Opět jedno výročí - diskuze

Asi to bude dlouhé...Dnes je tomu přesně 10 let, co jsem se stěhovala s mým (už) manželem do jednoho bytu. Byla jsem na \"útěku\" od otce mé dcery (on byl první, kdo si našel někoho jiného)a od jeho matky, která byla na Karolíně až moc citově závislá, tak to byla tajná akce. Už týden před tím jsem tajně s odchodem do práce odnášela oblečení pro mě i Karolínu, vždycky odpoledne jsme to po práci vezli do sklepa náležícímu k bytu (byt byl ještě obydlený) a kupodivu si toho nikdo nevšimnul. Takže ten poslední den, tu sobotu bylo úkolem pobrat to poslední(jediné, co tam po mě zůstalo byla televize,ale pro tu jsme si pak zajeli autem spolu) a nenápadně odejít k nastávající tchyni. Podařilo se . Cesta byla 3 kilometry, šly jsme to pěšky, v půli cesty nás chytl takový slabý deštík, Karolína měla nepromokavou bundu, z té to stékalo, ale mě se to do ní nasávalo... Píšu to proto, že je to dnes taky 10 let, co jsem na sebe pozdě odpoledne, před odchodem do nové etapy života tu bundu nacucanou vodou oblékala, nějak jsem se při tom oblékání otočila a shodila jsem nastávající tchyni hrníček z poličky na chodbě, jasně, že se rozbil. Mrzelo ji to, byla z toho kapku vedle, neminula se mě přednáška. Mě bylo trapně, ale schválně jsem to fakt neuděla. Mám pořád pocit, že se to stalo včera. A taky mě neminul povinný slib, že jí koupím nový. A opravdu, ona si koupila nový za 120,- a já jí je musela vrátit. No, každopádně mám pocit, že i přes to všechno mě tyto střepy přinesly štěstí. Mám doma chlapa, sice s muchama, na kterého se můžu spolehnout, je zodpovědný, má mě rád pro změnu s mojima muchama....