Porod - nové diskuze

TP 2.2.

Holčičky, tak já také vyhlašuji tipovačku. Kdo mne už znáte a dopisujeme si, tak víte, že u mně je vše extrém.....Už 13.12. jsem měla málem předčasný porod, kontrakce mám pořád, malej má hlavičku dole už od 27tt a už 3 den mám buď výtok nebo je to zátka.V úterý jsem byla na toku a to mně málem Dr poslal rovnou na sál, ale zase podle UZ je prý vše v poho, takže mi řekl, že to může být dnes a nebo také za tři týdny. Docela mi pomohl, co?hihihi

TP 3.2.

Tak oficiálně vyhlašuju tipovačku Termín mám sice "až" třetího února, a ani mi nepřipadá, že by se něco dělo - bříško pořád roste, nezdá se mi, že by kleslo, cítím se fajn, neotékám, kromě občasné slabé krátkodobé bolesti jako před MS a sem tam nepříjemného píchnutí v podbřišku, které mě donutí jít do předklonu + bolesti v tříslech, jako by mi tam někdo přiškrtil žíly, na sobě nic nepozoruju..všichni říkali, jak jsou ty poslední týdny hrozné, a já se cítím líp než dřív, jen jsem trochu víc nervózní a samozřejmě přemýšlím, jaké to všechno bude a co mě čeká, ale opravdu se necítím na to, že bych taky mohla každým dnem porodit. Poslíčky nemám, hlenová zátka neodchází, nic..je to normální? Mám počšítat s přenášením? To snad neee...i když CS už mám 6, malá má hlavičku tak natlačenou dole, že už ani na utz nejde pořádně změřit, podle doktorů ještě 20.1. přijdu na kontrolu a pak už dorazím jen na příjem na sál, ale známe to Mám podezření, že mi i udělal Hamiltona, ale jistě to nevím, zatím se nic neděje..tak jsem zvědavá, který den to bude Tak šup sem s tipama, ať se mám čeho chytit

Není to vždy tak, jak se píše

Zdravím všechny nastávající maminky a chci se podělit o zkušenost. Před narozením své dcerky jsem si půjčila pár knížek z knihovny. Myslím, že mi to stačilo, protože jsem se dověděla tu nejdůležitější věc, jak tlačit. Všude se také píše, že porod začíná pomalu kontrakcemi po 10-20 min. Mě začal porod trochu jinak. V noci na pondělí mě začaly bolet klouby a začala jsem mít teploty. Ještě v úterý jsem srážela teplotu paralenem (manžel se běžel zeptat do lékárny). Ve středu ráno jsem šla ke svému doktorovi a ten mi oznámil, že jsem už otevřená na tři cm. Divil se, že jsem nepoznala porod. Jenže nikdo nikde nepíše, že můžou být bolesti bez přestávek a jako při chřipce. Po příjmu v nemocnici jsem dostala antibiotika a porod mi museli vyvolat. V deset večer jsem porodila holčičku celkem bez problémů, jen mě museli několikrát nastříhnout, protože měla vztyčenou ručku. Jinak si myslím, že jsem měla porod krásný a ani bolesti nebyly nic hrozného. Docela jsem si to užila.

Mam dotaz

Ještě jsem nerodila, ale začínáme plánovat miminko a asi jediný čeho se u porodu bojim je nástřih, ten přeci musí strašně bolet ne? Nebo to jen hrozně zní a vypadá?

Náš porod

Ahoj,tak taky vám sdělím svůj zážitek z porodu.Termín jsme měli 24.9.2008 a očekávali jsme prvního potomka.Vypadalo to že budu přenášet,strašně jsem chtěla aby náš poklad už byl venku.Nejen z těch útrap probdělých nocí a bolestí celého těla,ale že jsem se těšila až poprvé spatřím naše miminko.Ta touha překonávala i mé obavy z porodu.Měla jsem samozřejmě strach,ale ne takový.V pátek 19.9. přijel manžel domů z práce,položil mi obvyklou otázku,jak sme se měli.Postěžovala jsem si jak mě mimi zlobilo:-).Sehnul se k mému bříšku,pohladil ho a řekl,že mě nemá zlobit a ať už jde ven.Poté jsem se oblékla a jeli jsme nakoupit.Říkali jsme si,že to je asi náš poslední víkend ve dvou,tak si ho v rámci možností užijem.Nakoupili jsme si,dokonce i maso,že si ho naložíme a uděláme si takovou menší grilovačku.Zbytek dne proběhl v pohodě,večer jsme ulehli ke spánku.20.9.,sobota,půl třetí ráno.Vzbudila mě taková divná bolest.Pochvíli to odeznělo a ani ne za 5 min jsem ucítila znova tu bolest.Vstala jsem a šla na záchod.Bolest se pořád vracela.Bylo mi jasný,že to jsou kontrakce.Měla jsem strach,že to nepoznám,ale poznala.Vrátila jsem se do ložnice a vzbudila manžela.Ten ihned,že vyrážíme do porodnice.Umyla jsem se,oblékla,vzala věci a už jsme jeli.Po dlouhém vyšetření mi sdělili,že to na porod ještě není,ale že si mě tam nechají.Manžela jsem poslala domů a já si šla lehnout na lůžko.Porodní asistentka mi kladla na srdce,abych zkusila usnout,abyh se prospala,že kdybych opravu náhodou rodila,tak ať sem odpočinutá.To sice bylo hezký,ale umíte si představit usnout,když máte kontrakce.Za hodinu,v 6.15,jsem šla znovu na vyšetření.A jelikož jsem se zase o trochu více otevřela,tak mi sdělili,že už to dotáhnem do konce.Zavedli mi klystýr.Když už jsme byla konečně vyprázdněná,mohla jsem zavolat manželovi.V 9.30 mi píchli vodu a pak už to jelo.Kontrakce byly čím dál víc silnější a nesnesitelnější.Horor bylo pro mě natáčení,ležet na tom lůžku přes 20min bylo jedno z nejhorších utrpení.Strašně mě pomáhalo chodit nebo hopsat na míči.Manžel stál pořád při mě,povzbuzoval,opravdu se snažil.Mě to bylo ale úplně jedno,chtěla jsem jen aby to už skončilo.Měla jsem hrozný hlad a taky se mi chtělo děsně spát.Vždy když nastala pauza mezi kontrakcemi,tak jsem málem usnula.Po 11h nastaly ukrutný bolesti.Sály byly 3 a všechny obsazený,další jedna byla na příjmu a porodni asistentka byla jen jedna a ještě ke všemu zrovna měnili službu doktoři a sloužil ten,kterého jsem nechtěla.Pravda je,že mi to v tu dobu bylo zcela jedno,jaký doktor zrovna slouží.V 11.30 přicházeli už takové kontrakce,že sem si myslela,že opravdu porodím.Asistentka jen ať dýchám,že ještě nerodím a odešla.Chytla jsem se manžela a řekla mu,ať někoho zavolá,že prostě rodím.Tak nakonec přiběhla,koukla na mě a zavolala doktora.Přišel a že by to mohlo jít.Třikrát a nic.Mezitím mě nastřihli,vůbec to nebolelo.Můžu vám říct,že jsem měla spousty přečtených článků co dělat při porodu,v tu chvíli jako kdych nic nečetla,nevěděla jsem nic!Byla jsem v háji s dechem,vůbec jsem to nemohla rozdejchat a to jsem nekuřačka,strašný.Píchli mi vyvolávačku kontrakcí(nebo něco takového,já vlastně ani nevím) a doktor se na mě podíval a řekl vážným hlasem,že přijde velká kontrakce a že musím pořádně zatlačit,že už neslyší ozvy miminka.To mě vyděsilo a dala jsem do toho všechny síli co jem měla a najednou taková úleva,když ze mě vyšla naše malá princeznička.Ve 12.02 byla na světě.Vůbec si nepamatuji,kdy poprvé zabrečela,byla jsem asi v takové té agónii nebo co.Spolu s manželem a naší dcerkou jsme strávili dvě hodiny na sále.Byl to neuvěřitelný pocit,konečně máte svého drobečka na svých prsou,můžete ho pohladi,pomazlit se,prostě něco krásného.Malou si pak odvezli sestry z kojeneckého a já se šla dát dohromady.Vůbec jsem nemohla vstát z lůžka.Když jsem se postavila na nohy,nemohla jsem se najednou nadechnout a bylo mi na omdlení,to je prý normální stav.Manžel mě vyprovázel do sprchy,hlídal mě,abych někde nespadla.Myslím,že bez mého manžela bych to tak nezvládla,jsem mu vděčná,že tam byl se mnou.Pak jsme se s manžílkem rozloučili a sestra mě odvedla na pokoj,tam jsem konečně dostala najíst a se sestrou z kojeneckého jsem se domluvila,že mě malou můžou přivézt za hodinu,že si chvíli pospím.Moc jsem toho nenaspala a s malou už vůbec ne.Strašně jsem se těšila domů.Ty vizity a taková ta buzerace,to na mě není,byla jsem šťastná když jsme mohli jít domů.Po třech měsících bolest z porodu vyprchala a těším se až pořídíme za pár let naší Denisce sourozence.

dobrunda

Holky,nevíte,zda už má mimíska?Už má po obou termínech a zatím už týden žádná zprávička od ní.

císařský řez

Naše Madlenka přišla na svět 17.12.2008 císařským řezem 14 dní před trmínem. Od 11.12.2008 jsem ležela na gyndě a myslela si ,že budeme mít krásné datum 12.12.,ale to jsem se přepočítala.Přijali mě z důvodů 1.konec pánevní 2.téměř žádná plodová voda.No nakonec pan primář při indikacích mi řekl,že času do termínu je ještě dost a že se třeba ještě otočí a že mi udělají veškerá vyšetření a pak se uvidí.Já byla dost vyděšená,protože první těhotenství skončilo potratem právě k vůli tomu,že mi odešla všechna plodová voda a to už sem byla 19 týden!!!No po všech vyšetřeních kdy ozvy byly hraniční,plodové vody nepřibylo,mimi se neotočilo a navíc se zjistilo,že nečůrá - potencionální další problém,mi řekli,že teda domů mě nepošlou,ale řezat mě zatím taky ještě nebudou. Přiznám se že nastal víkend a já byla čím dál víc vyděšená ,vystrašená,snad i hysterická a celou sobotu i neděli jsem do doktora,který měl službu pořád dokola hučela,aby už mě řízli,jina,ŽE SE ZBLÁZNÍM!!!Nakonec mi v něděli večer slíbil,že v pondělí ráno příjde a na velké vizitě to protlačí!!!Protlačil,ale musela jsem si ještě až do středy počkat.Nakonec z toho vyplynulo,že problém byl v tom,že mě nechtěli řezat ve 37tt,ale 38tt už zas takový problém nebyl.Nechala jsem si píchnout epidurál,jen proto,že pro mimi je to bez zátěže,ale přiznám že hodinu před tím jsem silně uvažovala o tom,že se nechám uspat!!Přece jen je to divné jít na operační sál s vědomím,že vás budou řezat.No pak se ty obavy nějak rozplynuly,píchli mě položili na stůl a najednou jsem měla jiné starosti.Kromě krku a hlavy jsem necítila nic,měla jsem pocit,že moje plíce jsou velikosti vlaškých ořechů a pořád jsem se snažila upoutat něčí pozornost,aby mi to rychlej uteklo a nesoustředila se na to co cítím....a netrvalo dlouho a uslyšela jsem chroptění a pak mi řekli,že je to holčička a pak sem slyšela nejkrásnější křik na světě....a bylo to!!!Tatínek byl na blízku a tak naši Madlenku ošetřil,umyl a zvážil a pak spěchal utěšit mě,že má všechno co má mít a nic nemá navíc!!! Když mě přivezli na pokoj měla jsem ještě slzavé oči,ale už sem zase reálně myslela a poučená z místních diskusí si hlídala každý pohyb hlavy,abych se vyhla možným nepříjemným migrénám,které po epidurálu mohou nastoupit.První vstávání po 12 hodinách bylo opravdu strašné!!!Ale nakonec jsem to zvládna a došla až do sprchy a zase zpět do postele.To bylo to nejhorší - vstát a zase si lehnout.Každým dnem to bylo ale lepší.Dnes jsem 19 den po porodu a běhám, pčíkám, kašlu,jakoby se nic nestalo.Přeju Vám všem,aby porod byl procházka růžovým sadem a brzo jste měly v náručí vašeho drobečka!!!!

ahojky tak zkuste poradit či tipnout dneska 39+4 termin 5.-6.1. večer už začaly bolesti které přijdou a odejdou a to trva i pres den,zatka mi dneska odešla. kdyby člověk věděl na co čeká...

Nejhorší den mého života

ahoj holky, tak už jsem se dostala k tomu,abych vam napsala ,jak jsem přivedla na svět moje mimi..termín porodu jsem mela .termín porodu jsem měla 10.8.2008,všechny kamarádky kolem mě co měly termín až po mě už dávno odrodily a já pořád nic..jen ty nervy a strach byly ooobrovsky...týden po termínu mi odpol začaly bolesti,do večera se stupnovaly, v jednu v noci jsme jeli do porodnice.Tam mi natočily monitor a a všechno najednou ustalo a bolesti byly pryč.Připadala jsem si jak ta nejvetší trubka...nechaly si mě tam,stejně bych šla další den na příjem.Ráno po vizitě to začalo znovu,pomalu jsem se otvírala,proklínala jsem se,zanadávala si,odpoledne se to opět zastavilo,bylo mi už do breku,chtěla jsem to mít za sebou.Poslala jsempřítele domů,že prý to dneska určitě nebude. v devět večer nastoupily ukrutný bolesti,doktorka mě vyšetřila a už jsem volala domů at kouká přifofrovat do porodnice.vše bylo zatím v pohodě.Když jsem byla na osmi cm malé začaly padat pulzy,monitir se rozječel a já coby zdravotní sestřička věděla že něco není v pořadku. Na císaře už to nešlo, napíchaly do mě kapačky,nastřihly až k zadku a malou ze mě doslova vytlačily loktama.to byla úleva.... určitě to všechny znáte...,čekala jsem až mi malou položí na bříško a pořád nic.pak mi jí přítel přinesl ukázat zabalenou,ani jsem si jí nestačila prohlídnout a už mi jí brali že se jišpatně dýchá.. dlouho mě šili,to mi přišlo ještě horší než samotný porod.pak nám přišli oznámit že se něco děje a že malou povezou do prahy na vyšetření a že bude ležet na jipu. doktorka mi zařídila že jsem jí ještě mohla vidět.ležela v inkubátoru,přivázáná,kolem ní samé hadičky,horší pohled snad už to nemohl být.poslední slova byla že má asi něco ze srdíčkem,to víte,řvala jsem jak želva.dovezli mě na pokoj a at prý na to nemyslim!!!!! to se někomu řekne...druhý den mi přišla doktorka z novoroz.odd řict že je malá na jipu v motole a že má zápal plic...vdechla plodovou vodu která už byla zkalená.... no at to zkrátím....byly to nejdelší a nejhorší dva dny mého života,měla jsem miminko a neměla,ani jsem pořádně nevedela jak vlastně vypadá atak.bylo mi strašně smutno a hrozně jsem se těšila až jí přivezou zpět.... ten den D nasatal po dvou dnech,celý denjsem stála u okna a čekela,konečně jsem se dočkala a byla ze mě ta nejštastnější máma pod sluncem.Vím že to dopadá i hůře,ale nikomu bych to nepřála zaít ten strach. všem mimčům co se narodí a nejsou uplně zdravoučký taak přeji brzké uzdravení a štastný návrat k maminkám, a vám maminky držím všechny palečky

Můj porod "první"

Začalo to zhruba v 28 týdnu verdykt dr byl začínáte se nám otvírat musíte doma ležet.Děti ztím nemám ale celej den ležet to mi moc nešlo ale v rámci mích mezí jsem ležela jak jen to šlo nicméně vezmu to rychle po 3tydnech ležení doma 31tt jsem stejně nastoupila do nemocnice s častým tvrdnutím břicha(kontrakce).Ty mi uspěšně zastavili kapačkama a lékama,bylo mi řečeno že nejméně do 36 to musím udržet v bříšku.Válčili jsme celích 5 týdnů co jsem ležela v nemocnici do toho mého 36ttpak mě propustili domů.paní doktorka mi řekla že alespon 14dní by bylo dobrých.V37tt jsem byla na kontrole byla to středa vše bylo ok a prý jsem holka šikovná a mrnouse ještě týden přemluvím ve čt v 20:00 mi začali kontrakce čekala jsem jestli přejdou asi do 23:30 pak jsme vyrazili do porodnice v autě jsem příteli jěště řekla že jedem domů že to je dobry ale nebylo znovu kontrakce a silná.Po příjezdu jsem zjistila že v noci nebudu jediná rodička ale slečna předemnou tam byla na sale od20:00 já šla na přípravnu na křivku pak že teda rodit budu v 1hod mi píchli vodu vzali mě vedle slečny kromě toho že jsem přítele kousla jsem ho vylekala tím že dr mi píchal kanilu a malímu koukala hlavička takže měl strach to ho prej viděsilo nejvíc.Že dr je někde uplně jinde než by měl být ale malího chytil uplně s přehledem.Ještě mu pomáhal s ramínkama.Standa se narodil ve 2:18 měl 51cm a 3450g byl o 3tydny dříve.Mimochodem jsem rodila o pul hodiny dřív než kolegině.Díky bohu jsem měla velice rychlí porod ale všechnu bolest přebyl prvnípohled a dotyk když mi ho ještě špinavého položili na bříško už jsem ji ho ani nechtěla vrátit.Je to dlouhý povídání ale pro mě to byl opravdu silný zážitek

náš porod

ahoj, tak se nám narodil syn Marek viz.Termíny porodů...Porod proběhl vyvoláním, protože jsem přenášela a tak jsem měla nástup 16.12.do porodnice. Ráno se mnou sepsali papíry pak podali tabletu a začali mírné kontrakce. pak čekali až se více otevřu a píchli vodu a nasadili antibiotika a kontrakce byly silnější pak jsem to rozdýchávala a uvolňovala se ve vaně. Každou chvíli mě sledovali na monitoru ozvy a pak už jsem byla připravená, tak jsem mohla tlačit. Marek se narodil v 17:06. Takže celkem asi všeho všudy 8,5 hodiny to vše trvalo. Měla jsem z toho strach, ale dalo se to vydržet. Velkou podporou pro mě bylo i přítomnost manžela po celou dobu porodu. To pro mě bylo velice posilující, už jen pouhá jeho přítomnost, moc mi pomáhal a byl suprovej. Po porodu mě ještě zašívali,protože Mareček protlačil společně s hlavou i ruku, takže jsem byla kromě nástřihu i natržená. měla jsem prý závažné poranění. Šití trvalo snad dýl než 2.doba porodní, ale i přes to všechno to stálo za to a ten malý uzlíček mi to vynahradil. Pak už nám malého přinesli na lůžko a mohli jsme se všichni 3 společně jen tak radovat asi 2 hodiny jsme jen leželi a prožívali obrovské štěstí. A to prožíváme i teď, jsme nešťastnější rodina.P.S. Chci se vás ještě zeptat ta jizva - něčím jste ji mazali? Nebo speciálně jste se ošetřovali? Mě to teď po týdnu nějak k večeru bolí a tak i trochu svědí, ale to asi ty stehy se už pouští. Díky za rady ahoj

Marek

Ahoj, holky píšu po dlouhé době. Těhotenství probíhalo dobře, tak jsem jen pročítala a virtuálně byla s vámi. 16.12. se pro nás stal nejhezčím dnem narodil se nám v 17:06 syn Marek vážil 3665g a měřil 52 cm. Porod jsme zvládli v pohodě za podpory manžela. Malý teď spí a já už jsem si taky docela odpočala. Jsme nejšťastnější rodina.