Myslím, že se benevolence v odkladech mění v počínající celospolečenský problém.Děti, které zůstávají ve školce s odkladem neoprávněně, zabírají místo těm, co tam již mají ve 3 letech správně nastoupit. Ještě navíc doposud žili rok na úkor ostatních.Ve školce se mnohdy nudí, nemají již potřebné impulsy, navíc je v nich budováno přílišné sebevědomí, že oni jsou ti nejstarší a nejdůležitější.Do školy pak nastupují skutečně se spolužáky, kteří jsou až o 2 roky mladší, zvláště, pokud je odklad dán dítěti narozenému na podzim, které by již v normálním roce patřilo mezi nejstarší, oproti dítěti srpnovému, které šlo standardně.Je logické, že toto dítě dosahuje v první části vzdělávacího procesu lepších výsledků, než \"stejně intelektuálně obdaření\" spolužáci, kteří šli včas. Když dám Sofii rozumové úkoly čtvrťáka, tak je hravě v šesté třídě zvládne, aniž by se u toho příliš \"zapotila\". \"Odkladoví\" se tak dostávají snáze na osmiletá gymnázia, ale opět na úkor těch, kteří by v jejich věku na tom byli intelektuálně lépe. Takže díky nim mnohdy právě na základkách zůstanou děti, které by se naopak \"pro blaho společnosti\" měly rozvíjet na gymnáziu, ale oproti duševněji vyspělejšímu staršímu spolužákovi nemají zatím šanci.Např. v Anglii, tam vůbec něco takového jako odklad neznají, tam zkrátka do jejich škol nastupuje dítě v roce, kdy dosáhne 5 let, bez pardonu, je-li vyspělé či ne. První roky docházky probíhají samozřejmě na úrovni výuky v našich mateřských školách.A druhá věc, která mě na odkladech zaráží ze strany rodičů, je snaha dítě, které má na to jít do první třídy, před něčím ochránit, něco mu prodloužit. A to je naopak pro dítě do života kontraproduktivní. Protože ten první kopanec či neúspěch, který ti jeho spolužáci obdrží již v raném dětství a který je nesmírně do života utuží, na ně čeká až v mnohem pozdějším období, kdy ten sebemenší neúspěch po letech mazáctví, výher a dominanci v kolektivu budou již velmi těžce snášet.Zkrátka mně 20 % odkladů přijde velmi nepřirozeným číslem, před kterým ani výmluva, že české školství je na děti náročné, neobstojí. Pak pojďme měnit české školství, to jsem pro, a to ve smyslu menšího faktického biflování, větší technické a praktické výuky, ale rozhodně nezavádějme neoprávněné a pro společnost kontraproduktivní zvýhodňování některých jedinců.