bylo to krásné - diskuze

Jako pokaždé, i letos jsme si zašli na dovolené na hřbitov až v noci. Je to malinký vesnický hřbitov(otevřený pořád) složený ze dvou částí. Ta spodní mě docela děsí, ta vrchní už je celkem ok. Dřív můj ta´tka ležel na té spodní části, ale už je přestěhovaný nahoře. To jen tak na úvod.Mě osobně to noční chození už nějak neděsí (ikdyž teď, když je v té spodní části prababička nedokážu sebrat síly a jít tam, ještě jsme u jejího hrobu se ségrou nebyly, nějak na to nemáme sílu.), ale třeba bráchové přítelkyni nebylo dvakrát příjemně a ségře bývá taky všelijak....Mě bylo krásně, když jsme stáli u taťky, tak jsem cítila takový ten nádherný pocit, který mě dříve děsil. Ano, opět jsem cítila ten pocit, kdy mi od zad nahoru stoupá mráz, brní mě ruce i nohy. Stalo se to jednou intenzivněji a podruhé už míň. Já jsem v tu chvíli věděla, že \"oni\" a určitě s nima i taťka tam jsou.A jeden den jsme seděli u babičky a její fenka se začala zničeho nic divně chovat, koukat na jedno místo, vrčet, štěkat a byla úplně hotová, já v tu chvíli opět vycítila, že tam nejme sami, po chvilce to odeznělo, stejně tak fenka se uklidnila. Byla to taková jako by vlna a pak bylo po všem.Jsem moc ráda, že už jsem se s tím naučila žít a neděsí mě to.Strejda si našal přítelkyni, která se hodně zajímá o numerologii a duchovno a vše s tím spjato (mimo jiné je i skvěle nadaná, co se zručnosti týče, nádherně tetuje, má svůj salon) a já jsem se s ní konečně setkala a popvídali jsme si. Ta návštěva mi hodně dala... vypůjčila mi plno zajímavých knih...No a konečně jsem našla i odpověď na to moje vykládání karet. Ano, opravdu to není moje poslání a já nejsem ještě natolik dobrá, abych to dělala, nedokážu uvolnit tu energii z toho, co v těch kartách vidím, vše držím v sobě a proto mi po tom bývá tak zle.Takže jsem se rozhodla, že na nějaký čas karty uložím zase zpět do šuplíku.