císařský řez - diskuze

Naše Madlenka přišla na svět 17.12.2008 císařským řezem 14 dní před trmínem. Od 11.12.2008 jsem ležela na gyndě a myslela si ,že budeme mít krásné datum 12.12.,ale to jsem se přepočítala.Přijali mě z důvodů 1.konec pánevní 2.téměř žádná plodová voda.No nakonec pan primář při indikacích mi řekl,že času do termínu je ještě dost a že se třeba ještě otočí a že mi udělají veškerá vyšetření a pak se uvidí.Já byla dost vyděšená,protože první těhotenství skončilo potratem právě k vůli tomu,že mi odešla všechna plodová voda a to už sem byla 19 týden!!!No po všech vyšetřeních kdy ozvy byly hraniční,plodové vody nepřibylo,mimi se neotočilo a navíc se zjistilo,že nečůrá - potencionální další problém,mi řekli,že teda domů mě nepošlou,ale řezat mě zatím taky ještě nebudou. Přiznám se že nastal víkend a já byla čím dál víc vyděšená ,vystrašená,snad i hysterická a celou sobotu i neděli jsem do doktora,který měl službu pořád dokola hučela,aby už mě řízli,jina,ŽE SE ZBLÁZNÍM!!!Nakonec mi v něděli večer slíbil,že v pondělí ráno příjde a na velké vizitě to protlačí!!!Protlačil,ale musela jsem si ještě až do středy počkat.Nakonec z toho vyplynulo,že problém byl v tom,že mě nechtěli řezat ve 37tt,ale 38tt už zas takový problém nebyl.Nechala jsem si píchnout epidurál,jen proto,že pro mimi je to bez zátěže,ale přiznám že hodinu před tím jsem silně uvažovala o tom,že se nechám uspat!!Přece jen je to divné jít na operační sál s vědomím,že vás budou řezat.No pak se ty obavy nějak rozplynuly,píchli mě položili na stůl a najednou jsem měla jiné starosti.Kromě krku a hlavy jsem necítila nic,měla jsem pocit,že moje plíce jsou velikosti vlaškých ořechů a pořád jsem se snažila upoutat něčí pozornost,aby mi to rychlej uteklo a nesoustředila se na to co cítím....a netrvalo dlouho a uslyšela jsem chroptění a pak mi řekli,že je to holčička a pak sem slyšela nejkrásnější křik na světě....a bylo to!!!Tatínek byl na blízku a tak naši Madlenku ošetřil,umyl a zvážil a pak spěchal utěšit mě,že má všechno co má mít a nic nemá navíc!!! Když mě přivezli na pokoj měla jsem ještě slzavé oči,ale už sem zase reálně myslela a poučená z místních diskusí si hlídala každý pohyb hlavy,abych se vyhla možným nepříjemným migrénám,které po epidurálu mohou nastoupit.První vstávání po 12 hodinách bylo opravdu strašné!!!Ale nakonec jsem to zvládna a došla až do sprchy a zase zpět do postele.To bylo to nejhorší - vstát a zase si lehnout.Každým dnem to bylo ale lepší.Dnes jsem 19 den po porodu a běhám, pčíkám, kašlu,jakoby se nic nestalo.Přeju Vám všem,aby porod byl procházka růžovým sadem a brzo jste měly v náručí vašeho drobečka!!!!