Porod - nové diskuze

jak se rodí štěňátka

Říkala jsem si, že vám sem musím dát chovatelky popis porodu štěnátek. pro srovnání s našima lidskýma. Mají to holky celkem podobné. Je to napsané takovou pěknou formou tak i pro pobaveníhttp://www.chicory-canecorso.cz/porod2011.htm

Můj porod 18.3.2011

Tak se konečně dostávám k tomu, abych vám popsala můj porod.11.3.(pondělí) jsem byla na pravidelné kontrole, doktor mě prohlédl, řekl mi, že jsem již připravená k porodu, a že do pátku bude malý na světě. Já tomu nevěřila,vždyť termín jsem měla až 8.4. Každopádně mě na 18.3.(pátek) objednal na kontrolu. No a od čtvrtka asi od 22hod mi začali mírné bolesti. Byly asi po 25 min. Když byly 4 hodiny ráno, bolesti byly stále, ale po 15 min. Tak jsem si šla dát vanu. Bolesti nepřešly. Ráno říkám přítelovi, tak dneska to asi bude. On tomu moc nevěřil. Ráno jsem se vypravila na kontrolu k mému doktorovi a řekla jsem si, že on rozhodne co dál. Jestli to už je porod nebo ne. Bolesti už byly po 10min:-)Sestřička mi naměřila tlak 150/90, což jsem věděla, že se něco děje, tlak mívám normální. Doktor mě vyšetřil a řiká: ježišmarja ženská, vy budete rodit, za dvě hodiny může být malej venku. Tak mě tchýně odvezla do porodnice. Proběhl příjem, napojili mě na monitor a píchli vodu. Do té doby jsem si říkala, že to je v poho, že ty bolesti nejsou tak hrozný, ale pak to přišlo. Pak mě doktor bral na ultrazvuk a představte si, já měla kontrakce co 5minut a nechali mě jít po svých. Cesta trvala tak 3 minuty, ale bylo to hrozný. měli jste vidět ty pohledy maminek, které čekaly na ultrazvuk. Asi jsem je dost vyděsila, a to jsem nevydala ani zvuk. Každopádně po ultrazvuku jsem šla na sál. Bolesti mi přišly už k nevydržení. Ani klystýr mi nedali, to se nestíhalo. Nakonec jsem na sále strávila 40 minut, než se malý dostal ven. Doktor mi řiká, teď musíte pořádně zatlačit, jinak musíme použít kleště. Malej tam měl nějakou zvláštní polohu. Já zatlačila, sestra mi skočila na břicho a najednou jsem pocítila obrovskou úlevu a následný pláč. Když mi malýho dali do ruky, byl to ten nejhezčí pocit, jaký jsem kdy zažila. No a pak přišlo na řadu šití, to bylo snad nejhorší z celého porodu. Jinak ani nevím, že mě nastřihávali(jestli vůbec).

Ema 12.5.2011

Furt s tím nějak bojuju, ale co Ráno 11. mě začalo pobolívat břicho. S manželem jsem si z toho dělali srandu, že má malá ještě čas, že má být, dle slov pana doktora, o týden opožděná, tak jenom poslíčci... Poslíčci slabí, po pěti minutách, tak jsem to neřešila. Termín jsme měla \"až\" 17. Taška do porodnice nenachystaná, na co taky, že, když nerodím Furt jsem si říkala, že to mám na háku. Ještě jsem připravila dort na zítřejší oslavu, odpoledne jsem si na hoďku šla zdřímnout, bolesti stále, ale po půl hodině už jenom. Měla jsem radost, že se to uklidňuje. Odpoledne manžel domluvil, že pojedeme k taťkovi, že potřebuje s něčím pomoct a že tam přespíme. Prostě pohodový den. Kolem šesté jsem vyrazili, pokecali, manžel dat s taťkou nejedno pivo i tu náhle mi v deset večer odešla hlenová zátka a pak začaly bolesti. Taťka se hrozně bavil s manželem nad pivem s tím, že máme ještě hromadu času, a že by malá mohla počkat do 13. na jediný pátek 13. v tomto roce... Kolem půlnoci už byly bolesti po pěti minutách a docela sílily. Sama sebe jsem se snažila přesvědčit, že to ještě přejde a že ještě rodit nebudu. Ve dvě ráno jsem to už nevydržela řekla jsem, že musíme jet. Měla jsem hrůzu, manžel značně pod vlivem, ale co se dá dělat, já bych se sama neodvezla. Tak jsem z Kuřimi vyrazili do Brna, cestou nabrali moji mamču, aby mě nachystala tu kabelu, kterou jsem furt odkládala. Hrozně vtipný bylo, že jak jsme sedli do auta, tak ty bolesti ustupovaly, a tak jsem se snažila manžela s mamkou přesvědčit, že ještě ne, že jenom planý poplach Nakonec jsem tedy ve 3/4 dorazili do porodky s nálezem otevřená na 1 cm, kontrakce po sedmi minutách. Udělali mi klystýr, s tím, že by se to mělo rozběhnout, pak mě hnali do sprchy - to mi moc dobře nedělalo a pak se začaly kontrakce zpomalovat - po teplé sprše Podle slov lékaře se porod zastavuje, já na 3 cm, a dají mi něco proti bolesti a na spaní, pošlou mě na pokoj si odpočnout, že bych na tři hoďky mohla usnout bez bolestí. Řekla jsem si super, unavená jsem byla jak čert, díky tomu jsem měla vysoký tlak, dokonce mi na to dávaly prášek. Jenže jenom, co mi píchly to cosi na spaní a proti bolesti, bolesti se mi vrátily a docela intenzivně, od té doby po třech minutách. Nebylo by to tak strašný, kdyby se mi tak proklatě nechtělo spát, po tom oblbováku Najednou jsem se začala krásně otevírat a už v deset jsem byla otevřená na 9 cm, to už by se skoro mohlo rodit, ale malá ne a ne sestoupit. Sestra mi píchla vodu - vůbec jsem to necítila, oproti tomu, jak některý holky říkají, že je to hrozný - a stále se nic nedělo, jenom ty bolesti byly čím dál častější. Sestra mi doporučila chodit, aby malá sestoupila. Jenomže to prostě nešlo. Já byla tak unavená, že mezi kontrakcema jsem regulerně spala, neudržela jsem se na nohách manžel řekl, sestře, že nemá šanci mě udržet, tak mě poslali si sednout na cosi, taková jakási houpačka na zavěšení, z toho jsem jim taky padala, hrůza. Jak už jsem přijela unavená a nevyspaná do porodnice a oni to podpořili tou injekcí, tak jsem opravdu spala. Bych si řekla, že když spím, že to bude lepší, ani náhodou, každá kontrakce mě vzbudila, dosti nepěkně, já si ji odhekala a zase mi padala hlava, ani nevím, že v době těch tří minut tam byl doktor a prohlížel mě tak veselo se mnou bylo na pokoji O půl jedné už dr rozhodl, že jdu na sál, tam mi napíchli ještě oxitocit s tím, že počkají 15 minut, jestli nějak sestoupí a kdyžtak by se šlo na císaře. Já už byla tak unavená, fyzicky, ale hlavně psychicky, že jsem se na sále zhroutila psychicky, propukla jsem v usedavý pláč, že nechci, že už chci, aby to ukončili, ale hned, opravdu jsem je prosila a bylo děsně, hrozně děsně, prostě jsem to vzdávala, takhle mi ještě v životě nebylo. Ta bolest nebyla tak strašná, ta se dala vydržet, ale ta psychika totálně jsem se zhroutila. (i teď, když to píšu a vzpomínám na to, tak brečím ) Na koze mě museli připoutat, protože jsem prostě nechtěla, nemohla a nešlo to. 15 minut uběhlo a nic, pak dalších 15 připoutaná na koze a dr rozhodl, že zkusí kleště. Tlaky jsem stále necítila, ale zato jsem cítila, jak se to cosi do mě snaží dostat, pak obrovská bolest - pěkně jsem si zařvala - a to byl nástřih, protože ho dělali defakto za živa a ne až je hráz natáhlá a neprokrovená. Když měl ve mě kleště, tak jsem konečně začala trochu cítit ten tlak, ale tlačení nešlo, nešlo. Zavolali další sestru, co mi hopsala po břiše, docela solidně, bolelo mě pak ještě týden. Malá vyšla ven až na čtyři kontrakce. Tak jak se prý má na každou kontrakci tlačit 3x, to jsem nedala. 2x a víc jsem nemohla. Mezi kontrackema mi dávali kyslík, ale to mi říkal až manžel, já jenom tak nějak matně vím, že se mi hrozně dobře najdenou dýchalo. Když mi pak malou dali na břicho, jako by bylo všechno pryč. Chvíli jsem na ni koukala, bylo mi krásně, ale oči mi padaly... Šití bylo v pohodě, protože to opravdu dobře umrtvili, nato, že mě šili hodinu si vůbec nic nepamatuji. Jenom jednou jsem se s hrozným trhnutím vzbudila, ale to bylo proto, že se mi něco zdálo A malá nesestupovala proto, že měla pupečník jednou kolem krku a 2x kolem těla. A to se jim ještě ke konci začala ztrácet s ozvama. Já k tomu zaujala takový postoj, že nebýt toho, že jsem byla strašně unavená a nedostat tu blbou injekci na spaní, mohlo to být jiný, pocitově jiný, ale nikomu to nedávám za vinu, že to bylo jaký to bylo, ale byl to hrozný zážitek co do psychiky. Fyzická bolest se zapomene, ale rány na duši, těm to trvá dýl. A co mi přišlo zajímavý, že kontrakce bolely, ale ten samotný porod, když šla ven, to tlačení, to už mě vůbec nebolelo snad jediný pozitivní S manželem jsem se s odstupem pár týdnů bavili, jaký to bylo pro něj. Prý to byl pro něj hrozný zážitek a nerad by ho opakoval, cítil se hrozně bezmocný a nejhůř mu bylo, když mě připoustali na koze. Kdyby prý šel někdy znova k porodu, nevylučuje, že by zbaběle utekl... Takže vůbec ne, jak říkaji chlapi, že to bylo to nejúžasnější, co kdy zažili, ale spíš naopak Docela mě to mrzí, ale na druhou stranu ho chápu, viděl mě totálně na dně a nemohl s tím nic udělat, nijak mi pomoci.A jako snad za odměnu je Emička hrozně hodná, v noci spinká, prostě (zatím) milionový dítě.

6 neděl

Moje šestinedělí skončilo sice už před týdnem, ale včera jsem byla u dr., všechno je v pořádku, krásně zahojený, prý jako bych ani nerodila, no nevím, poté, co mě šili skoro hodinu... Její názor nesdílím, přijde mi v jednom místě, že je to hrůza... Jizva mě pořád táhne a je opět v tom samém místě tuhá :/ Hned jsem chtěla antikoncepci, protože po takovým porodu další nechci zažít. Prášky mě tentokrát nějak neoslovily, takže jsem vyzkoušela injekci, uvidíme, snad bude fungovat na 100 % Začátek šestinedělí, poté, co mě pustili domů byl hrozný. Jsem se v tom totálně vezla, furt jsem bulela, měla jsem pocit, že nic nezvládám, nic se mi nechtělo, prostě byla jsem skoro až na dně. Po týdnu se to konečně zlepšilo, já začala chodit ven a \"užívat\" si to mateřství. O mlíko jsem naštěstí nepřišla. To spíš na konci šestýho týdne mě začaly prsa měknout a míň se nalívat, i malá míň přibrala, ale zase jsem to rozkojily A sex po šestinedělí, no super. Já to nevydržela a manžela jsem ukecala už po čtyřech týdnech. Očistky mi skončily zhruba po třech a já už se cítila dobře. Jenom je to furt takový \"opatrný\" protože ta jizva prostě táhne, a to se snažím ji občas masírovat... Ale i tak super, měla jsem z toho hrozný strach.

červencová miminka

akilah 2.7. porodila 26.6.luce.lenka 21.7. a 22.7.Marta81 23.7. a 26.7.Evis.84 28.7.dMysicka 29.7.kdo se nenahlasil predtim, prosim pridejte se jeste, je nas nejak malo :D

6-nedělí

Holky,já mám takovej trochu hloupej dotaz.Je možný,abych měla 6-nedělí trošku delší?Mám po něm už týden,ale jsem strašně unavená,i přes to,že je prcek v klidu.Unavená,bolívá mě břicho,někdy mám i průjem a nechutenství.Trápí mě i bolesti hlavy,i když ty přisuzuju spíše zhoršenýmu zraku.????

ukončení kojení

ahoj holky ,a,e takovej problem..malej nam nechce pít mlíčko a když tak ho hned vyblinka..dnes si jdu pro leky na zastavenílaktace ale chci se zeptat jak si mam svazovat prsa??normalně kolem hrudníku jako pod paží a nebo nějak prsa k sobě??kdyby ste měli nějakou radu co tomu taky pomaha budu velice vděčna díky pa

Eliška 1. 4. 2011

Tak konečně jsem našla chvilku, abych Vám popsala svoje zážitky z prvního (a doufám, že ne posledního) porodu.Celé těhotenství, když se podívám zpětně, proběhlo bez problémů. Eliška byla celou dobu o 1-2 týdny napřed. K porodu jí činil váhový odhad 4kg, ven se jí moc nechtělo a vzhledem k tomu, že mám astma (nesměla jsem přenášet) jsem týden před TP nastoupila do rizikové poradny. Paní doktorka mi hned v pondělí při první kontrole udělala hamiltonův hmat a já se modlila ať se porod rozjede, bála jsem se, že budu muset na císaře. Ten den mi odešla jen hlenová zátka a jinak nic. Na kontrolu jsem šla ve čtvrtek, vyšetření se opakovalo (to už jsem při tom lezla bolestí po zdi), ale nález stále jen na 2 prsty. Tak jsme se rovnou domluvily na pátek na vyvolání. Večer mě ve sprše začalo trochu bolet bříško, šla jsem chrupkat a v 22 hod. jsem se vzbudila bolestí. Jelikož jsem celé těhotenství neměla ani poslíčky, nebyla jsem si jistá, zda se jedná opravdu o kontrakce. Frekvence se ale zvyšovala a bolest byla každých 10-15 minut. Ve 2 hod. mi začaly kontrakce po 6 minutách. Vzbudila jsem manžela a vyjeli jsme. Do porodky jsme dorazili o půl čtvrté. Měla jsem strach, že budu vypadat jako pitomec a na monitoru se žádná kontrakce neukáže, to se ale naštěstí nestalo. Udělala se příprava a v 6 hod. mi píchli vodu. Bohužel byla masivně zelená a já se už z lůžka nedostala, byla jsem stále připojená na monitoru. V 7 přišla moje doktorka a začali do mě pouštět oxytocin. Vyměnila se směna sester a já hned dostala vynadáno, že nejsem komplet oholená, když půjdu na císaře (zelená voda a váhový odhad). Koukala jsem na sestru jak blázen, nikdo mi nic neřekl a já na něj za žádnou cenu nechtěla. Chtěla jsem to zkusit přirozeně. Bolest se postupně stupňovala, ale pořád se to dalo. Začali mě navíc bolet záda, v 10. hod. jsem už nevěděla jestli mám kontrakci nebo jsou to ty záda. Doktorka mě každou půl hoďku pořádně prohmátla, ale stále jen na dva prsty. Ve 12,30 už přišla s anestezioložkou a doporučili mi jít hned na císaře (pro nepostupující porod a možné ohrožení plodu). Jelikož jsem byla otevřená jen na 3 prsty, manžel měl už hrůzu v očích a já byla hlavně strašně unavená a bála se o malou, tak jsem rezignovala. Musím říct, že pak to byl fofr. Anestezioložka mi nabídla spinální anestézii a já s vděkem přijala. Napíchli mě jí hned a vůbec to nebolelo. Celá operace byla v pohodě (jen na chvilku se mi udělalo špatně), dělala jsem ještě vtípky a bylo super, když mi doktorka říkala, co dělá. Taky jsem hned viděla malou!!! Byla úžasná, narodila se ve 12,58 (den před TP), měla 3840g a 51 cm. A hlavně byla v pořádku! Rekonvalescence po císaři proběhla bez problémů, hlavně díky radě Bolek, že je nejlepší co nejdříve se začít hýbat a vstát (takže holky díky).Manžel nechce o dalším dítěti už ani slyšet, ale já doufám, že časem vyměkne, zapomene na špatné zážitky a za pár let si pořídíme ještě nějakého mimíska.

Za chvíli bude po...

V sobotu je moje šestinedělí zdárně u konce...Uteklo to jako vodaJak vy?

Menstruuju...

ještě před koncem šestinedělí... hustý, ne? Mohu zase začít pracovat na dalším miminku, tentokrát chci toho chlapečka

Vím,že je to kravinka ale...nezlobte se;o)

Mám takový zvláštní krásnej pocit od poroduAsi jsem nějaká přecitlivělá nebo co...Já prostě pořád nemůžu uvěřit,že ten malej drobeček v té postýlce je celičkej jenom náš.Že máme konečně taky takový nádherný miminko.Že v tom bříšku byl ON.Chodím se na něj večer jenom tak koukat,když spinká.Je sladkejKdyž ho má \"půjčenýho\" babička,tak se mi hrozně stýská.Miluju ho

Psychická pohoda

V průběhu celého těhotenství jsem měla relativně učebnicové problémy, takže nevolnost v prvních měsících, druhý trimestr pohodička, v třetím trimestru mě pálila žáha. Jinak všechno v pořádku, do poslední chvíle jsem byla aktivní,navštěvovala jsem předporodní kurz, kurz cvičení pro těhostné spojené s plaváním a cvičením v bazénu. Na doma jsem si koupila balon, měsíc před porodem jsem pravidelně 1x večer masírovala hráz. Hlavně jsem byla úplně v pohodě, těšila jsem se na miminko i na porod. Věděla jsem, že to zvládnu, ničeho jsem se nebála. Na oplátku za toto všechno mě opravdu čekal velmi pohodový a dejme tomu bezbolestný porod. Kontrakce se daly jednoduše vydýchat, skoro jsem nevěřila, že už je to ono a manžela jsem posílala do práce, že to ještě nebude ono. No, sotva jsme dojeli do porodnice, rodila jsem. Fakt super zážitek, který pokračuje do teď v podobě moc hodného miminka. Věřím, že celková psychika a připravenost dopomůže tomu, aby vše proběhlo hladce.