Můj POROD - nové diskuze

Nečekaná rychlovka

Ahoj, tak konečně můžu taky napsat svůj příběh.V sobotu 16.8. jsme s přítelem celý den lítali po obchodech, sháněli jsme všechno možné do domečku a měla jsem toho docela dost, ale nic hrozného, jen mě bolely nohy z toho chození a celou dobu mi jakoby po troškách odcházela voda.Večer, když jsme šli spát,se o slovo začali hlásit poslíčci, byli docela často, ale normálně jsem usnula i tak.Ráno v 8 hod. jsem se probudila a pořád jsem ty stahy cítila, teď už trochu silněji, ale dalo se to zvládnout, ani ve snu by mě nenapadlo, že už to je porod, říkala jsem si, že to bych určitě nějak instiktivně poznala.Přítel mě celou dobu nutil, ať jedem do porodnice, že se při nejhorším zase vrátíme, ale nechtěla jsem, nechtěla jsem dělat zbytečné scény a šla do teplé vany s tím, že to určitě poleví.Ani mě nenapadlo třeba měřit v jakých intervalech mám stahy, přitom to bylo snad každých 5 minut.Vana byla fajn, ale pak jsem si uvědomila,že to vůbec není slabší.A tak jsem párkrát změřila jak často mám stahy a bylo to zhruba každé 3-4 minuty, ale pořád se mi nikam nechtělo.Přítel mě donutil do porodnice aspoň zavolat,tak jsem to udělala spíš pro jeho klid, jenže sestra mi do telefonu řekla, ať si zbalím tašku a přijedu.Tak jsem si šla ještě v klidu vyfénovat vlasy, dobalit poslední věci a asi v 10 hod jsme vyrazili do Bohunic, máme to asi 15 minut cesty.Tam mě přijali, paní doktorka se nejdřív podívala, jak to vypadá a řekla:"No výborně, 1-2cm"!Tak jsem si říkala,že to bude ještě na dlouho, sestřička natočila monitor a pak jsme se šli "ubytovat" na pokoj.11.30 hod už se mnou začaly kontrakce docela kroutit a začínalo to pěkně bolet.PA navrhla klystýr,, tak jsem souhlasila a za 5min už mě nalívali.Na záchodě se mi pak udělalo hodně špatně, cítila jsem,že budu muset zvracet, celé tělo mi mravenčilo a tak jsem nevěděla, jak to udělat.Než jsem to stihla vymyslet, už jsem zvracela tu půlku rohlíku, co jsem ještě ráno stihla sníst.Pak jsem šla do sprchy na balón,ale to už vůbec nepomáhalo, začalo to dost šíleně bolet a tak jsem se šla svíjet na postel.V 12.30 mě prohlídla PA a prý 7-8 cm, takže fakt rychlost za tu hodinku.Sestra se vyjádřila, že tak do večera už to bude, to mě vyděsilo, protože už to byla taková bolest, že se to ani popsat nedá.Přítel byl zrovna pryč, protože jel ještě pro nějaké věci, ale PA se vyjádřila, že by mi ráda už píchla vodu ať se to rozjede, tak ať ho zavolám zpátky, aby to nepropásnul.Asi za půl hodiny přijel, PA píchla vodu (čekala jsem bolest,ale nijak jsem to necítila)a v tu chvíli začaly opravdu krušné chvilky, bezmocně jsem brečela bolestí, drtila svému drahému ruce a začala jsem uvažovat, že pokud mi nedají něco proti bolesti, tak snad umřu i když jsem byla zásadně proti epidurálu, kdyby mi ho v tu chvíli nabídli, asi bych souhlasila, ale nikdo nic a tak jsem trpěla jako zvíře.Když jsme byli na pokoji sami, začalo to bolet už tak, že i když proti své vůli, začala jsem při kontrakci křičet jako pavián, sestry hned přiběhly, prý ať jdu ještě do sprchy, že se hlavička ještě neprořezala přes branku, ale věděla jsem, že tam nedojdu ani omylem a začala typicky prohlašovat, že už to nevydržím.Bylo asi 13.30 a PA,že prý ještě nemůžu tlačit, když mě to nenutí, tak že aspoň počkáme, až budu cítit ten tlak na konečník.A zase odešla.Od této chvíle už jsem ječela jako tarzan při každé kontrakci a ve chvilkách klidu jsem se zase všem omlouvala, že dělám takové scény, žádný tlak jsem pořád necítila a když mě slyšeli tak ječet, tak už na mě naběhly ve větším počtu a po chvilce váhání mi řekli, ať teda zkusím začít tlačit, abych tu bolest nějak přebila.Tak jsem se do toho pustila, každý stah asi tři zatlačení, jenže branka byla pořád ještě trochu úzká.Chtěli, abych tlačila na boku, to mě bolelo ještě mnohem víc a tak jsem se proti jejich vůli otočila zase na záda a začala tlačit vší silou, i když jsem žádný tlak pořád necítila.Pak najednou PA, že už vidí tmavé vlásky,ale že mě bude muset nastřihnout, to nebolelo a z posledních sil jsem se rozhodla, že už do dotáhnu rychle do konce i když už jsem měla před očima hvězdičky, přítel měl ode mě úplně rozdrcené a okousané ruce.Když jsem pak už sama viděla pár vlásků, dodalo mi to sil, v tuhle chvíli už jsem cítila jakýsi tlak, ale nijak silně.Na dvě zatlačení se porodila hlavička a na třetí zbytek tělíčka.Hned na mě prcka položili, bylo to strašně zvláštní,jen mi bylo líto, že mě hned nezačala polívat mateřská láska, chtěla jsem hlavně spát, byla jsem maximálně vyčerpaná.Bylo 14.30 hod a měli jsme to za sebou, vážil 2880g a měřil 51cm.Přítel mi poděkoval, řekl, že mě moc miluje a malýho si taky hned zamiloval, bylo to moc hezké.I přes tu šílenou únavu jsem stejně do rána neusnula, hrozně mě bolel ten nástřih, ale hlavně jsem si Adámka musela pořád prohlížet a neuvěřitelně si ho zamilovala.Mateřský pud a láska se mě stoprocentně zmocnili a vím,že to za to stálo!Během pobytu v nemocnici se nám úspěšně podařilo zahájit kojení a teď už jsme spokojeně doma a je nám krásně!I když to bylo bolestivé, bylo to dost rychlé a vlastně na to asi nebudu vzpomínat ve zlém.Celý nemocniční personál byl skvělý a nemám si vlastně na co stěžovat!Všem ostatním přeji podobný úspěch.

ahojik jeste bych mela jeden dotaz...myslite si ze mit dite v 18 neni to brzo??nebo jestly jak to mam rict...je mi 17 a tet za 14 dni mi bude 18 mala jse ma narodit za mesic a deset dni...no proste jestly mit dite v 18 jestly to neni treba blby nebo tak...treba to pochopite jak to myslim...nevim jestly jsem to nevyjadrila spatne...moc vam dekuji za radu...bude se tesit na vase odpovedi

tak holky, rozhodla jsem se napsat sem něco o svém porodu....tak v úvodu bych se přiznala, že jsem čekala velkou bolest... ale to co jsem zažila mě dost překvapilo.... netušila jsem, že může existovat TAKOVÁ bolest...já bych to popsala,jako rvaní vnitřností z těla za živa..no možná jsem více sensitivní....začalo to tedy tím,že jsem v úterý byla na gyndě a doktor mi udělal hamiltona. to bylo kolem 13.hodiny.trošku mě pobolívalo břicho, ale jinak nic.tak jsem čekala, zda s ebude něco dít. odpoledne jsem odpočívala.... pak přišel manžel, začal dělat palačinky a já koukala na 5 proti 5 a v tom jsem ucítila,jakobych si učůrla. ale poněkud víc. ale zas ne moc. šla jsem na WC. vyčůrala jsem se ale když jsem přestala,furt něco teklo. jako bych čůrala dál.tak jsme hned vzali tašku a jeli do porodnice, kterou máme naproti domu :-)to bylo půl sedmé.tam mi udělali test na plodovku....kontrakce žádné nebyly... to viděly i z monitoru.pak přišel doktor, vyšetřil mě a řekl, že jsem na 3 otevřená a že je to dobrý nález..... ať čekám na kontrakce....dali mě na čekanky. byla jsem na celém porodním oddělení jediná. manžela poslali domů,že je ještě brzo.no tak jsem čekal, ale netrvalo dlouho. ve 20 hodin mi začly kontrakce, jenže byly po 5,6,3,4 minutách. prostě všelijak nepravidelně.....voda ta tekla furt, to jsem si každých 20 minut měnila vložky....už byla noc.... já sama na čekánkách, bolesti mě opravdu bolely dost. dokonce jsem si slibovala,že nebudu křečet, ale kňučela jsem... PA se na mě přišly kouknout tak jednou za hodinu. možná ani to ne.průběžně mě vyšetřovala a pořád jsem byla na 3 otevřená. bylo to hrozný, protože jsem viděla,že mám bolesti a kničemu to zatím nevede. byla jsem strašně moc unavená.PA říkala at spím, že se musím odpočinout a že ty bolesti nejsou ještě žádný bolesti proti tomu co přijde.....to mě docela s prominutím srala :-)asi v půl páté ráno mě vzala na vyšetřovnu a zjistila,že jsem asi na 6 otevřená. vzali mě do přípravy, tam mě oholila, udělala klistýr a v 6hodin jsem šla na porodní pokoj....zavolala jsem manžela,že už může přijet. ty bolesti už byly fakt hrozný....byla jsem ve sprše, ale ta mi už moc nepomáhala. manžel se moc snažil mi pomáhat, ale já byla uplně nepříčetná.... ale byla jsem ráda,že tam je. ovšem nějaké povídání... nebyla jsem vůbec schopná přez tu bolest a vyčerpání mluvit.pak mě dali na lůžko, připojili mě na monitor a napojili mě na kapačky s antibiotikama kvůli srdci.....na těch kapačkách jsem vlastně byla až do porodu. asi tak 2 hodiny. možná i 3. to už nemám moc pojem o čase, už jsem byla fakt mimo, manžel mě hladil, držel za ruku,ale já už v těch posledních bolestech nechtěla aby na mě šahal. držela jsem se nějakých madel a řvala.ale PA mě přesvědčily,že se tím vysiluju, at se snažím moc nekřičet.už jsem byla připravená, jen nějaký ten lem na děložním hrdle se furt nevstřebal....pořád se ve mě štourali. každých 15 minut.... pořád nebyl zaniklý.pak kouknul doktor na hodiny a řekl, že pokud max. do 45 minut se to nepovede, půjdu na císaře.to jsem byla docela smutná, protože po tolika bolesti a dřině, že bych šla na sál? ne, to teda ne.mezitím mi zkoušeli všlijaké čípky a kapačky,aby se ty kontrakce ještě prodloužily a zesílily,aby byly rychleji za sebou a tím by se to urychlilo.pak jako poslední naději mi dala taková strašně milá PA nějakou kapačku, která by prý mohla zbarat. no fakt. kontrakce byly snad v kuse a já cítila, že i na tlačení mám nutkání víc a častěji a že se to nedá vůbec už ovládat....tak jsem poslala Luba, at za někým jde a řekne,že už to je, že to cítím.tak přiběhli a začalo to.ještě jsem dovolila jedné medičce, že tam může přihlížet, za což mi pak moc děkoval doktor.bylo tam asi 5 lidí u mého porodu.byla obrovská úleva,že můžu tlačit, protože to bylo strašně těžké netlačit,když tě to nutí.během 10 minut byla malá venku.... na 3 kontrakce. všichni mě povzbuzovali jako na fotbale a chválili,že výborně tlačím,že malá jde ven uplně sama...byla to velká úleva. už žádné bolesti....a ještě k té velikosti. malá měla 4.115g. v úterý jsem byla na té gyndě a doktor dělala ještě UTZ a říkal,že má 3.500-3.800g. ale spíš méně než více....no a na sále se mě ptala PA kolik mimi váží dle UTZ. když jsem jí to řekla,začala se smát a koukala mi na břicho a povídá TO BUDE URČITĚ PŘEZ 4 KILA... TO ANI NEPŮJDE VEN JAK BUDE VELKÝcož mě teda taky moc nepodpořilo,ale budiž :-)jo a nástřih mi udělali,ale ani jsem o něm nevěděla, jen jsem slšela takový zvuk jako když roztrhnete plátno...vůbec nic jsem necítila ani u šití....mám to už asi týden zahojené a sedím v pohodě už asi dva týdny.... na kruhu jsem seděla jen 3 dny v nemocnici.nakonec jsem to zvládla, byla jsem uplně v transu.... včerpaná,ale štastná. pořád jsem na malou koukala,jak ji manžel pyšně držel v náručí....ted mi tady zrovna kňourá a je sladká.snad jsem vás neunudila dlouhým popisem porodu,ale já to prostě zkrátit neumím, byl to natolik obrovský zážitek, že to nelze popsat jen pár slovy.....

ahojik maminy...chtela jsem se zeptat...tech co uz rodily a nejlepe prvorodicek...jak jste poznaly ze uz rodite...daji se popsat nejak ty kontrakce??za mesic me to take uz ceka,ale mam strach ze neco zanedbam....muzete mi poradit?? dekuji

jak Barborka na svět přišla

Taky se chci podělit o zážitek a hlavně dodat optimismus nastávajícím maminkám - prvorodičkám. Porod u nás probíhal v podstatě jako reklama na rození dětí. 21. 7. (tři dny po termínu) jsem během dne ještě dodělávala pracovní resty a odpoledne jsem si pěkně oddychla, když jsem vše dodělala a pomyslela, že teď už máme vše hotové a může malá na svět. Ještě jsem si poseděla do pěti na zahradě s těhotnou kamarádkou, rozešly jsme se odpočívat. V 18:00 začaly kontrakce hned po 5 minutách. Když to trvalo 3/4 hodiny, volala jsem manželovi, jestli už bude v práci končit. Prý ano, že tedy pojedeme, ale že nás určitě pošlou ještě domů ... muži. Přijel, večeřel a když viděl, že během kontrakcí zvládám dobalovat, strojit se apod., ještě víc věřil tomu, že dnes to nebude. Vyrazili jsme do porodnice, kam jsme dojeli ve 20:30, na monitoru 5 silných kontrakcí, po vyšetření doktor oznámil, že si mě tam už nechají, protože jsem otevřená na 4 cm. Šla jsem to říct manželovi, ten zbledl a šel pro věci do auta . Pak do přípravny a ve 21:30 na sál. Po natočení monitoru mi porodní asistentka říkala, že teď mě čeká sprcha, na což jsem jí říkala, že to si nemyslím, protože se mi chce tlačit. A pak už to šlo podle mě hrozně rychle - neustále se kontrakce měnily, zintenzivňovaly a asi po 45 minutách tlačení byla Barborka na světě, ve 23:25. Musím říct, že čas ubíhá rodičce mnohem rychleji než si dopředu představuje a hormony umožní hned druhý den po porodu pozapomenout skutečnou bolest. Všem prvorodičkám přeji takový porod, sice mě nastřihli, ale teď po 3 týdnech o tom už nevím.Všem hodně štěstí, trpělivosti a elánu.

Taky něco o nás :)

Všechno začalo v neděli 3.8. ve 12:00, nějak jsem si to pořád nepřipouštěla, že už to jsou kontrakce, byli cca po 30 minutách, později v 16:00 byli po 10,12,15 minutách, bylo to nepravidelné, ale všichni doma říkali ať radši jedeme, byli fakt silný, tak jsme jeli v 19:00 do Prahy na Bulovku, tam mi udělali monitor a řekli, že jsou nepravidelné, ale že už rodíme (porod na začátku), ale že mají plno, že nás nevezmou, tak kam chceme, tak říkám, že Brandýs nad Labem, tak tam volali a tam že nás vezmou. Tak jsme jeli do Brandýsa a v 21:00 jsem byla na příjmu a řekli ať přítel jede domů, ať mu pak zavolám, že to jentak nebude, tak přítel odjel. Dali mi injekci proti bolesti, abych se prý vyspala, jenže ta mi vůbec, ale opravdu vůbec nezabrala, ale oni to neřešili, celou noc strašné bolesti a při každé kontrakci jsem zvracela, tak mi dali čípek, ale to pomohlo jen na 2 hoďky. V 5:15 mě dali na monitor a říkali, že už je to pravidelné po 6ti minutách, po 7:00 mě doktorka vyšetřila a říkala, že jsem otevřená na 7, tak mi píchla vodu a řekla ať utíkám na sál, tak jsem okamžitě (asi v 7:30) volala příteli, aby dorazil, tak dorazil když jsem ležela na sále a už pomalu tlačila (dřív jsem ho nesměla zavolat, což mě opravdu zklamalo), přítel mi byl velkou oporou, byla jsem strašně vysílená, celou noc jsem si protrpěla kontrakcemi, zvracením a nespavostí, na sále jsem křičela jako blázen, že už nemůžu a tak (úplně jsem se za to styděla :) ). No a v 9:45 byl Dominik na světě. Můžu říct, že jak se narodil, tak jsem okamžitě na celou bolest zapomněla, byl to opravdu nejúžasnější zážitek mého života. Přítel mi byl oporou a když viděl Domču, tak i slzičku upustil. Jsme moc šťastní, prostě vím, že to za to stálo!! Jsme ,,nejšťastnější´´ rodinka na světě!!!

Taky něco o nás :)

Všechno začalo v neděli 3.8. ve 12:00, nějak jsem si to pořád nepřipouštěla, že už to jsou kontrakce, byli cca po 30 minutách, později v 16:00 byli po 10,12,15 minutách, bylo to nepravidelné, ale všichni doma říkali ať radši jedeme, byli fakt silný, tak jsme jeli v 19:00 do Prahy na Bulovku, tam mi udělali monitor a řekli, že jsou nepravidelné, ale že už rodíme (porod na začátku), ale že mají plno, že nás nevezmou, tak kam chceme, tak říkám, že Brandýs nad Labem, tak tam volali a tam že nás vezmou. Tak jsme jeli do Brandýsa a v 21:00 jsem byla na příjmu a řekli ať přítel jede domů, ať mu pak zavolám, že to jentak nebude, tak přítel odjel. Dali mi injekci proti bolesti, abych se prý vyspala, jenže ta mi vůbec, ale opravdu vůbec nezabrala, ale oni to neřešili, celou noc strašné bolesti a při každé kontrakci jsem zvracela, tak mi dali čípek, ale to pomohlo jen na 2 hoďky. V 5:15 mě dali na monitor a říkali, že už je to pravidelné po 6ti minutách, po 7:00 mě doktorka vyšetřila a říkala, že jsem otevřená na 7, tak mi píchla vodu a řekla ať utíkám na sál, tak jsem okamžitě (asi v 7:30) volala příteli, aby dorazil, tak dorazil když jsem ležela na sále a už pomalu tlačila (dřív jsem ho nesměla zavolat, což mě opravdu zklamalo), přítel mi byl velkou oporou, byla jsem strašně vysílená, celou noc jsem si protrpěla kontrakcemi, zvracením a nespavostí, na sále jsem křičela jako blázen, že už nemůžu a tak (úplně jsem se za to styděla :) ). No a v 9:45 byl Dominik na světě. Můžu říct, že jak se narodil, tak jsem okamžitě na celou bolest zapomněla, byl to opravdu nejúžasnější zážitek mého života. Přítel mi byl oporou a když viděl Domču, tak i slzičku upustil. Jsme moc šťastní, prostě vím, že to za to stálo!! Jsme ,,nejšťastnější´´ rodinka na světě!!!

ocistky

Ahoj holky chtela bych se zeptat jak dlouho trvaji ocistky? Ja jsem byla cisarem a mam je jeste porad i po 6.tydnech po porodu...Dik moc za odpovedi.

můj porod

Ahoj holčiny.. dnes je to 6týdnů, co jsem porodila a konečně se dostávám k tomu, abych popsala svůj porod Tak ve stručnosti-v Út 3.6. mi v poradně dr oznámil,že 4.6. mám nastoupit do nemocnice a tak jsem se tam 4.vydala..tam mi natočili monitor, udělali prohlídku a oznámili, že mám čas..a mám jít domů.. ale "naštěstí" mi udělali Hamiltona..v 9.30 jsem dorazila domů a v 11h začaly bolesti.. v 18h jsme se s přítelem vydali do nemocnice, nález-2,5cm..tak jsme sprchovali, hopsali na míči, masírovali apod. hezky jsem se otvírala, až na "potřebných" 10cm, ale malá né a né slézt dolů.. ani za pomoci sester.. Kolem 3h, 5.6. se po dohodě.. že jsem malá a Viki by mě mohla při tlačení potrhat, nebo by se mohla někde zaseknout a musely by se použít kleště.. rozhodlo pro císař.. no a ve 3.59 se narodila naše kočička, Viktorie Anna, s váhou 3.390g a 50cm.. dnes, v 6ti týdnech máme 4.430g a 58cm hrozně to letííííí! a dnes nám píchali i naušničky, tak už jsme opravdové holčičky

Brečely jste u porodu?

Ja ano.Těsně před porodem syna,jsem viděla v tv dokument.Tam bylo zrychleně asi 100 porodu,ruzných a skoro všechny ty američanky,po porodu brečely dojetím.Rodila jsem císařem,uspali mě jen lokální anestezii.Tak ,že jsem vše vnímala.A jak ho vytáhli a já ho slyšela křičet,tak jsem se tam tak rozbrečela,uplná želva.Museli mě utěšovat,vubec to nešlo zastavit.Strašně jsem se styděla,já svoje emoce nikdy nedávám znát.Pro toho doktora,to taky byla nová situace,nevěděl co má dělat.Přišel se pak za mnou podívat na pokoj.Pohladil,mě a říkal,vy jste mi dala,tak mi na sále ještě nikdo neplaklal.

Můj nejkrásnější zážitek - můj porod

Ahoj holky!!!!Pročítala jsem si Vaše porody a také se ráda podělím o ten svůj :o) . Mimi jsme měli plánované - byla jsem na několika operacích a vzhledem k mému onemocnění mi bylo doporučeno,že pokud chci mimi,tak teď - v té době mi bylo necelých 19 LET!!!!! Dokončovala jsem SZŠ a hlásila se na vyšší - mimochodem na porodnickou školu :o) .... Holt to osud chtěl jinak a já místo studia porodů šla rodit sama :o)... Termín jsem měla 19.02.2006 ( to už mi bylo 20 let ) ... Asi tři týdny před porodem jsem měla snad každý druhý den poslíčky - jednou trvaly 23 hodin,pravidelně po 7 minutách ( bolelo to,ale dalo se to ) ... Jelikož jsem z oboru ( zdravotní sestra a navíc jsme bydleli 3 min. od porodnice ) tak jsem nepanikařila. Den před porodem (18.02.2006 ) jsem ještě byla večer před osmou nakupovat v Kauflandu,potkala jsem tam známou a ta tvdila - no jo,ty jsi tipickej kluk!!! To bude kluk jako buk - nevěděli jsme jistě,co že to čekáme,ale každý mě tipoval na kluka ( ač jsem v době těhotenství nabrala z původních 56 kilo 24 kilo na rovných 80!!!! ). Ale světe div se,vypadala jsem tak o 10 kilo těžší a né o 24!!! ( a to měřím 173 cm ) I bříško bylo malinké - doktorka se bála,že malá bude mini... No zkrátka jsem večer nakoupila a jelo se domu. Asi o půl deváte se dostavila první kontrakce,ale já si myslela,že to jsou opět poslíčci.Nic netušící jsem šla spát.Budila jsem se jen na kontrakce a zase usínala.Ve dvě ráno jsem si sedla na postel a věděla,že tohle je ONO. Miláček šel zrovna spát.Říkám mu : asi budeme rodit... A on na to,že až si budu jistá,tak ať ho vzbudím a s klidem šel spát!!!!! No prostě chlapi!! Skákala jsem si na mí´či,měřila kontrakce a když byly po 3 minutách šla jsem ho vzbudit. To bylo skoro 5 ráno. V 5 jsme byli v porodnici,monitor,vyplnění papírů, vyšetření a pak šok - maminko nejste vůbec otevřená ( ač kontrakce na monitoru byly hooooodně silné). Poslali nás na hekárnu s tím,že snad ještě dnes porodím - no myslela jsem že zešílím!!!!! Měl před námi být celý dlouhý den bolestí!!!! Naše sluníčko to ale chtělo jinak. V 5 :45 jsem byla otevřená na 4 cm,o půl šesté na 5 cm,v 6:45 nám protrhly plodové blány,aby odtekla voda,hned jsem byla na 6 cm.Byla jsem poučena,že jak ucítím tlak na močový měchýř,tak že mám říct.Po té prý příjde tlak na konečník a to už budeme tlačit.Byla jsem ve sprše přišli asi dvě hooodně velké kontrakce,ale žádné tlaky.V 7 přišla sestra,ptala se na tlaky a se zděšením mě vyhnala z vody,prý jestli se nám to nezastavilo,prohlédla mě začala plašit - já úúúúplně otevřená,malá úúúúplně dole,hlavička narotovaná do správné pozice a já se cítlila výborně!!!!!! Lezla jsem na porodní postel,žádné bolesti ,nic.Okolo všichni běhali a já si to nádherně užívala!!!!Pak jsem 2 krát zatlačila,malá se začala prodírat ven,ale bohužel si přiškrtila pupeční šňůru ( pan doktor však rychle zareagoval - na nic nečekal - nastříhl mě z obou stran a na jediné zatlačení se nám narodila Terezka..... Sice teda stříhání a šití bylo strašné!!!!! Ale stálo to za to... Malá se narodila v 7 : 28 , vážila 3200 a měřila 49 cm.... Apgar byl 10 - 10 - 10 takže vše naprosto OK!!!! Jak píši až na stříhání a šití to byl nádhernej zážitek!!!!!! Takže shrnuto,mé velké bolesti trvali cca 5 hodin - ale neprožívala jsem to nijak strašně - čekala jsem to ještě horší!!! Samotné tlačení trvalo od 7:15 do 7:28 , takže pouhých 13 MINUT!!!!!!!! Další mimi bych chtěla tak za 8 let a na porod se už dnes mooooc těším!!!!! Je to nezapomenutelný,nejsilnější emocionální zážitek v životě každé ženy.... No snad jset to dočetli celé.Všm přeji to,co jsem prožila já!!!!!

moje porody

První porod proběhl vcelku v pohodě,stahy jsem měla zhruba co pět min. asi sedum hodin.Bylo to náročné,ale dalo se to.můj druhý porod byl trochu jiný.Začal také odtokem PV,do hodiny jsem měla silné kontrakce a už byla v porodnici,podle lekaře i porodní asistentky ještě času dost,nejsem vůbec otevřená.Kontrakce jsem už měla co minutu,max.co dvě a zhruba čtyřicetivteřinové.Dost vydržím,ale to bylo na i mě dost.Po třech hodinách jsem byla otevřená na čtyři prsty.po natočení monitoru asistentka oznámila,že jde pro lékaře,sotva zavřela dveře,už jsem zvonila,hrozný tlak do konečníku a malá se drala ven.Sestřička došla,hlavička už kousek venku,dvakrát zatlačit a bylo to,dorazil i doktor.Akorát těch stehů,vnitřních i zvenku,malá měla modřinu přes celé čelo(ještě teď má)a popraskané žilky za krkem.Jsem ráda,že to dopadlo dobře a malá se má k světu.Má 4měs. a když na ni kouknu,vím,že to stálo za to.