Partner alkoholik - diskuze

ano odešla bych od něj hned, po boku alkoholika jsem vyrostla a vím jaký to byl život na h...

V první chvíli bych se snažila asi pomoc a něják to řešit. Ve chvíli kdy by začal být agresivní jak na mě tak na případné děti sebrala bych se a okamžitě odešla či vykopla jeho. Ono je těžký jaká míra alkoholismu by to byla, můj exmanžel musel mít denně 2 piva a bral to že je to normální, já to tak nikdy nebrala ale dokuď nebyl Ondra zas tak mě to nevadilo, pak když začal trávit v hospodě víc času a začal lhát že venčí psa a přitom si na jedno odskočil začali hádky. Teď jsem ráda že jsme od sebe a nový partner pije minimálně a do hospody na jedno nechodí.

ve velmi blízké rodině je dlouholetá tzv. kvartální alkoholička. Bohužel se s ní musíme stýkat, vídat a mluvit....

Alkoholikovi, pokud sám nechce se pomoci nedá. Je to stejná závislost jak drogy. Pokud by partner s touto závislostí nechtěl nic dělat, odešla bych. Vím, jaké to je žít s alkoholikem a řeknu Vám, není to žádný med. A pro dítě už vůbec ne.

Máme alkoholiku plný barák.Většinou jsou všichni rozvedení a bydlí tu sami a chlastají o 106.Už jim nikdo nebrání.Třeba ten nad náma.To byli několikaleté hádky až ji nakonec ubil k bezvědomí,pak už od něho odešla.Ja alkohol nepiju a tak Martinovi vyčítam už jedno pivo.On pije hodně(podle mě),ale né zas,že by byl alkoholik.V životě ho děti neviděli opilého.Jak je sám tak občas si výjde a zpije se pořádně s kámošema.Ale to je jeho věc,když to nedělá doma.Kdyby byl takový zpitur jak ten nad náma,tak to bych utíkala hodně rychle.

a jak se pozná alkoholik?

tak tohle je asi vec, ktera u chlapa, ktery denne jezdi do prace a zpet autem 40 km, fakt nehrozi.Pepuv otec byl alkoholik, nevedeli jsme, co s nim, byli jsme mladi, tak jsme asi na to nesli dobre. Proste jsme ho akorat premlouvali, aby se sel lecit a nadavali mu, ze moc chlasta. Hodne se to zhorsilo, kdyz Pepa v 18-ti odesel z baraku, do te doby ho jakz takz drzelo, ze jsme tam casto byvali. Pak uz to slo z kopce, az ho jednoho dne bracha nasel mrtveho. Dodnes si to trosku vycitam, ze jsme ho do toho leceni netlacili durazneji, treba by jeste zil.Z toho duvodu jsem rada, ze Pepa musi hodne jezdit, vim, ze ma obcas sklony stresy z prace resit chlastem - jeden malej panacek.... A snazim se byt strasne hodna, aby byl rad doma a nezdrhal do hospody.A doufam, ze se nikdy neostne bez prace, to by asi bylo vymalovano.Jak bych to resila, to fakt nevim, snazila bych se pomoct, snad lepe, nez u jeho taty.

Tak samozřejmě že bych se snažila mu pomoct, neodejdu po prvním náznaku nějakých problémů. To že za mými zády souloží s někým jiným je otázkou ztráty důvěry v náš vztah, to že bude tajně chodit do hospody je sice lež, ale dá se odpustit. Takže bych se hodně snažila ho z toho dostat, dokud by nezačal mlátit mě nebo děti tak bych toho asi vydržela dost. V opačném případě, první facka a letí. NEsnáším ochlasty. V okolí opilce znám, ale oni si nepřipouští že jsou opilci závislí a já se s nima zas tak často nevídám ani mi neubližují takže je to jejich věc jak nakládají se svým životem.

Vzhledem k tomu, že jsem v tom žila celé dětství, odešla bych po prvním neúspěšném pokusu pomoci. Prostě bych sbalila dítě, podala žádost o rozvod, udělala bych cokoliv, abych ubránila syna. Nikdy bych mu nepřála vyrůstat s rodičem alkoholikem. Uff, to je teda téma pro mě. Ještě teď, po těch mnoha a mnoha letech, je mi z toho úzko.

Asi taky záleží, jak se takovej alkoholik chová k rodině. Pokud je z něj opilej agresor, kterej mlátí všechny kolem a ničí vybavení bytu, tak jedno varování a mizím z domu. Jestli je to ale alkoholik, že se prostě opije a zalehne, tak nevím, nechala bych ho vyspat Můj otec si třeba musí dát svých pět piv denně, jinak neexistuje, takže si myslím, že je alkoholik, ale nijak nikomu neubližuje, normálně funguje, tvrdej chlast nepije, nikdy nás nemlátil, akorát je prostě domácí záprdek, kterej usne i ve stoje, když je cinknutej. Neříkám, že by mi to takhle vyhovovalo, ale kvůli dětem se tahle lehká forma alkoholismu vydržet dá. Jinak alkoholičku mám kamarádku, a to je jí 23, chlastá od doby, co jí znám (což je asi 6let). Ta pije tvrdý, v ledničce zásobu fernetů, rumů a vodek, bez toho to prostě nejde a maminka ji v tom od mládí ještě podporovala (taky to byla nebo snad ještě je alkoholička). Vím, že takovýmu člověku můžete stokrát denně říkat, že má problém, že tohle už není jenom \"dám si panáka na žaludek\", ale on vás stejně neposlouchá, protože si nepřipouští, že by to pro něj problém byl. Dokud mu to nezačne ničit život, tak neprocitne a nic se sebou neudělá, musí dostat fakt po držce a ani to kolikrát nepomůže (po držce myslím, že třeba skončí bez práce, bez přátel, zavrhne ho rodina apod.). Ten člověk si musí uvědomit svůj problém a sám ho chtít řešit, nemá smysl do něj pořád vanglovat, ať se jde léčit - prostě nepujde. Pokud by můj přítel \"jel\" na tvrdým alkoholu a zanedbával rodinu, práci apod., asi by dostal výstrahu, doporučení na léčbu a pak nazdar bazar, jedu k rodičům, dej se do kupy...

pokud by nešel na lečeni tak bych odešla mam velkou skušenost

kdyz chlap nechce,nikdo mu nepomuze.. spis to bude jen a jen horsi.. mozna bych odesla.nevim.. musela bych to zazit.. a to doufam ze ne...

Určitě bych se mu snažila co nejvíce pomoct a snažila bych se mu být oporou,pokud bych ovšem viděla že z jeho strany není zájem a žádná snaha toto změnit,tak bych uvažovala o tom že ho opustím.

vim od pratel,ze se neda pomoct,kdyz clovek sam nechce..meli syna na drogach ...asi bych dala jednu sanci a pokud by to vse zase zkazil,opustila bych ho i s detma...v siroke pribuzenske rodine jsme meli chlapa alkoholika a pak to uz doslo do stadia ,kdy objizdel pribuzne a zebral penize,kaslal na rodinu a mlatil syny..jeden se z toho poucil a zije normalne,druhy sel po stopach otce a nikdo vlastne nevi kde je