Záhady, mysteria a duchovno - nové diskuze

Pročítala jsem si zápisky strejdovi přítelkyně(jak jsem se zmínila níž) ze seminářů a úplně šokuje, jak na mě ty věci sedí-myslím co se výpočtů i horoskopu týče....A říkám si, jak jsem asi kolikrát hnusná a dochází mi to, až to vidím na tom papíře....

bylo to krásné

Jako pokaždé, i letos jsme si zašli na dovolené na hřbitov až v noci. Je to malinký vesnický hřbitov(otevřený pořád) složený ze dvou částí. Ta spodní mě docela děsí, ta vrchní už je celkem ok. Dřív můj ta´tka ležel na té spodní části, ale už je přestěhovaný nahoře. To jen tak na úvod.Mě osobně to noční chození už nějak neděsí (ikdyž teď, když je v té spodní části prababička nedokážu sebrat síly a jít tam, ještě jsme u jejího hrobu se ségrou nebyly, nějak na to nemáme sílu.), ale třeba bráchové přítelkyni nebylo dvakrát příjemně a ségře bývá taky všelijak....Mě bylo krásně, když jsme stáli u taťky, tak jsem cítila takový ten nádherný pocit, který mě dříve děsil. Ano, opět jsem cítila ten pocit, kdy mi od zad nahoru stoupá mráz, brní mě ruce i nohy. Stalo se to jednou intenzivněji a podruhé už míň. Já jsem v tu chvíli věděla, že \"oni\" a určitě s nima i taťka tam jsou.A jeden den jsme seděli u babičky a její fenka se začala zničeho nic divně chovat, koukat na jedno místo, vrčet, štěkat a byla úplně hotová, já v tu chvíli opět vycítila, že tam nejme sami, po chvilce to odeznělo, stejně tak fenka se uklidnila. Byla to taková jako by vlna a pak bylo po všem.Jsem moc ráda, že už jsem se s tím naučila žít a neděsí mě to.Strejda si našal přítelkyni, která se hodně zajímá o numerologii a duchovno a vše s tím spjato (mimo jiné je i skvěle nadaná, co se zručnosti týče, nádherně tetuje, má svůj salon) a já jsem se s ní konečně setkala a popvídali jsme si. Ta návštěva mi hodně dala... vypůjčila mi plno zajímavých knih...No a konečně jsem našla i odpověď na to moje vykládání karet. Ano, opravdu to není moje poslání a já nejsem ještě natolik dobrá, abych to dělala, nedokážu uvolnit tu energii z toho, co v těch kartách vidím, vše držím v sobě a proto mi po tom bývá tak zle.Takže jsem se rozhodla, že na nějaký čas karty uložím zase zpět do šuplíku.

No nevím kde začít, asi takhle věřím, že je něco mezi nebem a zemí. Stává se mi, že mám pocit, jsem se radila nebo si spíš povídala se spolužákem, který se zabil na motorce před3lety asi v době kdy jsme počali Lucku, ale to by byl jiný příběh. Zhruba ve stejé době, kdy on se zabil, jsme koupili i domek. Mentálně ho rekonstrujeme. Měřím, že místo si uchovává energii z událostí, jež se na něm stali a že se za posledních20let nedělo v domku nic moc pěkného a že byl naprosto neudržovaný, neměla jsem tam úplně dobrý pocit, ale s každou opravou se energie měnila a teď se tam cítím skvěle. Ještě musím dodat, že dům je po tetě a sestřenka mi vykládala, jak se na půdě dějí divné věci, no mi zatím máme jen zkušenost s tím, že se sami otevírají i zamčené dveře na půdu. No a tím se dostávám k tomu o čem jsem chtěla psát. Vkoupelně se nedají úplně zavřít dveře. Napustila jsem vanu a že si malou vezmu k sobě, ale najednou se dveře od koupelny otevřeli a začlo tam táhnout, říkám malé zavři dveře nechtěla mě poslechnout a navíc začla brečet a tak jsem naštvaná lezla z vany a najednou jsem pochopila na chodbě stál zamračný muž a díval se na mě jako by mi říkal že něco dělám špatně vduchu jsem se mu omluvila a muž zmizel, s pocitem že musím být trpělivější a nějakým způsobem i lepší máma jsem zavřela dveře. Už se neukázal, jen má pocit, tam s námi je a dává na nás pozor. Malá občas říká, že tam má holčičku a pejska. Nevím jak daleko je to její představa, ale zřejmě tam s námi bydlí, někdo kdo na nás dává pozor a stará se o nás, protože zatím nám nijak neublížili a ukázal se jen ten muž. Asi je to celé zmatené, ale líp to neumím vysvětlit...

BABIČKA

Měla jsem babičku,která umřela 29.10.2009.na můj svátek.Babička byla hrozně zvláštní a komplikovaná povaha a několik let předtím jsme se neviděli.Mamka si ji pak vzala k sobě do baráku aby ji měla na stará kolena na očích.Babička byla do poslední chvilky čilá,ale paj ji najednou začalo zlobit zdraví a do dvou měsíců byla pryč.Ale proč to píši:Denpřed její smrtí jsem najednou měla hrozné nutkání navštívit ji v nemocnici.A taky jsem tak učinila i když jsem věděla že je to s ní někdy složité.Když jsem přišla lekla jsem se jí.Ona vždycky výbojná žena-prosila mě ať se na ni nezlobím.Já jsem se na ni samozřejmě už vůbec nezlobila.Mamka mě pak říkal že je zázrak že na mě mluvila,protože chvíli předemnou tam byla a už skoro nevnímala.Pak jsem odešla s pocitem že jsem ráda že jsem tam byla.No a druhý den k ráno zemřela.Uplynuly asi dva tři měsíce a v noci mě navštívila.Nebyl to sen,cítila jsem jak se mě dotýká,cítila jsem pach nemocnice,měla bílou košili a ptala se mě jestli ji můžu odpustit vše zlé a špatné co mě kdy udělala?Moc jí na tom záleželo,objmula mě a zmizela.Zvláštní je že jsem se nebála.Ráno jsem vstala a věděla že to sen nebyl.Prostě to vím.A vím také to že babička tím nalezlasvůj klid tam nahoře.A to že umřela na můj svátek,že není také náhoda.

Sem tam vykládám tarotové karty. Jednu dobu jsem je vykládala dost, ale po zážitku co se mi potom stal jsem se na to vykašlala.....možná jsem ho tady i jednou popsala. Ale ted´k věci.Už zase to občas vyložím. No a byla tu ségra a tak jsem je teda vyložila, vše ok, až u dvou karet o kterých jsem začala mluvit mě úplně objel mráz a měla jsem šílenou husinu. U ostatních mi to vůbec nedělalo. Potom jsem ji vyložila ještě jednou a ty dvě karty tam zase byly. A opět ten pocit. Bylo to strašně zvláštní.(dělám ten výklad na 9 karet)

dnes v noci mi bylo moc ouzko

kolem druhé ranní jsem se vzbudila ale vůbec ne po špatném snu, ani nevím že by se mi něco zdálo, ale měla jsem tísnivý pocit, hrozně mě bolelo na hrudi a bála jsem se o Anetku.Až mě to jakoby dusilo, sevřené hrdlo a tak. Nějak jsem vnitřně tušila že Barča je v pořádku ale měla jsem hrozivý strach o Áňu ,která spala poslední noc u mojí mamky. Vím že jí u ní nic nehrozí, o to nejde, ale měla jsem pocit, že když jí honem nezachráním tak umře. Do toho se mi spojilo, že mi Honafa předpověděla, že budu mít třetí holku a já vím že bych třetí dítě už nechtěla leda by se muselo jedné z mých dcer něco stát, no a tak jsem v noci myslela i na Honafu, proč mi to dělá, měla jsem hrozné nutkání vstát a jít přes město k mamce a jít se na ní podívat jestli je v pořádku. jen si k ní lehnout a přitisknout se k jejímu teplému tělíčku a hlídat jí. Na jednu stranu jsem si říkala, že přece nejsem blázen, že je vzbudím, že je určitě všechno v pořádku a na druhou jsem cítila uvnitř hrozné nebzpečí. Nevím jaké ale prostě jsem se ukrutně bála. Pak se mi podařilo přece jen usnout a za asi 3 hodinky jsem se vzbudila do práce a už jsem věděla že je malá v pořádku a nemusím se vůbec bát. Teď už je mám doma tak snad mě tyhle noční strachy přejdou.Zdůrazńuju že to nebyl sen. Míváte to taky ???? nebo co si o tom myslíte ?

stejný sen

Chci se s vámi podělit o něco,z čeho mě do dneška mrazí. Ještě když jsem byla se svým bývalým přítelem, tak jsem v noci měla úplně živý sen. Koukala jsem se na sebe jakoby shora, jak oba spíme. Někdo nebo něco přišlo do ložnice, chytlo mě za nohu a chtělo mě to vytáhnout z postele někam pryč, držela jsem se polštáře a snažila se křičet a mojeho vzbudit, ale on se ani nepohnul. Pak jsem se naštěstí vzbudila a bylo mi hrozně, asi po týdnu mi tak večer říkal ten můj, že měl před nějakou dobou hrozný sen. Že jsme spali a někdo vešel do ložnice a chtěl mě odtáhnout pryč a on že mi chtěl pomoct, ale nešlo to, že se nemohl ani hnout a byl z toho zoufalý... Zírali jsme na sebe s otevřenou pusou jak paka, že se nám zdálo to samé. Je to náhoda? nebo nějaké duševní propojení nebo co? stalo se vám něco podobného?

Už mi věří

Gabka mi celkově věří moje čáry máry,protože vidí dukazy.Ovšem po dnešní noci mi věří už defintivně.Nemohla spát a já jsem prý ve tři začala uplně nahlas řvát a čarovat a bavit se s Kubou.Jako by jsme se tam spolu bavili,prý jsem i mluvila jeho hlasem.Už tam chtěla vběhnout,že ho tam mám.Rozuměla každé slovo.No ta byla posraná,že nemohla do rána usnout.

Sny o mrtvých

Holky, jak je to se sny o mrtvých? Často se mi zdá např.o dědovi, babičce. Když sem byla těhotná, skorotchýně se mě ptala jestli se mnou mluví? Proč? Víte? Mám ale pocit, že nemluví nikdy, ale jistá si nejsem... a holky, řekněte mi, proč se mi nikdy nezdá o mamce, která mi zemřela v jedenácti letech... a to bych to tak moc chtěla!!!! Divné co... nevím, mám pocit, že mám nějaký blok, protože v jedenácti letech by si člověk měla pamatovat spoustu věcí, zážitků, atd., já si ale nepamatuju vůbec nic (jen blbosti, ale spočítala bych je na ruce), skoro si ji neumím ani vybavit!!! Já snad navštívím nějakého psychologa nebo co, dost se tím trápím, poradíte? Honafko, nevidíš něco... sem z toho docela šílená! Díky :-)

úplně hnusnej a živej sen

zdálo se mi, že mi úplně vypadaly vlasy z jedné půlky hlavy,ze dne na den, respektive v noci. Ráno jsem se ze snu vzbudila a sahala si na hlavu jestli je tam mám a pořád jsem cítila ten ,,plešatý pocit,, ve snu jsem byla vážně nemocná.Fůj strašný

Jsem asi už fakt magor

Když jsme ještě bydleli v Rumburku, tak jsem měla občas pocit, že v pokoji nejsem sama a že mi někdo přerovnává věci. Napřed jsem podezírala babičku a zpočátku i měla pravdu, ale babička už pak nemohla chodit a já si pokoj zamykala a stejně to pokračovalo. Při stěhování jsem zjistila, že v tom pokoji přede mnou bydlela německá dívenka, která tam spáchala sebevraždu. To by leccos vysvětlovalo. Tady v bytě už bydlíme jakou dobu a zpočátku nic a teď asi půl roku mám dojem, že tu zase nejsme sami. Odjíždíme na celý den pryč, vrátíme se večer, všude pozavíraná okna včetně ventilaček a já je nechávala otevřená. Rozsvícené světlo v obýváku, prosezená ustlaná postel. A prostě takový ten divný pocit, že se mi někdo prohraboval věcma a jsou jinde, než jsem zvyklá. Manžel mi říká, že jsem hrozný bordelář, tak si nemůžu být jistá, že je něco jinak. Ale ten pocit, že tu nejsme sami je prostě silný. Je třeba normální, že v naprostém bezvětří se zavřou dveře do ložnice, když tam Tomášek chce jít a je otevřený balkon. Jdu odtamtud, zapomenu je zavřít, Tom se tam chystá a před nosem se mu zavřou? Zapomenu nůžky na stole a když se Tom vydá do obýváku a já si to uvědomím a letím je uklidit, tak leží na televizi, kam bych je nikdy nedala. Občas asi fakt něco mezi nebem a zemí existuje. Já jen doufám, že to není ta samá dívenka, co v Rumburku. Asi nám dělá Anděla strážného a nemůže dojít svého pokoje. Ještě jsem si vzpomněla, že jsme vlastně jednou málem zaspali do Prahy a v pět ráno mi někdo třepe ramenem a říká mi, ať vstávám, že zaspíme a já zřetelně slyším ženský hlas a doma jsme jen mi tři s Tomáškem.

KDO MI TO PODAL?

Stalo se mi minulý týden.Ráno jsem pustila Vojtíškovi jeho oblíbenou kouzelnou školku a dala jsem se do pidi úklidu po snídani. Jako vždy jsem při chůzi po chodbě nakopla Vojtíškův míček a ten se odkutálel bůh ví kam. Říkám: „Vojtíšku, miláčku, pojď mi prosím podat ten míček.“ Aniž bych postřehla jeho obvyklé cupkání, míček mi přistál v natažené ruce. Říkám: „Teda Vojtí, ty jsi šikula.“ No a v tom se ozve z obýváku od televize Vojtíškovo: „Dík!“. No, ani raději nebudu zkoumat, kdo mi ten míček podal, když jsme byli s VOjtíkem a Nobáskem doma sami a Nobby to nebyl a Vojta taky ne.....