi bude odpusteno a vsechno,ale vim,ze ja bych byla uz naveky ta spatna v tom vztahu a s tim jsem zit nechtela a mit to stale na taliri pri kazde neshode uz vubec.

Možná si dokážu představit,že je mi už něco po třicítce,nemám partnera a moc toužím po miminku (i když jsem to nezažila) a tak využiju nějaké jednorázovky ke splození dítěte.Ovšem s tím,že onoho \"dárce spermatu\" pak nebudu uhánět o alimenty,jak píše Val.J35.Ale abych tímhle způsobem podvedla svého přítele,o kterém bych věděla,že dítě určitě nechce,to bych nedokázala.Jak bych se mohla z těhotenství a pak z miminka naplno radovat,kdybych věděla,že on k němu nemá v podstatě žádný vztah,protože ho nechtěl.Takový partner by podle mě ani nebyl pořádnou oporou a pomocí v péči o dítě.Možná se u některých po narození názor změní,ale na to bych moc nesázela.Taky jsem znala holku,které \"selhala\" antikoncepce a všichni věděli,že si tím toho kluka chtěla pojistit,protože byla hrozná žárlivka.Je pravda,že jsou spolu dodnes,ale jestli jsou šťastní,to nevím.Neviděla jsem je od gymplu.Každopádně jak už tady některé holky zmiňovaly,pokud chlap opravdu dítě nechce,tak by neměl spoléhat jen na antikoncepci ze strany své partnerky.

jednu takovou ženskou znám, co si tajně pořídila dítě, je dokonce z rodiny a nejhorší na tom je, že se tím všude chlubí, že on nechtěl, tak mu to zařídila sama svatbu mu pak taky nařídila a sama všechno zorganizovala, protože jinak by k tomu nedošlo, taky měla trochu strach, že na tu svatbu nepříjde, takže ho museli večer před svatbou hlídat, aby se moc neopil a nezdrhnul teď se prý podle tajných zdrojů ona snaží o další dítě, ikdyž oba všem svorně tvrdí, že další děcko už nechcou.. (ale soc. příspěvky a mateřská se hodí ne? )a budete se divit - klape jim to!

Neudělala bych to. Zaprvé si myslím že bych s člověkem který nechce děti vůbec nebyla, protože bychom se prostě nedokázali shodnout na pro mě dost zásadním tématu. Zadruhé, pokud bych to udělala a on mi to někdy vyčetl, že jsem chtěla dítě jen já a on ne, tak bych ho asi zabila. A kdybych byla ještě ve 33 letech sama svobodná a chtěla bych miminko, nechala bych si ho udělat bez jakéhokoliv závazku pro druhou stranu, i kdyby to mělo být anonymně.

jednu takovou znám. Jen díky nechtěnému dítku uhnala toho , kterého chtěla. Jsou spolu druhý rok a kupodivu jim to zatím celkem klape...I když je důležitý fakt,. že ten dotyčný je neuvěřitelný flegmatik...

tohle podle mě udělá jen nevyrovnavná, nebojím se říct dokonce labilní až narušená osobnost. Nebo pokud někdo udělá jen pro udržení chlapa jak píše ivulisek, tak hloupá a naivní... chápu, že existují strašné případy, např. kdy dítě zemře tak některá žena chce honem druhé a názor parntera ji nezajímá. Nebo je mi 40, jsem bezdětná protože manžel odmítl jít na testy a u mě po desítkách vyšetření zjistli, že já jsem dokonala plodná, tak s novým přítelem chci okamžitě otěhotnět. Ale právě za těmito příklady stojí obrovské či dlouhodobé trauma...souhlasím s názorem sexuologa, je to srovnatelné se znásilněním, jehož se taky dopustí jen psychopat.

znám min. 3 ženky, které to udělali, ať už pro \"udržení chlapa\" (neudrželo ho u ní ani těhotenství) nebo že ony chtěli a on ne. jako já nevím, já bych toto nikdy neudělala, protože pokud jsou na toto téma rozdílné názory a třeba už delší dobu tak pak ti lidi k sobě asi nepatří, rozhodně bych ale partnera takto nepodvedla a mě by osobně vadila myšlenak, že já dítě chci a partner ne.