Období vzdoru - diskuze

vím o čem mluvíš,naše Barča má teď úplně stejné období a to byla tak slaďoučká a poslušná je to cca 2 týdny co to začalo,neví co chce,furt si vymýšlí a když není po jejím tak řev,scény,hysteráky,lehání na zem,kopání no znáš to u jídla vysírá úplně stejně,takže neřeším,nejí odnesu a má smolíka,má si to rozmyslet a ne mě trénovat.Scény u oblíkání no prostě u všeho jak píše Myšice,ty děti jsou jak přes kopírák,nejsme v tom sami a ani my v jejich věku nejspíš nebyli jiný takže se drž,já tyhle situace taky nedávám ale mám pocit že už jsem se to naučila ignorovat a nechám jí řvát,nic lepšího mě nenapadá.

ono to přejde! je v ní spousta emocí a ty dává takovým divným způsobem najevo. nevyzná se v nich... já osobně si myslím, že je lepší se nad spoustu věcí povznést, než z principu bojovat. ty boje bývaj nejhorší, se to zasekne v kruhu a cesta ven je těžká..a většinou ji dělá nakonec stejně dospělák. říct si - co nejhoršího se stane (když bude po jejím). většinou se totiž nestane nic, jen je klid. řešit opravdu jen to, co je MŮJ problém (že do silnice se nesmí vběhnout a tak).jídlo bych vůbec neřešila. bych ho nechala na stole, ať si to dyžtak přijde sníst později. hlavně klid. a nedělat ze sebe šaška a něco nosit a odnášet podle toho, jak dítě píská.ony ty děti perfektně vycítí situace, kdy si můžou dovolit dělat scény - kdy na to budou dospěláci reagovat, protože je to pro ně z nějakýho důvodu důležitý. jestli je pro tebe jídlo v určitou chvíli důležitý, pak musíš bojovat a někam to dotáhnout, ale já bych to vykašlala - a ona sama přestane!

rezignovat a nechat jí se vztekat. Jo, ale jak to udělat to ti neporadím, taky mě dost často tečou nervy...

U nás by si nikdo nevšiml, že děcko nejí. Prostě je čas jídla, tak se donese na stůl, až se všichni nají, tak se jídlo odnese.Holky můžou od stolu dřív, chápeme, že tam neusedí, než my si vypijeme kafe a 3x přidáme.Kolik sní, neřešíme.Hlad v mezidobí se řeší jabkem nebo chlebem, zas nejsme tyrani, chápeme, že ne každému sedne každý oběd.

Věř že to přejde, ale zase se to vrátí a zase přejde

zas to prejde.. a prije neco jineho:o)) ona s vama docela mava. chce to duslednost... ja byhc 3x u jidla rekla ze jestli to nesni odnesu- a pak fakt odnesu a nedam- jak se pise výš.. hlady neumre..ale taky by se mi libilo kdyby kolem me nekdo skakal jak ja rvu... nicmene, ty deti zkousi zkousi, a vi ze jak to proje jednou, je to hruza... ja byhc i kdyz se vzteka bud odesla jinam, nebo odnasim dite jinam a nevsimam si ho..proste naprosta ignorace- je to po chvilce prestane bavit... hlavne na ni nekricet, nemlatit a nic- oni z toho maji desnou radost ze se jim zase podarilo matku vytocit:o) takze odejit, vykricet se, pocitat treba do sta,ale s deckem mluvit klidne- to je stve nejvic a pak nedelaji sceny, nebot vi ze to nema cenu,kdyz se matka ani poradne nenastve:o)

ahoj, pamatuju si tě, Klárka je o dva měsíce starší než náš Fanula. Také tím procházíme, je to prostě normální. Jsem taky cholerik a nezvládám tyhle situace. Nicméně s tím jídlem se vyplatí fakt odnést a nedat, ona hlady neumře a baví jí, jaká je zábava, že to odnášíš a zas přinášíš... takže odnést, nedat, když se vztekne, říct jí, ať se jde uklidnit třeba do pokojíčku, to funguje u nás, nebo jí nechat vyvztekat, tam kde je. A i když se uklidní, tak jídlo nedat, další jídlo je po dvou hodinách, takže to vydrží a pak si uvědomí, jestli chce dělat dál scény, nebo se nají. Když to udělá zas, tak zas odebrat... večer se už určitě nají. Je to o nervy. U nás je to se vším, řev, že nechce ven, nechce oblíkat, scéna, násilím oblečen, jdeme ven, pak zas nechce domů, stejný řev, po příchodu domů, nechce svlíkat, nechce mýt ruce, nechce jíst, prostě pořád dokola je u nás řev. Naštěstí náš drak nebyl nijak hodný nikdy, takže to není takový šok jako pro vás, když byla Klárka doteď hodná. Tak pevné nervy!!! Přejde to, doufám,... ;-)