Porod - nové diskuze

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Ahojte holčiny,také se mi to už blíží.1.termím mám 9.9. a 2.termín mám 12.9.. Čekám třetí přírustek,tak si zkuste tipnout kdy to bude.Tenhle týden prý ale ne,manžel má odpolední

Máme Verunku na světě

Tak i my máme končně Verunku na světě, jen v rychlosti... narodila se 19.8. v 20,25 a na prvorodičku to bylo celkem rychlé - 6,5 hod. Partner byl se mnou a byla jsem za to moc vděčná.Mám takovou otázečku... Jak dlouho jste se potýkaly s poporodníma depresema. Nějak se z toho ještě nedokážu radovat a moc mě to mrzí, hlavně když je malá tak roztomilá. Cítím se pod psa a doufám, že to brzy přejde. Naštěstí mám v příteli a v rodině obrovskou podporu, jen mám strach se své stavy budu přenášet na malou

Ahojky. Strašně rychle to uteklo a mně se přiblížil termín porodu už 9.9. Tak pokuď se vám chce zkuste tipnou kdy to bude. Já se už nemůžu dočkat&s01

rozhodla jsem se take podelit o svuj zazitek.Kontrakce mi zacali 22.4.08 kolem pulnoci u me mamky v Budějovicích.Byly nepravidelné, tak jsem jim nepřikládala nijak zvláštní význam.Usla jsem a asi ve dve mě probudily bolesti sice ne nějak silné ale pravidelné po 10 minutách.Šla jsem si udelat čaj (přítel spal jako dudek), dat sprchu, ze pak uvidím. bolesti stale stejne, tak jsem si pomalu připravila věci, oblekla se a šla vzbudit přítele.Ten začal trochu panikařit, protože nas čekala asi 25km cesta do Krumlova.Do porodnice jsme dorazili asi v 6 ráno.Přijali mne a konstatovali, že to bude rychlý, že půjdem hned na sál.Peťu oblekli do slušivého oblečku a rekli, ze jsem na 4 prsty otevřená.Podotýkam, ze bolesti jsem od teto chvile mela po 5 minutach az do sameho narozeni a to do 16:00!Ted nas cekala sprcha,hupsani na mici, Yalgel(místo klystyru),monitory,prasknutí vody,..a bolesti.musim se přiznat, že jsem se porodu opravdu nebála,učila jsem se v těhu spravné dýchání,ulevující polohy,masaže,a tak.Nechci nikoho strašit, ale ty bolesti, byly opravdu velice nepříjemné, mírně řečeno:)byly tak vysilující, byla jsem vynervovaná, u konce, když mě to nutilo tlačit, tak to jsem si taky pěkně zanadávala:)Peťa byl úžasnej,i když v té první fázi jsem byla nejraději sama s tou bolestí, nic nepomáhalo, takze jsem na nejake polohy kašlala:)sedela jsem proste asi hodinu na zachode, to bylo nejpohodlnejsi misto:)Kdyz už mi konečně ve tři dovolily sestry tlačit, byla jsem stestim bez sebe.Tlačila jsem jak o život,partner fandil a povzbuzoval, že vidí hlavičku.To už mi bylo vše jedno, ani jsem už necítila kontrakce, tak že jsem tlačila, jak se mi to hodilo..doktor me nastřihl, ja zatlačila a Nina byla na světě.Ukázali naám jí a hned odnesli, za chvíli nam ji dali a nechali nas o samote.To byl ten nejnadherneji okamzik!!Cítila jsem takovou nesmírnou lásku, že se to neda popsat..to všechno za to stálo

Nečekaná rychlovka

Ahoj, tak konečně můžu taky napsat svůj příběh.V sobotu 16.8. jsme s přítelem celý den lítali po obchodech, sháněli jsme všechno možné do domečku a měla jsem toho docela dost, ale nic hrozného, jen mě bolely nohy z toho chození a celou dobu mi jakoby po troškách odcházela voda.Večer, když jsme šli spát,se o slovo začali hlásit poslíčci, byli docela často, ale normálně jsem usnula i tak.Ráno v 8 hod. jsem se probudila a pořád jsem ty stahy cítila, teď už trochu silněji, ale dalo se to zvládnout, ani ve snu by mě nenapadlo, že už to je porod, říkala jsem si, že to bych určitě nějak instiktivně poznala.Přítel mě celou dobu nutil, ať jedem do porodnice, že se při nejhorším zase vrátíme, ale nechtěla jsem, nechtěla jsem dělat zbytečné scény a šla do teplé vany s tím, že to určitě poleví.Ani mě nenapadlo třeba měřit v jakých intervalech mám stahy, přitom to bylo snad každých 5 minut.Vana byla fajn, ale pak jsem si uvědomila,že to vůbec není slabší.A tak jsem párkrát změřila jak často mám stahy a bylo to zhruba každé 3-4 minuty, ale pořád se mi nikam nechtělo.Přítel mě donutil do porodnice aspoň zavolat,tak jsem to udělala spíš pro jeho klid, jenže sestra mi do telefonu řekla, ať si zbalím tašku a přijedu.Tak jsem si šla ještě v klidu vyfénovat vlasy, dobalit poslední věci a asi v 10 hod jsme vyrazili do Bohunic, máme to asi 15 minut cesty.Tam mě přijali, paní doktorka se nejdřív podívala, jak to vypadá a řekla:"No výborně, 1-2cm"!Tak jsem si říkala,že to bude ještě na dlouho, sestřička natočila monitor a pak jsme se šli "ubytovat" na pokoj.11.30 hod už se mnou začaly kontrakce docela kroutit a začínalo to pěkně bolet.PA navrhla klystýr,, tak jsem souhlasila a za 5min už mě nalívali.Na záchodě se mi pak udělalo hodně špatně, cítila jsem,že budu muset zvracet, celé tělo mi mravenčilo a tak jsem nevěděla, jak to udělat.Než jsem to stihla vymyslet, už jsem zvracela tu půlku rohlíku, co jsem ještě ráno stihla sníst.Pak jsem šla do sprchy na balón,ale to už vůbec nepomáhalo, začalo to dost šíleně bolet a tak jsem se šla svíjet na postel.V 12.30 mě prohlídla PA a prý 7-8 cm, takže fakt rychlost za tu hodinku.Sestra se vyjádřila, že tak do večera už to bude, to mě vyděsilo, protože už to byla taková bolest, že se to ani popsat nedá.Přítel byl zrovna pryč, protože jel ještě pro nějaké věci, ale PA se vyjádřila, že by mi ráda už píchla vodu ať se to rozjede, tak ať ho zavolám zpátky, aby to nepropásnul.Asi za půl hodiny přijel, PA píchla vodu (čekala jsem bolest,ale nijak jsem to necítila)a v tu chvíli začaly opravdu krušné chvilky, bezmocně jsem brečela bolestí, drtila svému drahému ruce a začala jsem uvažovat, že pokud mi nedají něco proti bolesti, tak snad umřu i když jsem byla zásadně proti epidurálu, kdyby mi ho v tu chvíli nabídli, asi bych souhlasila, ale nikdo nic a tak jsem trpěla jako zvíře.Když jsme byli na pokoji sami, začalo to bolet už tak, že i když proti své vůli, začala jsem při kontrakci křičet jako pavián, sestry hned přiběhly, prý ať jdu ještě do sprchy, že se hlavička ještě neprořezala přes branku, ale věděla jsem, že tam nedojdu ani omylem a začala typicky prohlašovat, že už to nevydržím.Bylo asi 13.30 a PA,že prý ještě nemůžu tlačit, když mě to nenutí, tak že aspoň počkáme, až budu cítit ten tlak na konečník.A zase odešla.Od této chvíle už jsem ječela jako tarzan při každé kontrakci a ve chvilkách klidu jsem se zase všem omlouvala, že dělám takové scény, žádný tlak jsem pořád necítila a když mě slyšeli tak ječet, tak už na mě naběhly ve větším počtu a po chvilce váhání mi řekli, ať teda zkusím začít tlačit, abych tu bolest nějak přebila.Tak jsem se do toho pustila, každý stah asi tři zatlačení, jenže branka byla pořád ještě trochu úzká.Chtěli, abych tlačila na boku, to mě bolelo ještě mnohem víc a tak jsem se proti jejich vůli otočila zase na záda a začala tlačit vší silou, i když jsem žádný tlak pořád necítila.Pak najednou PA, že už vidí tmavé vlásky,ale že mě bude muset nastřihnout, to nebolelo a z posledních sil jsem se rozhodla, že už do dotáhnu rychle do konce i když už jsem měla před očima hvězdičky, přítel měl ode mě úplně rozdrcené a okousané ruce.Když jsem pak už sama viděla pár vlásků, dodalo mi to sil, v tuhle chvíli už jsem cítila jakýsi tlak, ale nijak silně.Na dvě zatlačení se porodila hlavička a na třetí zbytek tělíčka.Hned na mě prcka položili, bylo to strašně zvláštní,jen mi bylo líto, že mě hned nezačala polívat mateřská láska, chtěla jsem hlavně spát, byla jsem maximálně vyčerpaná.Bylo 14.30 hod a měli jsme to za sebou, vážil 2880g a měřil 51cm.Přítel mi poděkoval, řekl, že mě moc miluje a malýho si taky hned zamiloval, bylo to moc hezké.I přes tu šílenou únavu jsem stejně do rána neusnula, hrozně mě bolel ten nástřih, ale hlavně jsem si Adámka musela pořád prohlížet a neuvěřitelně si ho zamilovala.Mateřský pud a láska se mě stoprocentně zmocnili a vím,že to za to stálo!Během pobytu v nemocnici se nám úspěšně podařilo zahájit kojení a teď už jsme spokojeně doma a je nám krásně!I když to bylo bolestivé, bylo to dost rychlé a vlastně na to asi nebudu vzpomínat ve zlém.Celý nemocniční personál byl skvělý a nemám si vlastně na co stěžovat!Všem ostatním přeji podobný úspěch.

Čau holky,tak už můžete tipovat,TP mám 22.8. můj tip je 24

Ahojky holky,

pokud chcete tipujte: termín porodu mám 19.8.08, jsem prvorodička a čekáme kluka

ahojik jeste bych mela jeden dotaz...myslite si ze mit dite v 18 neni to brzo??nebo jestly jak to mam rict...je mi 17 a tet za 14 dni mi bude 18 mala jse ma narodit za mesic a deset dni...no proste jestly mit dite v 18 jestly to neni treba blby nebo tak...treba to pochopite jak to myslim...nevim jestly jsem to nevyjadrila spatne...moc vam dekuji za radu...bude se tesit na vase odpovedi

tak holky, rozhodla jsem se napsat sem něco o svém porodu....tak v úvodu bych se přiznala, že jsem čekala velkou bolest... ale to co jsem zažila mě dost překvapilo.... netušila jsem, že může existovat TAKOVÁ bolest...já bych to popsala,jako rvaní vnitřností z těla za živa..no možná jsem více sensitivní....začalo to tedy tím,že jsem v úterý byla na gyndě a doktor mi udělal hamiltona. to bylo kolem 13.hodiny.trošku mě pobolívalo břicho, ale jinak nic.tak jsem čekala, zda s ebude něco dít. odpoledne jsem odpočívala.... pak přišel manžel, začal dělat palačinky a já koukala na 5 proti 5 a v tom jsem ucítila,jakobych si učůrla. ale poněkud víc. ale zas ne moc. šla jsem na WC. vyčůrala jsem se ale když jsem přestala,furt něco teklo. jako bych čůrala dál.tak jsme hned vzali tašku a jeli do porodnice, kterou máme naproti domu :-)to bylo půl sedmé.tam mi udělali test na plodovku....kontrakce žádné nebyly... to viděly i z monitoru.pak přišel doktor, vyšetřil mě a řekl, že jsem na 3 otevřená a že je to dobrý nález..... ať čekám na kontrakce....dali mě na čekanky. byla jsem na celém porodním oddělení jediná. manžela poslali domů,že je ještě brzo.no tak jsem čekal, ale netrvalo dlouho. ve 20 hodin mi začly kontrakce, jenže byly po 5,6,3,4 minutách. prostě všelijak nepravidelně.....voda ta tekla furt, to jsem si každých 20 minut měnila vložky....už byla noc.... já sama na čekánkách, bolesti mě opravdu bolely dost. dokonce jsem si slibovala,že nebudu křečet, ale kňučela jsem... PA se na mě přišly kouknout tak jednou za hodinu. možná ani to ne.průběžně mě vyšetřovala a pořád jsem byla na 3 otevřená. bylo to hrozný, protože jsem viděla,že mám bolesti a kničemu to zatím nevede. byla jsem strašně moc unavená.PA říkala at spím, že se musím odpočinout a že ty bolesti nejsou ještě žádný bolesti proti tomu co přijde.....to mě docela s prominutím srala :-)asi v půl páté ráno mě vzala na vyšetřovnu a zjistila,že jsem asi na 6 otevřená. vzali mě do přípravy, tam mě oholila, udělala klistýr a v 6hodin jsem šla na porodní pokoj....zavolala jsem manžela,že už může přijet. ty bolesti už byly fakt hrozný....byla jsem ve sprše, ale ta mi už moc nepomáhala. manžel se moc snažil mi pomáhat, ale já byla uplně nepříčetná.... ale byla jsem ráda,že tam je. ovšem nějaké povídání... nebyla jsem vůbec schopná přez tu bolest a vyčerpání mluvit.pak mě dali na lůžko, připojili mě na monitor a napojili mě na kapačky s antibiotikama kvůli srdci.....na těch kapačkách jsem vlastně byla až do porodu. asi tak 2 hodiny. možná i 3. to už nemám moc pojem o čase, už jsem byla fakt mimo, manžel mě hladil, držel za ruku,ale já už v těch posledních bolestech nechtěla aby na mě šahal. držela jsem se nějakých madel a řvala.ale PA mě přesvědčily,že se tím vysiluju, at se snažím moc nekřičet.už jsem byla připravená, jen nějaký ten lem na děložním hrdle se furt nevstřebal....pořád se ve mě štourali. každých 15 minut.... pořád nebyl zaniklý.pak kouknul doktor na hodiny a řekl, že pokud max. do 45 minut se to nepovede, půjdu na císaře.to jsem byla docela smutná, protože po tolika bolesti a dřině, že bych šla na sál? ne, to teda ne.mezitím mi zkoušeli všlijaké čípky a kapačky,aby se ty kontrakce ještě prodloužily a zesílily,aby byly rychleji za sebou a tím by se to urychlilo.pak jako poslední naději mi dala taková strašně milá PA nějakou kapačku, která by prý mohla zbarat. no fakt. kontrakce byly snad v kuse a já cítila, že i na tlačení mám nutkání víc a častěji a že se to nedá vůbec už ovládat....tak jsem poslala Luba, at za někým jde a řekne,že už to je, že to cítím.tak přiběhli a začalo to.ještě jsem dovolila jedné medičce, že tam může přihlížet, za což mi pak moc děkoval doktor.bylo tam asi 5 lidí u mého porodu.byla obrovská úleva,že můžu tlačit, protože to bylo strašně těžké netlačit,když tě to nutí.během 10 minut byla malá venku.... na 3 kontrakce. všichni mě povzbuzovali jako na fotbale a chválili,že výborně tlačím,že malá jde ven uplně sama...byla to velká úleva. už žádné bolesti....a ještě k té velikosti. malá měla 4.115g. v úterý jsem byla na té gyndě a doktor dělala ještě UTZ a říkal,že má 3.500-3.800g. ale spíš méně než více....no a na sále se mě ptala PA kolik mimi váží dle UTZ. když jsem jí to řekla,začala se smát a koukala mi na břicho a povídá TO BUDE URČITĚ PŘEZ 4 KILA... TO ANI NEPŮJDE VEN JAK BUDE VELKÝcož mě teda taky moc nepodpořilo,ale budiž :-)jo a nástřih mi udělali,ale ani jsem o něm nevěděla, jen jsem slšela takový zvuk jako když roztrhnete plátno...vůbec nic jsem necítila ani u šití....mám to už asi týden zahojené a sedím v pohodě už asi dva týdny.... na kruhu jsem seděla jen 3 dny v nemocnici.nakonec jsem to zvládla, byla jsem uplně v transu.... včerpaná,ale štastná. pořád jsem na malou koukala,jak ji manžel pyšně držel v náručí....ted mi tady zrovna kňourá a je sladká.snad jsem vás neunudila dlouhým popisem porodu,ale já to prostě zkrátit neumím, byl to natolik obrovský zážitek, že to nelze popsat jen pár slovy.....

ahojik maminy...chtela jsem se zeptat...tech co uz rodily a nejlepe prvorodicek...jak jste poznaly ze uz rodite...daji se popsat nejak ty kontrakce??za mesic me to take uz ceka,ale mam strach ze neco zanedbam....muzete mi poradit?? dekuji