očividné uprednostňovanie. vrrrrrrrr - diskuze

...to je smutné, každá mamča by měla být ráda za zdravé dítko, ať je to kluk nebo holka. Já si vždycky přála holčičku, teď čekáme chlapečka a nemůžem se toho raubíře dočkat

Tohle jsem nikdy neřešila, takže vůbec nevím jestli tento výraz používám.

Ach jo.Chudák holka.

s necim podobnym jsem se setkala u zname...ma uz kluka tusim 8 nebo 9 let ma a ted ma rocniho synka...druhe chtela holku,,jenze se nepovedlo. kdyz jsem s ni jednou byla nahodou na UTZ a rekli ji, ze to bude kluk tak brecela ze chtela holku a myslim, ze ji to stve porad. K tomu malemu se teda chova hrozne, je na nej podrazdena a kdesi cosi, navic kluk je dosti ubreceny, koliky a celkove je takovy proste uplakany a ji to svte, nevi co s nim...je na nej zla a obcas ho i pekne neumerne placne pres hlavu...proste nelibi se mi to, ale moc se nestykame tak to nejak neresim, jen je mi ho docela lito. Takze chapu o cem mluvis... my chteli holcicku, ale kdyby to byl kluk, tak co, bylo by to me dite a mela bych ho rada uplne stejne jako Jolanku.

No, mě tchýně řekla, že Maruška jako dobrý, ale že by byla ráda, kdybych jí ještě dala vnuka.Spíš než to, že by to měl být kluk (i když to mi taky přijde úchylné, chudák Maruška), mě nasmolila formulace DALA VNUKA. Já nikomu nic nedávám, děcko je přece manželovo a moje.

Ze mě si táta dělal srandu když jsem byla malá, že jsem měla být Ondřej. I tehdy jsem věděla že je to napůl žertem, ale i tak mě to nějak vadilo. Jinak trochu podobnou věc máme v rodině, teta má dvojčata kluka a holku. Holka je zlatíčko, vždy milá, hodná, chytrá. Kluk je s odpuštěním hajzlík,vychcanej, věčně protiva, ale je to maminčin chlapeček, všechno mu projde a na holčinu je docela tvrdá. Ale rozhodně jí teda nedává najevo nějakou nelásku. Jen kluka pěkně rozmazluje

no, já se musím přiznat, že když jsem se dozvěděla, že čekám holku, tak jsem byla hrozně zklamaná.už prvně jsem chtěla kluka, byla holka, podruhé jsem chtěla kluka, vyšlo to, potřetí jsem doufala v kluka a je to holka...nevím, proč to tak mám, že jsem holky nechtěla.možná vzpomínka na odporné dětství, kdy brácha měl a směl vše a já byla vzduch, možná to, že jsem si říkala, že chlapi mají jednodušší život, možná to, že o holku se máma musí bát víc než o kluka, i uplatnění v životě mají holky složitější, nevím...Ale zklamaná jsem byla v obou případech hrozně.Ale když už je člověk poprvé drží v náručí, tak to vyprchá...A z té naší nejmenší potvory jsem poprděná pořád, háčkuju růžové čepičky, žehlím volánky,šiju na panenky.Ano, zklamání to bylo a velké, ale přesto bych nedávala výrazně jednomu dítěti přednost.Píši výrazně, protože tomu malému se zákonitě člověk musí věnovat víc.Takže já té matce trochu rozumím, ale její chování nechápu.

to mě spíš udivuje fakt,že chtěla chlapce, ptž se setkávám jen s případy,kdy matky chtějí dcerky.....

Chudák malá, ta má ale maminku. I v dnešní době se může stát že se na ultrazvuku a nejen tam, seknou.Bych pak chtěla vidět tu mámu po porodu.

NAŠTĚSTÍ ne !!je to smutný,jak ve středověku

Já si myslím,že je primitívna,lebo tak sa može chovať len hlupák