Jak se narodila naše Lentilka.V sobotu ráno, sem si jako obvykle řekla, že by to dneska šlo a taky že jo od rána divnej pocit, k tomu sem tam zabolelo břicho, ale tak jinak. K tomu růžová zá
tka.Kolem 4odpoledne, se mi kontrakc ezdály často, tak sem začala počítat. ZHRUBA po 10minutách. Sprcha nepomohla, tak sme počítali až do 21:00 večera, kdy už byly po sedmi minutách a bolely víc a víc. Dala sem si poslední (ten večer už asi 5) sprchu, a řekla sem, že pokud to po ní nepřejde, v 10 pojedem. Pavlovi se to pořád nezdálo, ale když už sem začala brečet, že vím že to možná není ono ale že už je to dlouho, jelo
se.Na příjmu kontrakce po 6-7 minutách, otevřená na špičku prstu, že si mě tam nechají. Sepsali sme papíry, rozloučila sem se s taťkou (neodpustil si komentář \"já to říkal\") a šlo se na
pokoj.Holky, to byla hrozná noc. Byla sem ve sprše snad celou noc. Kontrakce pořád po 5-7 minutách, spát se nedalo. Já byla tak hrozně unavená Ve 4se na mě přišla juknout sestra, to už byly kontrakce fakt čistě po 5min, že natočíme monitor. Ráno na vizitě, mi řekli, že když sem měla jít druhý den ráno na vyvolání, že s tím tedy něco uděláme už
dnes.Jak sem se rozzářilaPříprava, klystýr(holky to byl děsvydržela sem 5minut jenom) a pak že píchnem vodu. Zavolala sem taťku a o půl jedenácté sme šli na sál. Ze začátku to byla pohoda. Já byla ve sprše, s taťkou sme srandovali. Kontrakce byly \"snesitelné\", ale pak to začlo. Neotvírala sem se a to vůbec. Dostala sem čípky. Nic. Tak mě chvíli nechali. To už se kontrakce stupňovaly. Ale to pořád nic nebylo. Pak sem dostala nějakou injekci, abych si chvilinku odpočinula. To byla sranda já měla humoru v krvi kontrakce bolely, ale mezi nima sem fakt hýřila humorem. O tu injekci sem pak žebrala ještě mockrát, protože to byl fakt ú
let.Po té super injekci sem dostala kapat oxitocin. Začlo peklo. Já o sobě vím že sem hysterka, bolest snáším špatně ale tohle bylo fakt moc. Malá začala mít špatné ozvy, tak snížili dávku. Kontrakce neuvěřitelně dlouhý a silný. I porodní asistentky mě litovaly. Nejhorší bylo že sem byla uvázaná na monitoru kvůli ozvám malé. Mám od té doby okno. Jen střípky toho že sem řvala jak tygřice!, že se ve mě doktorka pořád vrtala, aby mi zanikla braka, že sem nevydržela v žádné poloze, ty bolesti byly svinský. Pak už sem měla začít tlačit, jenom občas, ale tlačit. No že by to byla extra úleva, to ne ale lepší než jenom tak ležet a drtit rukou vše co je poblíž. Tohle období, kdy sem i brečela že už nemůžu, že to nevydržím, že už je to šílená doba, že se to k ničemu nemá, bylo šílené holky. Přišla doktorka, že už je malá docela nízko, že mám hezky tlačit a že už to brzo bude. Tak sem sebrala všechnu sílu, co mi po tom sem v sobě našla a tlačila sem a tlačila. AAAAA ja na to nemůžu vzpomínat a pak najednou přišel primář, kolem hromada lidí, že už byla vidět hlavička, že dem na to. Na čtyři pořádný zatlačení byla berulinka venku. Jenom sem při jedný kontrakci přestala tlačit protože ten nástřih byl fakt cejtit. TEN POCIT ÚLEVY JE BAMBILIONOVÝŠití nebylo nic moc ale měla sem na břiše malou takže s eto dali vydrž
et.Nechali nás tam dvě hodinky. Pavel pořád brečel, natočil krásný
videa.Holky patří mu šílený dík. Byl neuvěřitelný. Pomáhal mi jak mohl, byl mi u toho porodu šílenou oporou, byl úžasný!!! Moc ho miluju kdyb tam nebyl, nezvládla bych
to.Kdykoliv sem na oddělení potkala nějakou sestru nebo doktorku, co byla u porodu, zajímaly se jak mi je a konstatovaly, že sem to fakt neměla lehký (jako bych to nevěděla).Omlouvám se za román ale je to venku a je mi líp:) ani už nebrečím, jako když sem se o tom bavila s Pájoušem