??? - diskuze

tak takouvou krizi jsem měla v době, kdy byl Martínkovi asi rok, Gábince 3 a Míšovi 7 - strašně jsem si přála, aby si někdo /na koho by bylo opravdu spolehnutí, že se o děti dobře postará/ děti vzal alespoň na jedno odpoledne týdně. Samozřejmě jsem nikoho takového neměla, takže jsem to musela zvládnout sama a časem mě ten pocit zase přešel, i když je pravda, že občas bych si ráda od těch mých rošťáků na chvilku odpočinula.

Myslím si,že pre vzťah je to až životne doležité.Treba to

určitě,to je prostě potřeba,jinak by jsme se zbláznili,akorát mám pocit že chlapi to tak vůbec necítí

Ja te naprosto chapu - myslim,ze je to velmi dulezite. Zmeni to docela dost. My jsme se prosli jednou pote co Vio spala dolu k bazenu na 10 minut a prisla jsem si jak na libankach.My ted bohuzel nemame ani par hodin nekoho kdo by pohlidal.Ty s dvame klukama, to uz musite mit abstak po chvilce manzelskeho zivota nez jen rodinneho - jeto naprosto normalni, i bych rekla zdrave

Silvi, myslím, že je to naprosto normální. Já jsem doma už něco přes dva roky a asi tak poslední měsíc si všímám, že je to na mě moc, je na mě všechno, od úklidu přes nákupy, vaření, veškerá péče o děti. On manžel pomůže, ale nikdy to není až tak moc, abych si odpočinula. A hlídání není, celou tu dobu jsou děcka(mimo 5 dnů v porodnici se Štěpánem) vždy v mé přítomnosti. Když někam potřebuju k doktorovi, nestane se, že by si vzal manžel volno a hlídal, vleču se s děckama nebo nechám doma jednoho Karolíně, druhý jde se mnou a tak je to se vším. Strašně bych si přála strávit aspoň jeden jediný den jen já sama pěkně v klidu, ale to je asi nadstandart na který si hodně dlouho počkám . Kolikrát mám pocit, že jsem zralá na Chocholouška. Pokud máš tu možnost, tak je dej hlídat a volno si užij.

Silvi, myslím, že to je naprosto normální. A pokud tu možnost máte, tak určitě jděte do toho.

to je naprpsto normal,a je to potřeba vypnout.dám děti někam na hlídání a,ni nemusíš mít výčitky.Stejně pak budeš na ně pořád myslet a myšlenkama budeš s nima.Vypnout úplně se prostě nedá.

Tak to je jak u nás manžel od rána od 4 do 7 v práci a já na holky sama ať jsou nemoci nebo cokoliv jiného a teď poslední dobou je toho na mě níjak moc taky bych se nejradči sebrala vzala manžela a jela na víkend nikam pryč a jenom spinkat a nevylézt s postele ,ale to je jen můj sen .Ale pokud máte hlídání tak bych to hned využila i rodiče musí mít čas na sebe .

Ja jsem tak byla 5 minut před zhroucením,jak jsem měla malou Zuzanku.Martin mě vzal do Bulharska,bez dětí.Já jsem ho zprvu proklínala a říkala,že nikam nepojedu a jak jsem pak byla ráda.Možná víc než on.POřád o dětech mluvil,já jsem o nich nechtěla ani slyšet.Už se těším na záři,kdy i Zuzi bude ve školce a já po 13 letech budu konečně pár hodin denně sama.

Silvi,je to naprosto přirozené, zrovna jsme na to téma minulý týden doma mluvili. Kolem sebe totiž vidíme, že manželé si zajedou sami k moři, bez dětí, s těma pak tráví zbytek času na chalupě. Mně to přišlo líto, že bych děti nevzala s sebou, ale něco na tom je. Myslím si, že by žena, i když je matkou, neměla rezignovat na to, že je ženou svého muže.

Silvi, myslím, že je to úplně normální. Já to mám taky a to mám jen jedno dítě. Ale jsem s ním jen já. Nikdo nehlídá, takže je to docela logické, že bych potřebovala na chvíli vypnout a starat se jen o manžela! Myslím, že by nám to prospělo. Ale zase na druhou stranu! Věř, že by se nám hrozně stýskalo a stejně bysme o děti měli obavu, takže bůhví jestli bychom si vůbec odpočinuli..