Početí dítěte bez vědomí partnera - diskuze

ano, věřím, že žena může být takového činu schopna. ale pevně doufám, že já bych to nikdy neudělala. co se týče pocitů podvedeného muže, je to zřejmě různé podle povahy toho chlapa, některý se s tím smíří a dítě přijme, jiný uteče dřív nebo později

já nevím jak vy, ale já stejně počala bez vědomí partnera. Vysvětlím: dítě jsme chtěli oba dva a hodně dlouho. Ale stejně jsem se po každém \"zaspermatování\" neptala, zda už můžu počít dítě.... Prostě jsem počala a on u toho nebyl. Dle odborníků totiž ono oplodnování trvá(nastane) i několik hodin,(dle některých i až za tři dni), a několik hodin jsme spolu max v noci a to spím, a né abych myslela na to, jestli zrovna počínám dítě anebo nepočínám dítě....

když jsem byla mladá a blbá a hlavně nezkušená, neznalá situace co je vůbec to-mít děti, tak bych to možná udělala. Poté co jsem zjistila jak moc je to zodpovědné, jak mě to provází celým mým poporodním životem až do smrti, jak je důležité aby i otec svoje děti chtěl a miloval je, jak je nebezpečné a nemorální říct pravdu do očí nejen otci ale hlavně tomu dítěti, které se rodí čisté a důvěřivé...tak potom už vím na milion procent že bych to nikdy neudělala. těžko se ale takhle uvažuje holce, která otěhotní v 18 s ,,nespokojeným,, ženáčem a myslí si že spasí svět.

Ja uz jsem sem psala vcera ,ale zrovna se to nejak neulozilo.Nicmene - ja bych to neudelala! Teda, nikdy jsem v takove situaci nebyla,tak nemuzu rict na 100%,ale rozhodne bych to nechtela udelat.Prijde mi to hnusny a ulisny a taky sobecky.Navic doufam,ze mam i jine komunikacni schopnosti se na vecech nejak dohodnout jinak.A to, co by mi vadilo asi nejvic po technicke strance je to,ze bych s tim musela zit a mit to pravdepodobne na taliri pri kazde hadce nebo by mi bylo receno,at se postaram a vstavam,hlidam dite ja,kdyz jsem ho chtela ja.Byla jsem v podobne situaci co se tyce vztahu a presne tohle byl muj rozhodujici duvod...bylo mi receno,ze mi bude odpusteno a vsechno,ale vim,ze ja bych byla uz naveky ta spatna v tom vztahu a s tim jsem zit nechtela a mit to stale na taliri pri kazde neshode uz vubec.

Možná si dokážu představit,že je mi už něco po třicítce,nemám partnera a moc toužím po miminku (i když jsem to nezažila) a tak využiju nějaké jednorázovky ke splození dítěte.Ovšem s tím,že onoho \"dárce spermatu\" pak nebudu uhánět o alimenty,jak píše Val.J35.Ale abych tímhle způsobem podvedla svého přítele,o kterém bych věděla,že dítě určitě nechce,to bych nedokázala.Jak bych se mohla z těhotenství a pak z miminka naplno radovat,kdybych věděla,že on k němu nemá v podstatě žádný vztah,protože ho nechtěl.Takový partner by podle mě ani nebyl pořádnou oporou a pomocí v péči o dítě.Možná se u některých po narození názor změní,ale na to bych moc nesázela.Taky jsem znala holku,které \"selhala\" antikoncepce a všichni věděli,že si tím toho kluka chtěla pojistit,protože byla hrozná žárlivka.Je pravda,že jsou spolu dodnes,ale jestli jsou šťastní,to nevím.Neviděla jsem je od gymplu.Každopádně jak už tady některé holky zmiňovaly,pokud chlap opravdu dítě nechce,tak by neměl spoléhat jen na antikoncepci ze strany své partnerky.

jednu takovou ženskou znám, co si tajně pořídila dítě, je dokonce z rodiny a nejhorší na tom je, že se tím všude chlubí, že on nechtěl, tak mu to zařídila sama svatbu mu pak taky nařídila a sama všechno zorganizovala, protože jinak by k tomu nedošlo, taky měla trochu strach, že na tu svatbu nepříjde, takže ho museli večer před svatbou hlídat, aby se moc neopil a nezdrhnul teď se prý podle tajných zdrojů ona snaží o další dítě, ikdyž oba všem svorně tvrdí, že další děcko už nechcou.. (ale soc. příspěvky a mateřská se hodí ne? )a budete se divit - klape jim to!

Neudělala bych to. Zaprvé si myslím že bych s člověkem který nechce děti vůbec nebyla, protože bychom se prostě nedokázali shodnout na pro mě dost zásadním tématu. Zadruhé, pokud bych to udělala a on mi to někdy vyčetl, že jsem chtěla dítě jen já a on ne, tak bych ho asi zabila. A kdybych byla ještě ve 33 letech sama svobodná a chtěla bych miminko, nechala bych si ho udělat bez jakéhokoliv závazku pro druhou stranu, i kdyby to mělo být anonymně.

jednu takovou znám. Jen díky nechtěnému dítku uhnala toho , kterého chtěla. Jsou spolu druhý rok a kupodivu jim to zatím celkem klape...I když je důležitý fakt,. že ten dotyčný je neuvěřitelný flegmatik...

tohle podle mě udělá jen nevyrovnavná, nebojím se říct dokonce labilní až narušená osobnost. Nebo pokud někdo udělá jen pro udržení chlapa jak píše ivulisek, tak hloupá a naivní... chápu, že existují strašné případy, např. kdy dítě zemře tak některá žena chce honem druhé a názor parntera ji nezajímá. Nebo je mi 40, jsem bezdětná protože manžel odmítl jít na testy a u mě po desítkách vyšetření zjistli, že já jsem dokonala plodná, tak s novým přítelem chci okamžitě otěhotnět. Ale právě za těmito příklady stojí obrovské či dlouhodobé trauma...souhlasím s názorem sexuologa, je to srovnatelné se znásilněním, jehož se taky dopustí jen psychopat.

znám min. 3 ženky, které to udělali, ať už pro \"udržení chlapa\" (neudrželo ho u ní ani těhotenství) nebo že ony chtěli a on ne. jako já nevím, já bych toto nikdy neudělala, protože pokud jsou na toto téma rozdílné názory a třeba už delší dobu tak pak ti lidi k sobě asi nepatří, rozhodně bych ale partnera takto nepodvedla a mě by osobně vadila myšlenak, že já dítě chci a partner ne.

tak to je umě ten největší podvod jaký může člověk ve vztahu udělat, nevěra je proti tomu nic. dítě je na celý život jak pro ženskou tak pro chlapa a takhle ho obelhat je zlí i kdyby chtěla nevím jak.Znám případ kdy holčina doufala že porazí svou sokyni v lásce tím že otěhotní. Pochopitelně vísledek šel do mínusu. Hoch se přiznal k děcku od první dostal kopačky a těhotné dal vale sám a není se mu co divit.

Dle mě může být touha tak silná, že se k tomu žena rozhodně. Já osobně poprvé otěhotněla fakt neplánovaně (i z mé strany) a tak se vysloveně těším jak se domluvíme, že budeme mít miminko a budeme se o něj snažit (svým spůsobem už se snažíme). Podle mě je to hezká součást těhotenství a pak dítěte. Dítě mají dva, starají se o něj dva, finančně ho živí dva a ze začátku spíš asi muž když je žena na RD. Proto by měl mít stejné právo se na rozhdnutí podílet.Asi i hodně záleží na povaze a celkovém utvoření ženy a na jejích morálních hodnotách atd...někomu to asi ani nepříjde špatné.

dítě má právo na dva milující rodiče a pořídit si mimčo bez vědomí partnera, když vím, že dítě nechce je podraz pro mě je to spíš důvod k rozchodu, pokud jeden chce delší dobu dítě a druhý zásadně ne

Asi kdybych byla sama a chtela dite, tak bych nejakou jednorazovku splasila. Pak bych mu dala vedet, ze bude tati, pokud bych teda na nej mela telefon a vedela bych, ktera jednorazovka to bylaPepovi bych to neudelala, toho jsem dokonce vzdycky i varovala, ze jsem akorat plodna, at si da pozor a pousti tam jen holcici spermie (chtel totiz holcicky)

Když čtu toto téma, jsem hrozně šťastná, že jsme si to s manželem (tehdy přítelem) vyjasnili už dávno - \"děti určitě joo, zhruba kolem třiceti\"... Kdybych měla náznaky, že děti nechce nebo si to rozmyslel, určitě bych se s ním rozešla. Naštěstí to u nás bylo spíš naopak - já bych ještě trochu počkala, ale on už chtěl, abych mu slíbila, kdy už začnem :-)))... Bohužel život je těžkej a komplikovanej a znám spoustu párů, co jsou teď v blbé situaci - kdy maj chlapi nůž na krku - buď svatba/dítě nebo konec - a ty holky chápu, ve 30 je prostě nejvyšší věk to min. začít řešit.Ale ženská, která si vyloženě naschvál pořídí dítě proti vůli partnera je podle mého sobecká - nemyslí na své nenarozené dítě, kterému naschvál připravuje takhle smutnej start do života (odmítnutí jedním z rodičů).

Mám krásný příklad ze života.Náš hodně dobrý kamarád žil ve vztahu s babou.Bydleli v domku u rodiču,kde si předělali patro a i těm rodičum dole zaplatil celou rekonstrukci.Jenže po čase nebyl v tom soužití spokojený.Chtěl odejít držel ho ten barák,že nic jiného neměl.Ta baba si ho chtěla udržet za každou cenu a proto udělala přesně tohle a ještě mu to řekla až v 5 měsící.Jenže se přepočítala(ona ani tak nechtěla dítě,jako jeho peníze)On ji stejně opustil,ale o kluka se stará.Mají střídavou peči.On už má dokonce novou rodinu.Ona se ukazala jako špatná matka.On jí platí na kluka strašně moc,ještě mu vše kupuje a ona mu to třeba ani nedá.Třeba mu koupí drahou bundu a pak jak ho má zase ona tak tu bundu prodá a kluk nemá nic.A takhle pořád dokola.Tak,že nakonec on je super otec a je štastný,že toho kluka má.A ona nemá nic a je nasraná,že se musí starat a nemá svobodu.A přesně proto on s ní dítě nechtěl.

ženská je schopná všeho i tohodle. Já s tím teda nesouhlasím a myslím si, že bych to nikdy neudělala, ale kdo ví, že.Zase na druhou stranu, když chlap to dítě tak strašně nechce, tak ať se spoléhá sám na sebe a ne na to, že partnerka bere prášky

nikdy jsem neměla ani nejmenší touhu po dítěti, tak nemůžu soudit..ale vím, že ta touha může být silná. nedovedu si představit, že žena, která chce dítě, žije ve vztahu s mužem, který ho mít nechce...to samo o sobě znamená problémy, myslím. a vysadit prášky bez vědomí partnera je podraz a podlomení důvěry.ovšem každopádně jsem přesvědčena, že kdo souloží, musí počítat s tím, že určitá pravděpodobnost početí tu je, takže si myslím, že by to toho chlapa tolik brát nemělo