Nečekaná rychlovka - diskuze

Ahoj, tak konečně můžu taky napsat svůj příběh.V sobotu 16.8. jsme s přítelem celý den lítali po obchodech, sháněli jsme všechno možné do domečku a měla jsem toho docela dost, ale nic hrozného, jen mě bolely nohy z toho chození a celou dobu mi jakoby po troškách odcházela voda.Večer, když jsme šli spát,se o slovo začali hlásit poslíčci, byli docela často, ale normálně jsem usnula i tak.Ráno v 8 hod. jsem se probudila a pořád jsem ty stahy cítila, teď už trochu silněji, ale dalo se to zvládnout, ani ve snu by mě nenapadlo, že už to je porod, říkala jsem si, že to bych určitě nějak instiktivně poznala.Přítel mě celou dobu nutil, ať jedem do porodnice, že se při nejhorším zase vrátíme, ale nechtěla jsem, nechtěla jsem dělat zbytečné scény a šla do teplé vany s tím, že to určitě poleví.Ani mě nenapadlo třeba měřit v jakých intervalech mám stahy, přitom to bylo snad každých 5 minut.Vana byla fajn, ale pak jsem si uvědomila,že to vůbec není slabší.A tak jsem párkrát změřila jak často mám stahy a bylo to zhruba každé 3-4 minuty, ale pořád se mi nikam nechtělo.Přítel mě donutil do porodnice aspoň zavolat,tak jsem to udělala spíš pro jeho klid, jenže sestra mi do telefonu řekla, ať si zbalím tašku a přijedu.Tak jsem si šla ještě v klidu vyfénovat vlasy, dobalit poslední věci a asi v 10 hod jsme vyrazili do Bohunic, máme to asi 15 minut cesty.Tam mě přijali, paní doktorka se nejdřív podívala, jak to vypadá a řekla:"No výborně, 1-2cm"!Tak jsem si říkala,že to bude ještě na dlouho, sestřička natočila monitor a pak jsme se šli "ubytovat" na pokoj.11.30 hod už se mnou začaly kontrakce docela kroutit a začínalo to pěkně bolet.PA navrhla klystýr,, tak jsem souhlasila a za 5min už mě nalívali.Na záchodě se mi pak udělalo hodně špatně, cítila jsem,že budu muset zvracet, celé tělo mi mravenčilo a tak jsem nevěděla, jak to udělat.Než jsem to stihla vymyslet, už jsem zvracela tu půlku rohlíku, co jsem ještě ráno stihla sníst.Pak jsem šla do sprchy na balón,ale to už vůbec nepomáhalo, začalo to dost šíleně bolet a tak jsem se šla svíjet na postel.V 12.30 mě prohlídla PA a prý 7-8 cm, takže fakt rychlost za tu hodinku.Sestra se vyjádřila, že tak do večera už to bude, to mě vyděsilo, protože už to byla taková bolest, že se to ani popsat nedá.Přítel byl zrovna pryč, protože jel ještě pro nějaké věci, ale PA se vyjádřila, že by mi ráda už píchla vodu ať se to rozjede, tak ať ho zavolám zpátky, aby to nepropásnul.Asi za půl hodiny přijel, PA píchla vodu (čekala jsem bolest,ale nijak jsem to necítila)a v tu chvíli začaly opravdu krušné chvilky, bezmocně jsem brečela bolestí, drtila svému drahému ruce a začala jsem uvažovat, že pokud mi nedají něco proti bolesti, tak snad umřu i když jsem byla zásadně proti epidurálu, kdyby mi ho v tu chvíli nabídli, asi bych souhlasila, ale nikdo nic a tak jsem trpěla jako zvíře.Když jsme byli na pokoji sami, začalo to bolet už tak, že i když proti své vůli, začala jsem při kontrakci křičet jako pavián, sestry hned přiběhly, prý ať jdu ještě do sprchy, že se hlavička ještě neprořezala přes branku, ale věděla jsem, že tam nedojdu ani omylem a začala typicky prohlašovat, že už to nevydržím.Bylo asi 13.30 a PA,že prý ještě nemůžu tlačit, když mě to nenutí, tak že aspoň počkáme, až budu cítit ten tlak na konečník.A zase odešla.Od této chvíle už jsem ječela jako tarzan při každé kontrakci a ve chvilkách klidu jsem se zase všem omlouvala, že dělám takové scény, žádný tlak jsem pořád necítila a když mě slyšeli tak ječet, tak už na mě naběhly ve větším počtu a po chvilce váhání mi řekli, ať teda zkusím začít tlačit, abych tu bolest nějak přebila.Tak jsem se do toho pustila, každý stah asi tři zatlačení, jenže branka byla pořád ještě trochu úzká.Chtěli, abych tlačila na boku, to mě bolelo ještě mnohem víc a tak jsem se proti jejich vůli otočila zase na záda a začala tlačit vší silou, i když jsem žádný tlak pořád necítila.Pak najednou PA, že už vidí tmavé vlásky,ale že mě bude muset nastřihnout, to nebolelo a z posledních sil jsem se rozhodla, že už do dotáhnu rychle do konce i když už jsem měla před očima hvězdičky, přítel měl ode mě úplně rozdrcené a okousané ruce.Když jsem pak už sama viděla pár vlásků, dodalo mi to sil, v tuhle chvíli už jsem cítila jakýsi tlak, ale nijak silně.Na dvě zatlačení se porodila hlavička a na třetí zbytek tělíčka.Hned na mě prcka položili, bylo to strašně zvláštní,jen mi bylo líto, že mě hned nezačala polívat mateřská láska, chtěla jsem hlavně spát, byla jsem maximálně vyčerpaná.Bylo 14.30 hod a měli jsme to za sebou, vážil 2880g a měřil 51cm.Přítel mi poděkoval, řekl, že mě moc miluje a malýho si taky hned zamiloval, bylo to moc hezké.I přes tu šílenou únavu jsem stejně do rána neusnula, hrozně mě bolel ten nástřih, ale hlavně jsem si Adámka musela pořád prohlížet a neuvěřitelně si ho zamilovala.Mateřský pud a láska se mě stoprocentně zmocnili a vím,že to za to stálo!Během pobytu v nemocnici se nám úspěšně podařilo zahájit kojení a teď už jsme spokojeně doma a je nám krásně!I když to bylo bolestivé, bylo to dost rychlé a vlastně na to asi nebudu vzpomínat ve zlém.Celý nemocniční personál byl skvělý a nemám si vlastně na co stěžovat!Všem ostatním přeji podobný úspěch.